Curych - Němka Linda Stahlová byla poslední oštěpařkou, která v dnešním finále mistrovství Evropy v Curychu mohla ještě Barboře Špotákové vzít titul.

Absolvovala svůj poslední pokus, který nestačil, jenže v české světové rekordmance v tu chvíli žádné emoce nepropukly.

"V první chvíli jsem snad vůbec neslavila. Fakt to byl příšerný závod, hodně nepříjemný," vysvětlovala Špotáková poté, co zkompletovala svou sbírku zlatých medailí.

V minulosti se vám právě na zdejším stadionu moc nedařilo. Měla jste to v hlavě?
"Tohle místo je zajímavé... Během závodu jsem si myslela, že je snad zakleté, že ten titul je zakletý."

Ale nakonec jste takové myšlenky dokázala hodit za hlavu.
"Musíš věřit, že to půjde. Teď to sice vypadá, že to je trapnej výkon, ale je to srovnatelný s vybojováním olympijského zlata. Musela jsem v sobě najít hodně sil."

Po pátém pokusu, v soutěži nejdelším, jste se také moc neradovala...
"Byly to hrozně divné závody, na které budu vzpomínat sice v dobrém, protože jsem vyhrála, ale... ani nevím, jak to říct. Snad jen fuj. Ale podařilo se mi to dneska zlomit."

Co vám k tomu pomohlo?
"Myslela jsem u toho na ty lidí, kteří mě podporují, co jsou tady, na Honzu (trenéra Železného). Říkala jsem si, že to musím zlomit. Před pátým hodem jsem si řekla, že tohle může být moje poslední Evropa v životě. To bylo to, co mi nejvíc pomohlo."

Máte za sebou různé závody, vyhrávala jste suverénně, posledním hodem, v úchvatných soubojích na hranici světového rekordu. Jak byste popsala tento závod?
"Nevím, snad jako vykopání se z kletby, vyhrabání se z temnot."

Ale nyní máte už všechny tituly...
"To je šílené. Přemýšlím, proč jsem to zrovna já. Nad tím přemýšlím každý den, proč se to přihodilo zrovna mně."

Nebude vám nyní chybět motivace do dalších sezon?
"Ne. Jak je vidět, tak každý závod je jiný. Motivaci vyhrávat mám pořád. Chci ještě jednu olympiádu zažít a ještě dva roky pokračovat. Baví mě to. Horší by bylo, kdyby mi to nešlo, ale letos jsem házela v každém závodu 66 metrů. Ale asi jsem se musela dneska vrátit trochu na zem."

Může člověk po takovém vypětí ještě vůbec slavit?
"To bývá po každém velkém závodu, že chuť moc není. Je to zvláštní, ale nikdy se moc neslaví, člověk je unavený. A tohle byl navíc superzvláštní závod. Je skvělé, že to dopadlo, ale bylo to šílené. Fuj, uf, jsem ráda, že to je za mnou."