Českou jedničkou v mužské kategorii Elite je Boroš. Má ale na umístění v první desítce?
V této sezoně se mu to v závodech Světového poháru podařilo třikrát. Postupně dozrává, což potvrdil i na mistrovství republiky v Mladé Boleslavi, kde ho nezlomil ani pád a později defekt. Ztrátu dokázal smazat a obhájil loňský titul. Nevím, kdo by dokázal tyto překážky překonat a dál bojovat o přední umístění. Podobně přistupuje i k závodům Světového poháru a dokazuje, jak je houževnatý. Ve Valkenburgu mu bude kopcovitá trať vyhovovat, takže věřím, že má na umístění v první desítce. A kdyby trefil pověstný den D, tak by mohl skončit někde kolem páté příčky. Škoda, že zatím máme jen jednoho takového srdcaře, ale snad se to zlepší už v příští sezoně.
Komu ze zbývající nominované trojice dáváte největší naděje, že by mohl vaše přání vyplnit?
Jak Tomáš Paprstka, tak Jan Nesvadba pravidelně jezdí závody Světového poháru a ze současných pozic mezi dvacátým a třicátým místem by se měli posunout. Ještě potřebují startovat ve větším počtu různých závodů, hlavně v Belgii či v Nizozemsku. Pokud jde o šampionát, tak Nesvadba se musí na své vystoupení dobře připravit hlavou a podobně to platí i na Paprstku. Dobrými výsledky v Českém poháru si pak místo v reprezentaci zajistil čtyřicetiletý matador Emil Hekele, který se před několika lety k cyklokrosu vrátil a na loňském šampionátu obsadil 22. příčku.
V kategorii do 23 let se už loni řešil generační problém. Jak se ho daří zvládnout?
Nic se nezměnilo. Většina cyklokrosařů této kategorie mě zklamala, především špatným přístupem k jarní a letní přípravě na mistrovství Evropy na domácí půdě v Táboře. Všichni přitom měli dost možností ke zlepšení své výkonnosti, ale nebyli schopni ve Světovém poháru dojet aspoň ve druhé desítce startujících. Výjimkou je pouze Adam Ťoupalík, ale musel řešit zdravotní problémy, což ho trochu přibrzdilo.
Na co by si mohl na šampionátu troufnout?
Mohl by bojovat o některou z vyšších příček, ale konkurence v této kategorii je hodně velká. Další tři cyklokrosaře posíláme na šampionát proto, aby se jim otevřely oči a začali na sobě pracovat. Svět, hlavně přes léto, díky všeobecnému tvrdému tréninku a náročným závodům se na krosovou sezonu výborně připravuje.
Zmínil jste se o juniorovi Kopeckém. Má opravdu reálnou šanci na medaili?
Bude mít na trati několik dalších kandidátů na některý z cenných kovů, ale věřím, že na některý dosáhne. Žije v Nizozemsku, je slušný, pokorný a nelítá v oblacích. Kolem desáté příčky by mohl skončit i i Jakub Schierl a také Tomáš Ježek s Jakubem Ťoupalíkem dokáží zvládnout i těžké podmínky, které je ve Valkenburgu čekají. Pro další dva juniory bude šampionát možností získat cenné zkušenosti.
Program MS v cyklokrosu
Sobota
11.00 junioři, 13.00 ženy do 23 let, 15.00 ženy Elite
Neděle
11.00 muži do 23 let, 15.00 muži Elite
Jak je na tom Kateřina Nash?
Sezonu rozjela velice dobře, ve všech závodech se pohybovala kolem pátého místa. Postupně však po cestách mezi Amerikou a Evropou i vyřizováním různých záležitostí kolem jejího jmenování zástupcem závodníků se jí moc nedařilo, třikrát skončila ve druhé desítce. Špičkovou výkonnost však určitě neztratila. Současná konkurence příchodem několika mladých děvčat je velice široká. Už jen jediné zaváhání se trestá a cesta zpátky do popředí pelotonu je pak velice obtížná. Přesto si myslím, že pokud Katku nepotká něco hodně nepříjemného, tak při své bojovnosti je schopná dojet někde kolem pátého místa. Ještě chci připomenout její loňský a dodnes nedoceněný bronzový úspěch.
Co ostatní česká děvčata?
V elitě pojede už jen Pavla Havlíková, která v závodech Světového poháru končila většinou kolem dvacátého místa. Je otázka, jak se dokázala na šampionát připravit, což platí i na čtveřici děvčat do 23 let. Škoda, že z nominace kvůli zranění kolena vypadla Nikola Nosková, která loni dojela pátá.
Ovlivňuje výkonnost českých cyklokrosařů působení v belgických či nizozemských klubech?
Určitě! Platí to na Boroše, Adama Ťoupalíka a Kopeckého. Předností je výtečné materiálové zabezpečení, dlouhá řada závodů s vynikající konkurencí i celkově perfektní zázemí. Horší už je menší komunikace s rodinou, pokud zůstala v České republice. Potřebovali bychom, aby do belgicko-nizozemského rychlíku našlo cestu víc našich závodníků, ale k tomu jsou potřeba odpovídající výsledky, hlavně ve Světovém poháru. Pak je ještě potřeba mít štěstí na klub a především naučit se tam žít. Mentalita lidí je tam úplně jiná než u nás a nemalou roli hraje i tréninkové prostředí téměř bez kopců, na které jsme zvyklí. A k tomu ještě určitá jazyková bariéra. Prožil jsem to všechno i já a není to nic jednoduchého.
Co českému cyklokrosu nejvíc chybí?
Hlavně domácí konkurence, která by zvýšila nároky na každého jednotlivce, a tím by se zlepšily i výsledky na mezinárodní scéně. Kluci se znají, vědí o sobě skoro všechno. V mých juniorských letech nás bylo na startu šedesát, sedmdesát, teď jich je sotva 25. Navíc většina se spokojí s průměrným vystoupením, místo aby se snažili o co nejlepší výkon. Chce to už od raného věku nastavit si cestu, která postupně vede až k zahraničnímu pobytu a důstojné reprezentaci. Příkladem je Boroš, ale takových maximalistů máme zatím velice málo.
