Ve stínu dopingové apokalypsy. Dělník cyklistiky Gaimon srší sarkasmy a nešetří nikoho

Jakub Šafránek Jakub Šafránek
29. 12. 2017 11:23
Americký cyklista Phil Gaimon ve své nejnovější knize Draft Animals popisuje tvrdý chlebíček průměrného profesionálního cyklisty. A nebojí se přitom opřít do největších legend svého sportu.
Phil Gaimon se svojí novou knihou "Draft Animals"
Phil Gaimon se svojí novou knihou "Draft Animals" | Foto: Twitter Phila Gaimona

Praha - Když před několika týdny vyšla nová kniha bývalého cyklisty Phila Gaimona, referovala o ní i slovutná BBC. A to i přesto, že dnes jednatřicetiletý Američan vyhrál na World Tour jednu jedinou etapu a mezi elitou si pobyl pouhé dvě sezony. 

Důvodem byl jediný odstavec Draft Animals (jak se jeho kniha jmenuje), ve kterém se vyjadřoval k mechanickému dopingu dvojnásobného olympijského šampiona Fabiana Cancellary.

"Když se podíváte na jeho zrychlení, vůbec nevypadá přirozeně, skoro jako by měl problém se udržet na šlapkách," píše Gaimon. A přidává vzpomínky Cancellarových kolegů, kteří tvrdili, že své kolo uchovával jinde než ostatní, a dokonce měl svého osobního mechanika. "Ten mizera pravděpodobně měl motorek," uzavírá Gaimon. 

A víc už se toho o mechanickém dopingu v současném profesionálním pelotonu - až na jednu další malou zmínku o 100 stránek dál - nedozvíte. Litovat peněz a ztraceného času v případě pořízení knihy ovšem skoro jistě nebudete. A to ani pokud nejste víc než jen příležitostný fanda cyklistiky. 

Život po dopingové apokalypse

Gaimonova kniha, jejíž název lze volně přeložit jako "Tažná zvířata", přináší unikátní vhled do světa současné cyklistiky, stále poznamenané strašákem jménem doping. 

O dopování a jeho vlivu na tento sport zde najdete zmínku skoro na každé stránce. Není divu, doba, kdy se Gaimon snažil prorazit mezi elitu, se totiž přesně kryje s temným obdobím, které následovalo po přiznání Lance Armstronga (2013) k zneužívání podpůrných látek. 

V této době se od populárního sportu odvraceli nejen fanoušci, ale také sponzoři, což v důsledku znamenalo, že krachoval jeden tým za druhým a míst na soupiskách pro závody World Tour bylo mnohem méně, a ještě hůře placená. "Náš sport byl tak zhuntovaný, že už ani nešlo říci, co vlastně bylo fér," píše Gaimon, muž, který si ještě před svým vstupem mezi elitu nechal vytetovat na předloktí slovo "čistý", aby se od dopujících soupeřů distancoval. 

Armstrongovým přiznáním a dopadením několika dalších dopujících cyklistů navíc problém s nelegálními podpůrnými látkami zdaleka nevymizel. Většina jezdců z této doby závodí dál, a i kdyby už se jim na žádný doping nepřišlo, stín, který si z éry "dopingové apokalypsy" nesou, zůstává. 

Žít si svůj sen (alespoň občas)

Druhým hlavním tématem, které se knihou vine jako červená nit, je snaha splnit si vlastní sen. Ostatně tohle sousloví se dostalo i do podtitulu celého díla. Jak Gaimon ukazuje, je nejen nutné svým snům obětovat vše, ale zároveň si také uvědomit své možnosti. 

Sám si přitom splnil (americký) sen v tom, že se dostal mezi elitu, ale na druhou stranu otevřeně přiznává, že největší hvězdy, například týmový kolega Dan Martin, jsou úplně někde jinde. A že ve sportu, kde rozhodují marginální rozdíly, přirozený talent zkrátka úplně smazat nedokážete. 

Tedy pokud jste někdo jako Gaimon, který sice zaznamenal několik vynikajících výsledků (vyhrál například dvakrát závod v Redlands), ale ve World Tour byl až na celkové druhé místo v San Luis vždycky domestikem. Tedy mužem, který pracoval na vítězství někoho jiného, třeba tím, že mu vozil z týmového auta energetické tyčinky. 

"V roce 1913 si musel lídr Tour Eugéne Christophe sám opravit rozbité kolo, a ještě dostal penalizaci za to, že mu nějaký kluk napumpoval duše. O sto let později se z cyklistiky stal čistě týmový sport, takže na vítězství v pořádném závodě potřebujete devět lidí v plném zápřahu," říká Gaimon, který je ovšem dalek jakékoliv hořkosti, i když by měl dost důvodů si stěžovat na to, že mezi elitou nedostal pořádnou šanci. 

Košilaté vtípky i smrt

Velkým pozitivem Gaimonovy knihy je to, že ji napsal sám, nikoliv za pomoci "ghostwritera", jak je mezi sportovci běžné. (Věděli jste například, že Jaromír Jágr napsal společně s Williamem Langleym román o americkém fotbalu? Jmenuje se Quarterback.) A možná právě proto se Gaimon nebojí opřít do legend svého sportu, včetně třeba Alberta Contadora, Bradleyho Wigginse nebo bratří Schlecků, ani zveřejňovat detaily ze svého osobního života, jako je rozchod s přítelkyní nebo náhlá smrt otce, který podlehl rakovině. 

Fanoušci cyklistiky zde ale najdou hlavně mnoho pohledů do zákulisí profesionálního sportu, spoustu veselých historek i zajímavých poznatků, třeba o životosprávě, závodění v těch nejzapadlejších (a nejšpinavějších) koutech planety, dozvědí se o nejnovějších vědeckých postupech i podrobnosti každoročního nervydrásajícího boje o smlouvu na další sezonu. To vše je vrchovatě prošpikováno nejrůznějšími vtípky a trefnými komentáři v dokonalém mixu, jemuž z pohledu čtenáře lze jen sotva odolat. 

Český překlad zatím není dostupný, původní knihu, již vydalo nakladatelství Penguin Books, lze ale objednat přes většinu velkých doručovacích společností, jako je například Amazon nebo Book Depository. Doporučená cena je 17 amerických dolarů, tedy méně než 400 korun. 

 

Právě se děje

Další zprávy