Praha - V okolí Pražského hradu se již po třiadvacáté uskutečnil exhibiční závod horských kol Pražské schody, byť letos byl nově zkrácen na polovinu (30 minut + 1 kolo).
Titul obhajoval český maratonský specialista Kristián Hynek. Vítězství sice nezopakoval, na druhé příčce byl však nejlepším domácím závodníkem za zkušeným Švýcarem Florianem Vogelem. Ještě v neděli přitom na evropském maratonském šampionátu v Lotyšsku vybojoval bronzovou medaili.
Jak si závod užil a jak se připravuje na blížící se světové mistrovství si můžete přečíst v následujícím rozhovoru.
Tak jaký to byl závod takhle dva dny po ME v maratonu v Lotyšsku?
Na rovinu, přes den jsem byl docela mrtvý. Byl jsem takový bez energie a ani jsem neměl moc chuť závodit. Ale když jsem pak dorazil sem… Tady to má prostě své kouzlo a ta atmosféra, která tady vždy je, mě vyhecovala, že jsem se ještě nakonec na závod těšil a užíval si jej jako každý rok.
I když, užíval… Člověk si užívá atmosféru, ale je to tak náročné, že je to zároveň i trošku utrpení. Když se ten závod podaří a člověk dojede do cíle na nějakém slušném umístění, tak je to velká odměna.
Oproti minulým ročníkům byl navíc závod zkrácen na polovinu, to pro maratonce asi taky není žádný med.
Není to ideální. Před závodem jsem si dělal legraci, že jsem to loni vyhrál na poslední chvíli, protože pro mě jako pro veterána se to už moc nehodí. Na druhou stranu jsem říkal, že si nemyslím, že se ten závod pojede rychleji a myslím si, že se ani rychleji nejel. Vždycky se jede na doraz od začátku, lidi odpadají, pak se zpomaluje. Myslím si, že to tempo bylo podobné jako při tom hodinovém závodě, a kdyby se to jelo hodinu, výsledek by byl stejný. Florian (Vogel) jel fantasticky a dnes byl formou asi pro nás nechytatelný.
První Neestonec
Vraťme se k nedělnímu ME v maratonu které se konalo v lotyšské Siguldě. O tom závodě a trati bylo hodně málo informací, o jeho průběhu jich není o moc více. Dojel jste třetí, jak to probíhalo?
Země krásná, prostředí, všechno pěkné. Když to tak řeknu, byl to fajn výlet. (smích). Ale nemyslím si, že by se na takových tratích měly jezdit závody horských kol. Ta trať byla de facto hezká a zajímavá, ale tím, že tam naprosto chyběly kopce… Rozdíl mezi nejvyšším a nejnižším bodem byl snad 80 metrů, vlastně ani nechápu, jak se ve finále podařilo nasbírat nějakých 1600 nebo 1700 výškových metrů.
Byly tam čtyři takové kopce zhruba na tři minuty, které se jely dvakrát. Když jsme to projížděli poprvé, bylo mi jasné, že to je jediné místo, kde se dá ten závod nějak změnit nebo rozhodnout, až budeme projíždět podruhé. To se také potvrdilo. Směrem k cíli jsem možná zbytečně plýtval silami, což mě pak asi stálo lepší finiš, kdy jsem ztratil kontakt až v posledních 700 metrech. Ještě pořád převažuje do jisté míry zklamání, ale pořád je to medaile a ta se pořád počítá. Ten den jsem ale cítil, že mám na víc.
Vyhrál estonský závodník, kterého asi nikdo z nás moc nezná. Na druhou stranu to dopadlo lépe než ME před pěti lety v Estonsku, o kterém jsem slyšel od týmového kolegy Albana Lakaty. Tam bylo prvních pět Estonců, on byl na šestém místě první „Neestonec“. Takže tentokrát to dopadlo líp pro země mimo pobřeží Baltu. Ale myslím si, že na takových tratích by se horská kola jezdit neměla.
Takže když to shrneme, o víkendu třetí místo na ME, dnes jste byl nejlepším Čechem a v půlhodinovém závodě porazil i olympijského vítěze. Po tom slabším jaru, na které jste si stěžoval, jde asi forma nahoru ve správný okamžik, dva a půl týdne před maratonským světovým šampionátem.
No, nerad bych to zakřikl. Ale doufám a cítím, že to tak je. Teď mám program záměrně směrem k MS náročnější. Dneska hned odsud odjíždím do Rakouska, kde ve čtvrtek začíná Alpen Tour. Takže teď je ten sled závodů, řečeno lidově, trochu masakr. Po nedělním ME dneska schody a ve čtvrtek už čtyřdenní etapový závod. To by mělo být vyvrcholení přípravy směrem k MS. Pak bych chtěl odjet pár rychlejších tréninků, abych tu formu vyladil, a doufám, že se to všechno sejde a budu bojovat minimálně o medaili.
Zavání kariéra důchodem?
Loni bylo MS v Itálii, tehdy jste říkal, že vám svou extrémní náročností bude trať vyhovovat. Bylo z toho nakonec desáté místo. Jak by vám měla sedět letošní trať ve Francii?
Loni to bylo desáté místo, měl jsem zranění z Nového Města, kdy jsem dlouho nemohl trénovat, pak jsem měl ještě týden před mistrovstvím nějaké střevní potíže, které trvaly několik dní. Tam se mistrák vůbec nevydařil. To byl ale opravdu pravý horský závod. Myslím si, že není moc těžších závodů, než byl ten loňský na Sella Ronda.
Nicméně teď ve Francii ten závod taky nebude lehké. Sice tam nejsou žádné extra dlouhé kopce, což trochu hraje v můj neprospěch, ale jeden, dva kopce v délce zhruba 15 minut tam jsou. Tak doufám, že to bude dostatečné k tomu, aby tam proběhla nějaká selekce, a uvidíme. Jedu tam s týdenním předstihem, abych si tu trať najel, poznal ji a rozhodl se jaké zvolit kolo a podobně. Dělám vše pro to, abych byl připraven.
Světový šampionát je z těch maratonských cílů posledním velkým závodem, který se vám ještě nepodařilo vyhrát. Nesvazuje to trochu s blížícím se koncem kariéry? I když ještě pár let před sebou určitě máte.
No, 36 let už možná pro sportovce je požehnaný věk. Už to možná trošku zavání důchodem, ale na druhou stranu vždycky říkám, že mám obrovskou výhodu, že jsem na kole začínal relativně pozdě a nechybí mi chuť a motivace, což je ve finále to nejdůležitější. Já věřím, že ty své hranice jsem pořád schopný posouvat.
Ještě taky pořád zůstává motivace vyhrát Cape Epic ve dvojici s Albanem Lakatou.
Ano, to jsou takové dva nejdůležitější cíle v blízké budoucnosti – MS a vyhrát Epic s Albanem, já už jsem to sice jednou vyhrál, ale s Albanem by to bylo trochu jiné. On už v naší disciplíně vyhrál vlastně všechno a tohle je poslední, co mu v portfoliu chybí. Byl bych rád, kdybych mohl být u toho.
Letos jste do Afriky odjížděli jako velcí favorité, do cíle jste se ale nakonec nedostali, v čem byl problém?
Tak nějak celkově se to nesešlo. Já jsem se zranil během čtvrté etapy, kterou jsem dokončil, ale už jsem nebyl schopen pokračovat. Trošičku jsme na Bulls ztráceli v každé etapě. Ale myslím si, že se to pak začínalo lámat a závod nebyl úplně ztracen. Nicméně to dopadlo, jak to dopadlo, chvíli trvalo než jsme se přes to přenesli, ale za nedlouho jsme již začali spřádat plány na ten ročník nadcházející.
Nové Město a mistrovství světa letos téma není?
Nové Město letos nakonec téma není.
