Jaká byla pro vás letošní sezona?
Vstoupil jsem do ní s maximální spokojeností, protože už loni se mi podařilo splnit limit pro účast na olympijské hry. S velkým předstihem jsem se tak začal připravovat na vrcholnou událost každého čtyřletého období. Mohl jsem si dovolit ideální strategii, vynechat některé závody Světového poháru, šetřit energii a všechno se vyvíjelo k mé velké spokojenosti. Škrt přes mé plány však udělalo nečekané, lze říci až banální, zranění menisku levého kolena. Stalo se to něco málo přes dva měsíce před olympiádou, takže můj sen o obhajobě medailového umístění z předchozí olympiády v Londýně se rychle rozplýval.
Šlo vůbec tuto více než nepříjemnou situaci řešit?
Flintu do žita jsem sice nehodil, ale především jsem nemohl vůbec běhat, což byl obrovský handicap. Hrozilo dokonce nebezpečí, že olympiádu uvidím jen v televizi. Zvolil jsem alternativní způsoby tréninku, především v posilovně. Následovala spousta léčebných terapií a procedur, což částečně ovlivnilo moji přípravu i v ostatních disciplinách, hlavně v šermu a plavání. Tréninky samozřejmě bolely, ale motiv v podobě účasti na olympijských hrách byl silnější.
Do Ria jste cestu přece jen našel a v souboji s těmi nejlepšími pětibojaři skončil devátý. Takže spokojenost?
Přesněji řečeno: Udělal jsem sám sobě velikánskou radost, že jsem léčebný proces zvládl a udržel se v elitní desítce. V návaznosti na zmíněné komplikace považuji deváté místo, navíc s minimálním odstupem za těmi nejlepšími, za obrovský úspěch. Navzdory tomu, že ještě několik měsíců předtím jsem chtěl mnohem víc.
Co vás čekalo po návratu z Brazílie?
Do konce září různé společenské a sponzorské akce, trocha odpočinku a od začátku října už zase trénuji. Uplynulý víkend jsem se dokonce zúčastnil exhibičního závodu v Kataru. V teple jsem si tam užil pěkný víkend, potkal se tam zase se známými špičkovými pětibojaři a hezky si zazávodil. Ani mi nevadilo, že jsem skončil v polovině startovního pole, v němž bylo 19 závodníků, vesměs zvučných jmen.
Jaký máte program do konce roku?
Tuto sobotu se v rámci akcí Run Tour zúčastním Velké pardubické, což je skutečná rarita, protože se poběží na trati slavného závodu. Čekají nás tam dostihové překážky, například Taxisův příkop či Irská lavice, proběhneme se stájemi i přes malý vodní příkop. Novinkou je možnost volby mezi pěti a deseti kilometry až přímo při běhu. Určitě to bude zpestření mého podzimního programu, v němž by kromě objemové přípravy nemělo chybět ani lyžování.
V jaké podobě vidíte příští rok?
Mezi vrcholy patří evropský a potom hlavně světový šampionát, který se uskuteční v Káhiře. Vyberu si dva až tři z pěti závodů Světového poháru, z nichž ten první je už koncem února v Los Angeles a tam bych nerad chyběl.
Nevylučujete možnost účasti na příštích olympijských hrách v Tokiu?
Každou sezonu budu brát jako svoji poslední, což platí i pro příští rok. Není to žádný trik, opravdu se může stát, že za 12 měsíců se s reprezentací rozloučím. Ale je docela možné, že v českém týmu vydržím ještě další sezonu a kdo ví, možná budu bojovat o účast v Tokiu, kde bude olympiáda určitě luxusní, nádherná. Avšak zároveň si musím rozmyslet, zda každým rokem náročnější příprava bude stát za to. Mám totiž na svoji životní cestu už některé další krásné a snad i reálné představy.
