Praha - Zřejmě nikdo jiný z českých sportovců nemá takovou smůlu na zranění jako tihle dva. Jak kariéru Tomáše Rosického, tak Ondřeje Banka neustále brzdí nespočet svalových zranění a zlomenin, takže jsou k sobě často přirovnáváni.
Dlouholetá česká mužská jednička sjezdového lyžování Bank se po dvou letech, během nichž absolvoval jediný závod Světového poháru, cítí zdravotně stoprocentně v pořádku a věří, že se v olympijské sezoně vrátí zpět do světové špičky.
"Hodně lidí mi říká, že jsem podobný typ jako Tomáš. Vždycky když si něco udělá, tak si říkám ne, tak teď jsem na řadě já," řekl ve středu novinářům Bank, který v neděli oslaví stejně jako nedávno Rosický 33. narozeniny.
Ondro, máte někde spočítané, kolikrát jste byl během své kariéry už zraněn?
Je pravda, že nacházím spoustu nových možností, jak si člověk může udělat něco s kolenem. Nemám v tomhle ohledu štěstí, ale srovnal jsem se s tím, takové je vrcholové lyžování.
O tom posledním jste se vyjádřil, že bylo zvláštní. O co tedy přesně šlo?
Bylo to vážně zvláštní zranění, edém kosti. Je to poslední stupeň před zlomeninou a jediný lék na to je tu nohu delší dobu nezatěžovat, až to sroste. Nemusíte to mít v sádře, ale je to dost zdlouhavé, pořád jen musíte šlapat na kole. Pak už mě to jen rozesmávalo, že jsem s tím nemohl nic dělat.
Přemýšlel jste o tom, proč se na Vás zranění tolik 'lepí'?
Lyžování je hodně nebezpečný sport, navíc když jsme s ním začínali, tak tu nebylo moc informací a vím, že ty tréninky, co se týče zdraví, neprobíhaly ideálně. Teď už ale vím, jak co dělat, abych nějakou část těla zbytečně nepřetěžoval, a bohužel i vidím, jak to všichni ostatní dělají špatně.
A co jste tedy v přípravě změnil, abyste to dělal dobře?
Kompenzační věci jsou pro mě základ, ale hlavní je, že na řadu věcí v tréninku musíte mít dostatečnou fyzickou kondici a tu si myslím, že teď mám. Před dvěma lety jsem ji neměl a možná proto jsem měl tolik zranění.
Mluvil jste o tom, že mladí lyžaři to dělají špatně. V čem tedy dělají největší chybu?
Když vidím, že devadesát procent mladých lyžařů se tahá na kopec s těžkými bágly a na zádech mají troje lyže a pak trénují nesmysly, to je všechno špatně. Je to škoda, protože to dělají i některé velké lyžařské týmy, což nechápu. Například Švýcaři mají problémy se zády a s koleny. Ale má to vývoj, i o ni se už v tom poučili.
Jak moc se těšíte na start sezony, který začne za měsíc závodem Světového poháru v rakouském Söldenu?
Ten první závod je vždycky nervózní, jsem ale nadšený z toho, že po dlouhé době vstupuji do sezony zdravý, nemám žádné zranění a hlavní je, že už můžu zase být na kopci.
Letos jste absolvoval prakticky bez přípravy mistrovství světa a stěžoval jste si na to, že Vás o lepší výsledek připravila špatná fyzička. Tak jak jste na tom teď?
Loni jsem jel mistrovství světa jen po čtyřech dnech tréninku, s tím jedenáctým místem jsem nebyl vůbec spokojen, ale když teď po plném tréninku vidím, že jsem v té době neměl žádnou fyzičku, tak to bylo ještě dobré. Musím ale přiznat, že dopad na mé tělo byl velký a bylo hodně těžké se do toho vracet zpátky.
Přispěla Vaše proměna i k tomu, že jste své elanky, na kterých jste dlouho jezdil, vyměnil za Nordiku?
Teď vypadá všechno dobře, nové lyže vypadají také hodně zajímavě, v trénincích mám teď časy taky hodně zajímavé. Jsme všichni napnutí, jestli to tak dobře půjde i v sezoně.
