Reprezentant Německé demokratické republiky, který se narodil 23. února 1931, patřil k největším hvězdám silniční cyklistiky v někdejším východním bloku. Dvojnásobný mistr světa také dvakrát vyhrál slavný Závod míru, na kterém se dokonce pětkrát radoval z týmového triumfu. Z olympiád si Schur přivezl týmové stříbro a bronz. 

Vyučený mechanik začínal se závoděním v Magdeburgu. Prvního velkého úspěchu dosáhl jako člen vítězného družstva na Závodu míru 1953, o dva roky později vyhrál individuální hodnocení a v roce 1958 slavil titul amatérského mistra světa.

O rok později zlato obhájil a mohl dosáhnout i hattricku. Vítězství na šampionátu, který se konal v NDR, ale věnoval kolegovi z družstva Bernhardu Ecksteinovi, když mistrovskou taktikou podržel v šachu soupeře a sám si ještě dojel pro stříbro.

Ve východním Německu se Schur stal nedotknutelnou modlou, mýtem, ba kultem. Jak před lety připomněl list Frankfurter Allgemeine Zeitung, věnoval populární "Täve" (zkrácené Gustav) Němcům na východě v 50. letech minulého století to, co jim na západě přinesl fotbalový trenér Sepp Herberger titulem mistrů světa v roce 1954: pocit, že jsou po druhé světové válce zase bráni vážně.

Na vrcholu kariéry dostával i lukrativní nabídky k odchodu na Západ, které ale odmítal.

"Mou motivací byli lidé. Věděl jsem, že se se mnou radují miliony, a to mne hnalo vpřed," vysvětlil věrnost amatérskému sportu a východoněmeckému režimu.

Někteří spoluobčané mu nejsou ochotni zapomenout, že 32 let seděl jako poslanec ve východoněmeckém parlamentu, ale Schur se sám dodnes označuje za přesvědčeného socialistu. V letech 1998 až 2002 dokonce zasedal ve Spolkovém sněmu, a to za postkomunistickou Stranu demokratického socialismu.

Související

Na ruské frontě přežil svou smrt, přesto dál táhl Spartu. A vynalezl "českou uličku"