New York - Před sedmnácti lety vletěla Chorvatka Mirjana Lučičová-Baroniová na tenisové nebe jako kometa. Říkalo se, že může být budoucí světovou jedničkou, ale tyto předpovědi nenaplnila. Až nyní se ve dvaatřiceti znovu dostala na US Open do světel ramp díky vyřazení světové dvojky Rumunky Simony Halepové.
Více o pátečním dění na US Open čtěte ZDE
"Tohle je prostě krásný pocit. Je mi sice dvaatřicet, ale cítím se jako dítě," rozplývala se Lučičová-Baroniová po výhře 7:6 a 6:2.
Na scénu vlétla Lučičová v roce 1997 jako patnáctiletá. Vyhrála první turnaj WTA, když po postupu z kvalifikace triumfovala v Bolu. Pak hrála finále ve Štrasburku a Němka Steffi Grafová o ní řekla, že je lepší než ona ve stejném věku.
Cestu na vrchol zhatilo zranění
V roce 1999 Lučičová šokovala postupem do semifinále Wimbledon, jenomže přišla zranění a o čtyři roky později z okruhu WTA po problémech s otcem Marinkem, který ji po prohraných zápasech údajně bil, v tichosti na dlouho zmizela.
Až v roce 2007 začala chorvatská hráčka znovu pomalu stoupat žebříčkem. a nyní je 121. v pořadí dvouhry. Na US Open se musela probojovat z kvalifikace.
"Jsem šťastná, že jsem se dostala do této fáze grandslamu," radovala se z postupu do osmifinále. "Celý rok jsem měla drobná zranění a nemohla hrát vyrovnaně delší dobu, což bylo frustrující, ale všechno se mi teď vrátilo. Je to úžasné."
Rodina je víc než kariéra
Při své první účasti na US Open v roce 1997 prohrála ve 3. kole s Janou Novotnou. "Pamatuji si vše, každý míč od svého dětství. Jako malá jsem jen vyhrávala, přicházelo to zcela přirozeně, nepřipouštěla jsem si nic jiného," řekla Chorvatka, která musela s matkou a sourozenci utéct před otcem do Tampy na Floridě.
V roce 2008 byla na žebříčku v osmé stovce, ale rozhodla se znovu bojovat. "Bylo to složité, ale tenis mi moc chyběl a touha nikdy nevyhasla," řekla. V roce 2012 si zahrála 3. kolo Wimbledonu a nyní ukázala, že stále umí. "Jsem perfekcionistka. Když něco dělám, tak to musí být pořádně, jinak se mnou není k vydržení."
I ve svém věku se cítí stále silná a nebezpečná. "Tělo je ve skvělé kondici a to je důležité. Jsem fit a po tolika letech na okruhu i psychicky odolná. Pořád mám v sobě touhu a chuť hrát."
Přestože má Lučičová-Baroniová chuť vyhrávat a honit se za míčkem v tréninku pod spalujícím sluncem, aby mohla porazit světovou dvojku, vidí svět jinak než v patnácti. "Mám skvělého manžela a šťastný život, což je nejvíc," řekla.
