Stihla jste před další přípravou dostatečně zregenerovat? Jak jste na tom teď po zdravotní stránce?
Přípravu jsem začala o něco později. Měsíc jsem měla úplné volno. Tělo potřebovalo zregenerovat. Co se týče současného stavu, jsem strašně ráda, že bolesti odezněly, naplno se věnuju tréninku. Teď nás čeká poslední suchá příprava a pak už led. Od sedmého října zhruba budeme tradičně trénovat v Inzellu. Někdy v půlce listopadu pak začíná Světový pohár.
Takže vás v tréninku vůbec nic nelimituje?
Co se týče zad, s nimi problém vůbec nemám, což mě až překvapilo, vzhledem k tomu, jaké jsem s nimi měla problémy v zimě. To zranění natrženého úponu občas cítím, když je delší soustředění a člověk tělo víc zkouší. Ale není to nic, co by mě omezovalo v tréninku.
Když jste začala s tréninkem později než obvykle, co vaše sportovní forma?
Projeví se to asi až na ledě. Ale od té doby, co trénuju, tak trénuju pořád stejně. Takže po fyzické stránce nevidím žádnou změnu, i přesto, že jsem začala později. Jak to půjde na ledě uvidíme, já mám každopádně v hlavě to, že bych chtěla vydržet do další olympiády. Když se tahle sezona nepovede, tak mi to moc vadit nebude.
Myslíte si, že díky tomuhle přístupu budete v sezoně víc uvolněná?
To ne. Když se člověk připravuje na závody, tak to stejně má v hlavě, je nervózní. Nabuzená jsem pořád stejně. Pak, když se mi něco nepovede, budu stejně naštvaná. Beru to ale tak, že to bude zkoušková sezona po tom, co jsem si tři čtvrtě minulé sezony protrpěla.
Opravdu jste před začátkem přípravy vydržela nic nedělat?
Bylo to takové aktivní odpočívání. Ne, že bych začala úplně trénovat až v červenci, ale nedalo se to srovnat s těmi dávkami, které jsem polykala někdy od května každý rok. Občas jsem šla na kolo, občas proklusnout. Nebyl to zápřah dvakrát třikrát denně. Začínala jsem hodně pomalu, postupně, abychom to kdyžtak včas zarazili, kdyby něco bolelo.
Takže žádná dovolená neproběhla?
Dovolenou úplně bez pohybu jsem neměla. Odpočívala asi měsíc doma, to mi chybělo. Byla jsem ráda, že můžu být jen s rodinou. To byl asi nejlepší odpočinek, pak když jsme s týmem vyrazili k moři, už jsme se začali hýbat. Dopoledne projet na kole a odpoledne na pláž.
Kdy se vám to naposledy přihodilo, měsíc volna s rodinou?
Naposledy to bylo možná ještě předtím, než jsem začala. Když mi bylo dvanáct, patnáct. To jsem fakt dlouho nezažila.
Co vaše forma na kole, najezdila jste stejné objemy jako obvykle?
Dost jsme toho najezdili v Řecku a pak jsme byli v Itálii i na horském kole. Objemy jsou stejné. Nějakých 100, 150 kilometrů v tréninku. Pak už jsme ale nechtěli zatěžovat záda a koleno. Když se jede časovka a jedu těžký převod, tak je to něco jiného než v tréninku.
Nezkoušel vás trenér Petr Novák přemlouvat, abyste zkusila zajet časovku na cyklistickém MS?
Chvíli to zkoušel, dokonce jsem se byla v dějišti podívat. Jak jezdíme do Collalba, tak jezdíme přes Innsbruck. Časovka, musím říct, moc hezká, ale já se bojím o to koleno. I když Petr mi říkal, že bych to třeba mohla zkusit, tak jsme se domluvili, že letos ne. Uvidíme dál.
Myšlenka na letní olympiádu v Tokiu vás neláká?
Na to se mě každý ptá, snažím se na to ale nemyslet, abych teď v tréninku dělala, co mám dělat a uvidí se, jak na tom budu po téhle sezoně. Hlavní je, abych byla zdravotně v pořádku.
