Kudy vedla cesta k osmému místu na mistrovství Evropy a sedmé příčce na světovém šampionátu?
Jedním slovem všelijaká. Jsem hodně nevyzpytatelný člověk, musím mít svobodu a dělat si věci po svém. Trenér respektoval moje rozhodnutí, že nebudu trénovat společně s týmem, ale sama, jak uznám za vhodné. Cítila jsem, že to tak potřebuju. A výsledky se dostavily.
Překvapila jste i sama sebe?
Měla jsem například představu, že mezi ženami se v Českém poháru budu pohybovat kolem desáté příčky. Přitom čtyři závody jsem vyhrála a dvakrát dojela čtvrtá, což znamenalo celkové prvenství. Obrovskou radost jsem pak měla hned z prvních výsledků na mezinárodní scéně.
V osmnácti letech jste se stala českou cyklokrosovou jedničkou. Co to pro vás znamená?
Je to krásný pocit, ale to je tak asi všechno. Nová sezona začala před dvěma týdny závodem v Německu, na kterém jsem zjistila určitý výkonnostní posun, ale zároveň mi neuniklo, že je stále na čem pracovat. Jsem v pohodě, těším se na sezonu a chci si každý závod užívat.
Změnila se v něčem vaše příprava na nový ročník?
Zůstala standardní, jen tréninkové dávky se trochu zvýšily. Velice se těším na závody ve Světovém poháru, v němž budu mít možnost poznat kvalitu ženského cyklokrosu, mnohému se opět přiučit a zase se trochu posunout. Mým přáním je poskočit ze dvacátého místa přibližně o pět příček a na šampionátech se v kategorii do 23 let protlačit do elitní pětky.
Myslíte si, že je to reálné?
To uvidíme hned po prvních závodech. Už dnes je však nesporná obrovská síla především Holanďanek, Francouzek, Belgičanek a Italek, z mimoevropských cyklokrosařek pak Američanek. Jejich tréninky jsou však úplně jiné než naše, ale chtěla bych se jim přiblížit.
Čím to je?
Je to jistě dáno i tím, že celkový život v těchto zemích je zcela jiný než u nás. Někteří čeští cyklokrosaři se rozhodli sportovat mimo Českou republiku, ale o tom vůbec neuvažuju. Neumím si představit, že bych odjela od rodiny, kamarádů, přátel.
Jste studentkou gymnázia. Jak je náročné patřit zároveň už od roku 2019 do skupiny vrcholových sportovců?
Není to jednoduché a často si říkám, zda jsem si na sebe nenaložila příliš těžké břemeno. Zatím sice obojí zvládám a snad se mi příští rok podaří uspět i v maturitní zkoušce. Někdy mě však studium stojí hodně času i nervů. Mám ale štěstí, že profesoři mi vycházejí vstříc, pomáhají mi.
