Co všechno při ohlédnutí za loňským rokem považujete za nejdůležitější?

Začnu tím příjemným, kterým se stal můj přestup ze Stadionu Louny do Cyklo teamu Tábor. Doslova se vším jsem nyní maximálně spokojena, což se snad také projeví na mých výkonech. Potěšil mě třetí titul na mistrovství republiky i bronz na silničním šampionátu.

Vůbec se mi však nedařilo na mistrovství světa. Až 26. místo bylo pro mě velkým zklamáním. Vždyť například v roce 2014 jsem skončila jedenáctá. Velice nepříjemný pak byl kvůli svalovému zranění tréninkový výpadek.

Do jaké míry ovlivnil vaši účast v závodech Světového poháru?

Problémy začaly už od silniční sezony. Nemohla jsem trénovat naplno, což limitovalo moji přípravu na cyklokrosové období. Některé závody jsem musela vynechat a ve dvou, konkrétně v Nizozemsku a Německu, jsem skončila až ve čtvrté desítce startujících. Na závody v předchozích letech, v nichž jsem se protlačila i mezi světovou elitní desítku, mohu jen vzpomínat.

Jaký je váš současný zdravotní stav?

Pravidelně navštěvuji fyzioterapeuta, který se mi snaží pomoci. Při nedávném tréninkovém závodu v Terezíně se však bolesti znovu ozvaly. Přesto věřím, že na sobotní mistrovství republiky v Hlinsku budu dobře připravena a schopna bojovat o svůj čtvrtý domácí titul.

Jaký je váš další lednový program?

Účast ve dvou závodech Světového poháru a koncem měsíce pak mistrovství světa v Lucembursku, kde chci v každém případě vylepšit loňské vysvědčení. Byla bych spokojena s pozicí ve druhé desítce startujících. Nominace na tento šampionát ještě není známá, ale myslím si, že české barvy bude hájit trojice Kateřina Nash, Pavla Havlíková a moje maličkost, což je v současnosti sestava elitní kategorie českého cyklokrosu.

A co vás čeká po mistrovství světa?

Na vysoké škole v Ústí studuji ergoterapii a potřebuji zvládnout opakovaný třetí ročník. Takže svědomitým studiem musím smazat současné manko.