Praha - Český paralympionik roku 2012 Jiří Ježek v rozhovoru pro Aktuálně.cz říká, že by se handicapovaní ve sportu neměli na špičkové úrovni míchat mezi zdravé sportovce.

"Oscar Pistorius udělal tím, jak se dlouhá léta snažil dostat mezi zdravé, spoustu zlé krve. Tohle není cesta paralympijského sportu a i když bych měl na to závodit jen se zdravými, moje ambice to nejsou," říká Ježek a dodává, že si neumí představit, že by handicapovaní někdy jeli třeba na Tour de France.

Nejlepší cyklista v historii paralympijských her přitom sám jako úplně první ze všech začal se zdravými trénovat i závodit. Ježek je od roku 2004 plný profesionál a v rozhovoru pro Aktuálně.cz také přiznává, že kvůli svému handicapu musí trénovat ještě víc, než zdraví profesionálové na vrcholné závody sezony.

Je podle vás reálné, že by někdy handicapovaní cyklisté jeli po boku zdravých velké závody jako Tour de France?
Zaprvé to není asi v silách a zadruhé by to vůbec nebylo dobře. Myslím si, že se tyhle věci nemají míchat. Všichni jsme viděli, kolik zlé krve způsobil Oscar Pistorius, když se snažil dostat mezi zdravé. Pro něj osobně je to samozřejmě výhra, ale není to správně. Já mám třeba zkušenosti i sílu na to, abych se zdravými jezdil, ale nedovedu si představit, že by se tyhle možnosti otevřely sem. Navíc to není ani moje ambice. Tohle není cesta, cesta je spíše to, aby se paralelně v jednom místě jely závody pro obě kategorie. Aby při tom slavném závodu využili jeho popularity a udělali ve stejný čas třeba menší závod pro nás handicapované.

Sám ale závodíte celou sezonu hlavně se zdravými...
O mě je to známo. Já jezdím se zdravými 90 procent závodů ročně. Ne proto, že bych s handicapovanými jezdit nechtěl, ale těch závodů je prostě strašně málo. Máme Světový pohár, ale ten je těžký zorganizovat. Chce ho pořádat málo zemí, takže letos máme jen tři závody v Itálii, Španělsku a Kanadě. Pak je tady asi deset menších závodů v Evropě, ale ty já neobsazuju. Pro mě jsou prioritou těžké závody se zdravými.

Myslíte si, že jste právě díky tomu mezi handicapovanými cyklisty nejlepší?
Bylo to tak dřív. Já jsem s tím začínal jako úplně první, ale mí soupeři už mě dnes kopírují. Závodníci s větším handicapem tuhle šanci samozřejmě nemají, ale ti co mohou, už toho využívají. Já moc tréninkový typ nejsem, takže je pro mě daleko lepší, když závodím každý týden tady v Čechách, než abych objížděl těch pár závodů handicapovaných v Evropě. Navíc je to ekonomicky nevýhodné.

Jak vůbec vypadá vaše příprava na sezonu?
Musím trénovat možná ještě trošku víc než profesionálové. Najedu za rok asi 32 tisíc kilometrů, to je zhruba 150 kilometrů denně a je to někdy i víc, než najezdí někteří cyklisté, kteří se připravují na Tour de France. V zimní sezoně, kdy nabírám největší objem, mám třeba desetidenní bloky, kdy jezdím i 200 kilometrů denně.

Trénujete se zdravými, nebo sám?
Já trénuju nejvíc sám, tak mi to vyhovuje. Mám ale výborné trenérské vedení. Trénuje mě Viktor Zapletal, který patří mezi nejlepší trenéry vůbec na světě. Kromě mě vede ještě třeba Jardu Kulhavého, Radka Šimůnka nebo třeba Michala Prokopa. Pro nás je to pak parádní motivace, když Jarda (Kulhavý) udělal v Londýně zlato, já jsem nemohl jinak, protože jsem musel vyhrát zlato taky. (směje se)

Co vás teď v sezoně, ve které není olympiáda, teda čeká?
Chci hodně závodit v Čechách. Ne jen kvůli fanouškům, ale také kvůli partnerům. Loni jsem byl často v zahraničí, letos si to chci vynahradit. Mám v plánu závodit co nejvíce se zdravými, ale mezi handicapovanými chci obhájit vítězství ve Světovém poháru a výzvou je samozřejmě mistrovství světa v silničních disciplínách.

Stal jste se znovu nejlepším parylmpionikem v Česku. Co to pro vás znamená?
Pro mě je to hlavně příjemná vzpomínka na superúspěšný loňský rok a taky hezké setkání s kamarády z paralympijského týmu. Takhle ty akce vnímám já. Je to ale taky samozřejmě skvělý pocit a stavím ho výš než všechny mé medaile.

Je pro vás moc těžké shánět sponzory? Vy sám jste totiž plný profesionál, pomohly vám medaile a obrovské úspěchy z olympiády v Londýně?
Já mám v tomhle štěstí. Jsem úplný profesionál už od roku 2004. I díky mé manželce se mi podařilo získat stabilní partnery, kterým se líbí to, co dělám. Ten úspěch z Londýna jsem pak nemusel vlastně ani pořádně prodávat. Jsem jim hodně vděčný.