Praha - Tour letí jako bláznivá, dalo by se říci parafrází známého hitu Karla Gotta. A tak mají cyklisté před sebou již 12. etapu, kterou se závod přehoupne do své druhé poloviny. A nebude to etapa ledajaká, v kalendáři máme datum 14. července, tedy Den dobytí Bastilly.
To bývá pro francouzské cyklisty vždy velká událost, tentokrát se navíc mělo finišovat na jednom z nejlegendárnějších kopců světa – Mont Ventoux. Vinou nepříznivé předpovědi počasí byl ale cíl posunut o šest kilometrů níže. To opravdu nejdrtivější stoupání do 1900 výškových metrů tak dnes peloton mine.
Ve žlutém dresu stále pojede Chris Froome, kterému se ve středeční etapě překvapivě povedlo mírně navýšit náskok.
Ventoux po šestnácté
"Obr Provence" byl do itineráře Tour zařazen již po šestnácté. Poprvé se sem stoupalo již v roce 1951, v posledních dvaceti letech pak bývá používán výhradně jako cílové stoupání.
To má ve směru od Bédoinu délku 15,7 kilometru a průměrný sklon 8,8 % s několika rampami přes 10 %. Vrchol se nachází v nadmořské výšce 1912 metrů. Z těchto parametrů je zřejmé, že se jedná o náročný kopec, byť se ve světě silniční cyklistiky najde jistě spousta prudších nebo delších stoupání.
"Každé stoupání je náročné, když jej jedete naplno. Ventoux samo o sobě není tak náročné jako například některá stoupání Gira," říká závodník týmu Sky Nicholas Roche. Hned ale dodává: "Je to jeden ze spektakulárních a speciálních kopců, protože většina stoupání, která známe, mají kolem sebe jiné kopce."
Horká a větrná dvoutisícovka uprostřed vinohradů
Ano, Mont Ventoux se tyčí do téměř dvou tisíc metrů obklopen vinohrady. Okolo sice není vyložená rovina, o hory se ale opravdu nejedná. Poloha na jihozápadě Francie pak nabízí také specifikum ohledně počasí, obzvláště v létě, kdy zde často bývá extrémně horko a větrno.
"Prvních šest až sedm kilometrů je docela jezditelných, jste obklopeni vinohrady. Druhá část je těžší. Když začne les, je to deset kilometrů víceméně rovnoměrných s úseky s 12 nebo 13 procenty. Třetí část z Chalet Reynard na vrchol umí být bolestivá. Máte za sebou 16 kilometrů, takže těch posledních 6 je k smrti unavujících. Na tom slunci kameny odrážejí to horko, nebo tam bývá vítr, prostě trpíte," říká vítěz etapy Tour 1994 vedoucí přes Ventoux Eros Poli.
V první více než polovině stoupání sice silnice vede skrze les. Ten prý ale nepředstavuje dostatečnou skrýš před žhnoucím sluncem, jak popisuje Poli: "Od začátku do konce tam není stín. Pamatuju si, že jsem hledal stín, ale žádný jsem nemohl najít. Silnice není tak úzká, jsou tam stromy, ale slunce je v době, kdy tudy projíždí Tour, vysoko."
Brečící Boardman
Chris Boardman, bývalý elitní časovkář a světový rekordman v hodinovce dokonce vzpomíná, jak jej Ventoux dokázal rozbrečet, když si již po skončení kariéry zkoušel trasu etapy projet. "Když jsem byl trochu opilý, souhlasil jsem, že to s Davem Brailsfordem zkusím vyjet, ale on se nakonec neukázal. V té době jsem jezdíval tak dvě hodiny denně. V době, kdy jsem se dostal na vrchol, lidi říkali: Podívejte, támhle je Boardman a brečí."
Ventoux byl kulisou mnoha legendárních cyklistických soubojů, ale také jedné velké tragédie. V roce 1955 na něm zkolaboval Jean Malléjac. O patnáct let později na vrcholu potřeboval kyslíkovou masku i Eddy Merckx, tedy sportovec s největší vitální kapacitou plic minimálně své doby. Tyto problémy byly ale malicherné proti tomu, co se zde přihodilo v roce 1967.
Smrt Toma Simpsona
Tehdy rtuť teploměru u asfaltu ukazovala údajně více než 50 stupňů a po výjezdu z lesa na odkrytou vrchní část kopce zkolaboval britský cyklista Tom Simpson, kterému se tato hora nakonec stala osudnou. Vliv velkého horka ještě umocnily jeho žaludeční problémy a nadopování amfetaminy a alkoholem. Vítězi Lombardie, Flander a mistru světa z roku 1965 bylo tehdy pouhých 29 let. Tato velká tragédie vedla ke zpřísnění dopingových kontrol a také vybudování Simpsonova památníku u místa, kde skončila jeho poslední cesta na kole.
"Obr Provence" byl ale kromě tragédií svědkem i mnoha slavných bitev. V roce 2000 tady Lance Armstrong daroval etapové vítězství dnes již také nežijícímu Marcu Pantanimu. O dva roky později si kopec podmanil jeden z nejlepších vrchařů všech dob, domácí Richard Virenque. V roce 2009 zde Alberto Contador uhájil vedení před Andym Schleckem, výborně si tenkrát vedl také Roman Kreuziger, který nakonec skončil celkově devátý.
A poslední návštěva Tour na tomto mytickém kopci proběhla před třemi lety, kdy zde svou první velkou bitvu sváděli Chris Froome a Nairo Quintana. Tehdy třiadvacetiletý Kolumbijec ve stoupání nechal vše, v cíli dokonce omdlel, na Frooma to ale nestačilo. V těchto dnech sledujeme již třetí bitvu této dvojice o žlutý dres, bude tentokrát závodník Movistaru úspěšnější?
Konec zkrácen kvůli vichřici
Ventoux má mnoho přezdívek, někdy se jí říká také "Větrná hora". Tento pseudonym beze zbytku platí v letošním roce. Ve čtvrtek totiž na vrcholu stoupání hrozí vichřice, vítr by mohl dosahovat rychlosti až 100 km/h. Organizátoři se tak rozhodli etapu, respektive závěrečné stoupání, zkrátit o zhruba 6 kilometrů, tedy o horní odkrytou část. Peloton tak tentokrát nepoctí památku Toma Simpsona průjezdem kolem jeho pamětní desky. Etapa by měla být nakonec dlouhá zhruba 178 kilometrů. Startovat se bude v Montpellieru a před cílovým stoupáním je na trase ještě jedna "čtyřka" a jedna "trojka".
Dvě etapy víceméně pro sprintery, jež proběhly od volného dne, překvapivě způsobily i změny v horních patrech průběžného pořadí. Chris Froome zůstává ve žlutém, díky těsnému úniku a získaným bonifikačním sekundám ve středeční etapě ale navýšil své vedení na druhého Adama Yatese na 28 sekund. Z první desítky vypadl Joaquin Rodriguez, který při roztrhání pelotonu na větru zůstal až ve třetí skupině a ztratil na čelo přes minutu, podobně jako Louis Mentjes, původně devátý muž průběžného pořadí. Díky tomu Roman Kreuziger poskočil o dvě příčky nahoru a uzavírá elitní desítku.
Dvě etapy po volném dni pak s největší pravděpodobností definitivně rozhodly o majiteli zeleného trikotu pro vítěze bodovací soutěže. Druhé místo a vítězství pomohly Petru Saganovi k devadesátibodovému náskoku na druhého Cavendishe, což je již v případě setrvání "Ramba ze Žiliny" v závodě neřešitelný rozdíl.
