Praha - Sny jsou důležité. Posouvají nás vpřed. Určit si cíle a jít si za nimi, to je jistě základní předpoklad potenciálního úspěchu. Co když ale své síly neodhadneme a toužíme po něčem, na co reálně nestačíme? Není pak honba za nesplnitelným škodlivá a kontraproduktivní?

Ať je to jak chce, Tomáš Berdych zůstal v letošní sezoně daleko za splněním svého velkého snu, grandslamový titul pro něj znovu visel až příliš vysoko. Tomu, že rodák z Valašského Meziříčí alespoň jednou v kariéře pozvedne nad hlavu vytouženou trofej, věří momentálně snad už jen zarytí optimisté. Jde skutečně o utopii?

Český tenista v posledním roce vše podřídil jedinému. Snaze uspět na legendárních turnajích velké čtyřky, tedy v Melbourne, Paříži, Londýně nebo New Yorku.

Nový kouč přinesl zdánlivé zlepšení

Vyměnil trenéra. Místo letitého kouče a zároveň blízkého kamaráda Tomáše Krupy přivedl někdejšího Lendlova "asistenta", do té chvíle prakticky neznámého Venezuelana Daniela Vallverdua. Ze svých nejvyšších priorit stáhl reprezentaci v Davisově poháru, tedy v soutěži, v níž zažil největší triumfy své kariéry a kvůli které ho milují miliony fanoušků.

"Chci se soustředit primárně na svou individuální kariéru a na úspěch na grandslamových turnajích," vyhlásil za týden třicetiletý tenista. Na začátku letošní sezony pak Berdychova forma vypadala nejlépe za poslední roky. Čech došel do semifinále Australian Open a držel si dlouhou sérii, během níž postupoval neustále minimálně do čtvrtfinále jakéhokoli turnaje. Zdálo se, že Vallverdu konečně může úroveň Berdychovy hry posunout o level výše.

Opticky vypadala jeho bilance velmi dobře, Berdych si držel naprosto bezpečně své stálé místečko v prostřední části elitní světové desítky. V květnu dokonce zlomil jednu velkou výzvu, když se poprvé v kariéře podíval na čtvrtou příčku tenisového žebříčku ATP.

Proti top tenistům příliš nevyhrává

Jenže pokud jsme se podívali na jeho sezonní bilanci pečlivě, nemohli jsme nevidět jeden výrazný přetrvávající problém, přes nějž se prostě a jednoduše k titulu na grandslamu dostat nejde. Statistika zápasů proti ostatním členům tenisové smetánky zůstávala neustále negativní.

"U Tomáše je to pořád ta stejná písnička. Zvládá nadmíru skvěle ty zrádné zápasy proti papírově horším hráčům, pak ale přijde takový ten klíčový duel s těžkým soupeřem a ty prostě pravidelně nezvládá, tak to je," vyjádřil se nedávno pro Aktuálně.cz někdejší tenista Karel Nováček.

Postupem času se naděje fanoušků na velký průlom znovu rozplývaly. Berdych zůstává tam, kde jsme zvyklí vídat ho několik posledních let. V takzvaném druhém patře světového tenisu, jak trefně poznamenal před letošním Wimbledonem renomovaný komentátor serveru tennis.com Steve Tignor.

Berdychova kariéra? Všechna čest

I to je obrovský úspěch, to je třeba především zdůraznit. Berdych je jednoznačně nejlepším českým tenistou posledního desetiletí, a i kdyby už nic jiného nedokázal, svou stálou příslušností ke světové špičce už se dávno zařadil mezi české legendy tohoto sportu. To, že letos usiluje o sedmou účast na prestižním Turnaji mistrů za sebou, je toho nezpochybnitelným důkazem.

Na grandslamový titul ovšem s největší pravděpodobností nikdy nedosáhne. A pokud přece jen, pomohou mu k tomu různé boční okolnosti, výpadky nejsilnějších soupeřů či jejich zranění.

Častokrát se tvrdívalo, že má Berdych smůlu na to, do jak silné generace hráčů se narodil. Že v konkurenci čtyř velikánů a žijících legend bílého sportu, Novaka Djokoviče, Rafaela Nadala, Rogera Federera a Andyho Murrayho, je velmi těžké, až nemožné uspět.

Sen mu pokazil Gulbis i Francouzi

Stan Wawrinka a Marin Čilič ale ukázali, že to rozhodně nemožné není. I tito dva grandslamoví šampioni měli na svědomí pár Berdychových porážek na grandslamech. A právě oni odhalili tu nejkrutější pravdu.

A sice tu, že jediným problémem Berdycha rozhodně nejsou čtyři největší tenisové megahvězdy. Tenistů, s nimiž v klíčových momentech na velkých turnajích český tenista prohrává, už je v tuto chvíli mnohem víc.

Stačí se podívat na poslední dva roky, posledních osm grandslamů. Tady jsou postupně podle časové osy vyjmenovaní přemožitelé Tomáše Berdycha, muži, kteří utnuli jeho dlouhodobý sen: Wawrinka, Gulbis, Čilič, znovu Čilič, Murray, Tsonga, Simon, Gasquet.

Z velké čtyřky tedy jen jednou Murray, zbytek hráči, s nimiž by měl Berdych vyhrávat, pokud chce pomýšlet na životní triumf. Žádní Djokovičové, žádní Federerové ani Nadalové.

Snové zaměstnání a hlavně zábava

V úterý po poslední porážce s Gasquetem v New Yorku Berdych vyřkl zajímavé hodnocení: "Na světě jsou horší věci a tohle je snové zaměstnání, které člověk může mít. Pro mě je to pořád zábava a nemůže být nic lepšího."

To je samozřejmě na jednu stranu pochopitelné a lze tomu věřit. Ovšem řekl by něco podobného třeba Djokovič nebo Federer? Zřejmě nikoli. Myšlení šampiona bychom v takovém výroku hledali marně. Stejně jako v herním projevu české jedničky ve chvílích, kdy mu nevychází jeho hra, když zápas nejde podle jeho not. Leckdy chybí snaha udělat něco jinak, snaha zakousnout se do soupeře, stále častěji je vidět brzká rezignace a nedostatek zápalu.

Pokud bychom přesto chtěli myslet optimisticky, upněme se na Australian Open. Lednový grandslam v Melbourne totiž Berdycha zastihne na začátku sezony již tradičně nabuzeného, odpočinutého a zároveň fyzicky nejlépe připraveného. V posledních dvou letech zde dosáhl na semifinále, což se mu na zbylých třech grandslamech nepovedlo tři poslední sezony.