Netrnulo vám ke konci zápasu, kdy Nizozemci stáhli ztrátu na pouhé tři body?
Abych byl upřímný, trnulo mi od chvíle, kdy to začali stahovat. Z vlastní zkušenosti vím, že je hrozně nepříjemné, když vedete v poločase o hodně bodů, v tomto případě 23, a soupeř vypadá, že už je na lopatkách, a ve druhém poločase se to začne lámat. Pak přijde nervozita, pár pokažených akcí a soupeř se chytí. Bylo to nepříjemné. Jakmile snížili na rozdíl tří bodů, myslel jsem, že z toho bude drama do poslední vteřiny. Naštěstí Martin (Peterka) trefil trojku. Pak už jsem si byl téměř jistý výhrou.
Myslíte, že dosavadní výkony budou stačit na Finsko a Izrael a postup ze skupiny?
Pokud se kluci budou opírat o fantastickou bojovnost a týmového ducha, doplní to tak jako proti Nizozemsku individuálními výkony a ještě zlepší organizaci hry a komunikaci v obraně, tak jim pevně věřím. V té organizaci samozřejmě byli zvyklí na Satyho (Tomáše Satoranského), tam je to složitější.
Satoranského pořád trápí kotník. Zkusil nastoupit proti Polsku, ale další dva zápasy už nehrál. Není to však jediná česká rezerva ohledně zdraví, že?
Myslím si, že Hruban je trošku zraněný. Viděl jsem, že má ošetřené pravé rameno. Bohačík je po nemoci. Krejčí také není úplně zdravotně fit. Doufám, že tohle se bude zlepšovat a taky že trenérům se podaří uklidnit Balvína. Má to složité, soupeři ho mydlí a on špatně snáší výroky rozhodčích, rozčiluje se. Bohužel to ovlivňuje jeho výkony. Když hraje v pohodě, je velmi platný.
Zdeněk Böhm
Narozen: 3. března 1957 v Ostravě
Reprezentační kariéra: V letech 1977-1987 odehrál 250 zápasů, z toho na MS a ME 23 duelů, v nichž zaznamenal 133 bodů. Ve své sbírce má dvě medaile z evropských šampionátů: bronz z Prahy (1981) a stříbro ze Stuttgartu (1985).
Klubová kariéra: S týmem NH Ostrava třikrát titul vicemistra Československa (1984, 1986, 1987), má dvě třetí místa (1982, 1983) a jedno čtvrté místo (1985). V historické střelecké tabulce 1. basketbalové ligy Československa (od sezóny 1962/63 do 1992/93) je na devátém místě s počtem 6578 bodů.
V roce 1984 byl vyhlášen nejlepším basketbalistou Československa.
Jak důležité je, aby se vrátil Satoranský? Myslíte, že právě on je tím hlavním rozdílem mezi současnými výkony reprezentace a těmi z mistrovství světa 2019?
Kdyby hrál Tomáš v plném zdraví, celý obraz hry by byl úplně jiný, jelikož právě on hru organizoval a celkově byl naším vůdcem. Nicméně v prvním poločase proti Nizozemsku tým fungoval i bez něho. To mě naplňuje optimismem, že jsme schopni postoupit. Pak se uvidí. Když si vzpomenu na mistrovství Evropy 1985 v Německu, tak tam jsme postupovali až ze čtvrtého místa, ale skončilo to stříbrnou medailí.
Basketbal je týmový sport, ale říká se, že jednotlivec v něm hraje důležitější roli než v jiných kolektivních sportech. Souhlasíte?
Ano, už je to dáno tím, že třeba v hokeji se točí daleko více hráčů a ani hvězdy netráví ve hře až tolik minut. I ve fotbale je to jiné. Vždycky, zvlášť na takovýchto akcích a ve vypjatých situacích, rozhodují individuality, jakkoliv je důležitá i bojovnost. Proti Nizozemsku bych vyzdvihl Honzu Veselého a Martina Peterku. Pokud se bude moct přidat ještě Saty, tak jsem velkým optimistou.
Naběhly vám při sledování pondělního zápasu vzpomínky na mistrovství Evropy 1981, kde jste s týmem vyhrál bronz?
Musím říct, že ano. Je to tedy hodně dávno, ale co se nezměnilo, je fantastická atmosféra. V tom se hraje úžasně. My jsme ještě hráli v jiné hale, ne tak moderní (finální část šampionátu proběhla ve Sportovní hale v Holešovicích, pozn. red.), ale divácká kulisa pro nás byla stejně důležitá jako teď pro kluky.
Od tohoto turnaje uplynulo už 41 let. Jak byl tehdejší basketbal jiný oproti tomu dnešnímu?
Jako ve všech sportech máte atletičtější hráče, je to rychlejší a tvrdší. I když musím říct, že teď se to zkorigovalo a rozhodčí pískají víc. Už to není úplné ragby jako jednu dobu, kdy se hrálo opravdu tvrdě, na můj vkus až příliš. Teď je to tak akorát. Ještě bych přidal, že pivoti jsou na rozehrávce zdatnější a že se střílí z větší dálky. Dneska je trojka dost daleko a kluci někdy střílí ještě metr za čarou - to už je umění. Jinak pořád rozhoduje kolektivní duch a výkony jednotlivců, na tom se nic nemění.
Po rozpadu Československa už samostatná basketbalová reprezentace mužů žádnou medaili nezískala a kolikrát se na velkou akci ani nekvalifikovala. Čím si tento propad vysvětlujete?
Těžko se to srovnává. Já jsem měl štěstí na generaci a jako Československo jsme měli v týmu i Slováky, což bylo plus pro šíři kádru. Na druhou stranu byla kompletní Jugoslávie a také Sovětský svaz - proti těmto soupeřům to bylo složitější. Teď se nám každopádně generace znovu sešla.
Je český basketbal na vzestupu, nebo jsou poslední úspěchy spíš shodou okolností?
Kdyby kluci něco uhráli jen na jedné akci, byla by to shoda okolností. Současná šňůra dobrých výkonů je ale natolik dlouhá, že se dá mluvit o dobrém směru. Jdeme dopředu. Bohužel se všechno bude hodnotit podle výsledku na letošním EuroBasketu, ale myslím si, že náš tým v poslední době opravdu dokázal velké věci.
Kdo vyhraje letošní EuroBasket?
Podle toho, co jsem měl možnost vidět, bych řekl, že hlavními favority jsou Srbové. Musejí se ale vyhnout výpadku a hrát naplno.
