"Konfrontace, která tam hráčky bude čekat, znamená další zápasy na té nejvyšší úrovni proti skvělým soupeřům a různým stylům. To cítím jako největší plus odehraného šampionátu," svěřil se po návratu z turnaje šestatřicetiletý kouč Pruša, jinak trenér žen ligových vicemistryň Žabin Brno.
Stěžejní cíl jste splnili, šestá příčka zajistila Česku postup na mistrovství světa hráček U19. Je to i další krůček směrem do světové basketbalové špičky?
Se zapojením do špičky bych byl hodně opatrný. To je na další téma, co nám k tomu ještě chybí a nechybí. Ale postup na svět byl rozhodně jedním z našich cílů a šesté místo je velmi slušný výsledek.
Je to maximum, čeho tým mohl dosáhnout?
Samozřejmě, pokud si vše budeme analyzovat, byla tam velká šance dostat se i mezi nejlepší čtyři celky. Někde vzadu vás ta myšlenka bude ještě chvíli hryzat. Ale šesté místo je vzhledem k postupu na mistrovství světa výborné. A především to, jak se hráčky herně prezentovaly a jak působily jako tým, je pro mě ještě nad všechna umístění.
Všechno se ovšem nerodilo úplně snadno. Jak vám bylo po základní skupině, když po výhře nad Belgií přišly těsné porážky s domácím Řeckem a Lotyšskem?
Zápas s Řeckem jsme si prohráli v poslední čtvrtině, kdy jsme naprosto vypadli z role. Po něm mi nebylo úplně dobře. Nebyli jsme odolní vůči prostředí, ve kterém jsme hráli. Bylo opravdu bouřlivé, na mládežnický basketbal nebývalá návštěva. Hráčky se z toho v závěru psychicky trochu složily. Napadá vás, jak se dá prohrát utkání, ve kterém tak dlouho vedete. A v posledních pěti minutách dáte pět bodů… Ale tohle je přesně zkušenost, kterou hráčky potřebují na takové akci poznat, tu nijak nenacvičíte.
Proti Lotyšsku to pak byl zápas blbec. Měli jsme o třicet pozic více než soupeř, hodně útočných doskoků, ale naprosto bídné procento za dva i za tři body. Sami jsme se srazili. Ale byl jsem i tak přesvědčený, že hra, kterou jsme předváděli, je v pořádku. Ve všech třech zápasech jsme byli lepší než soupeř, přesto měli na kontě jedinou výhru. Nebylo to komfortní, ale stále jsem viděl, jak tým drží pospolu, je bojovný a energický. Věřil jsem.
Síla týmu se také ukázala v klíčových zápasech. Osmifinále proti Turecku i úvodní duel ve skupině o 5. až 8. místo proti Polsku jste zvládli bravurně.
Mám radost, že nějaké načasování formy tam bylo. Tým hrál lépe a lépe, potvrdil velký potenciál. Tyto dvě výhry pro nás byly zásadní a stěžejní vzhledem k postupu na mistrovství světa. Ale myslím, že náš nejlepší výkon přišel proti tomu nejsilnějšímu soupeři.
Čtvrtfinále s Litvou, pozdějším šampionem. Porážka 81:87, přitom ještě minutu před koncem jste ztráceli pouze bod.
Tým hrál nadstandard. Ukázal obrovskou vnitřní energii. Že to nevyšlo, to je skládanka více momentů. Konec třetí čtvrtiny, kdy jsme s klaksonem inkasovali trojku na vyrovnání, přestože jsme chvíli předtím byli plus pět bodů. V závěrečné čtvrtině jsme pak udělali dílčí chyby v obraně. Navíc v momentech, v nichž jsme soupeřky ze skautingu měli načtené, a do té doby hráčky řešily situace dobře. Zásadní momenty vidím dva. Faul v poslední minutě při nájezdu, který byl trochu zbytečný. A pak 32 vteřin před koncem utkání, kdy jsme ubránili skoro celý útok soupeřek. Ztráceli jsme v tu chvíli jediný bod. Kdybychom získali míč, věřím, že bychom ve zbývajícím čase ještě zabojovali o výhru. Bohužel, špatně jsme dorotovali na straně a inkasovali trojku. Ale to jsou kdyby. V obraně jsme udělali více chyb, než je zdrávo, a to takový soupeř trestá.
I vy jste v tomto utkání inkasoval technickou chybu. Ovládly i vás trochu emoce?
To bylo spíše nedorozumění než frustrace. Rozhodčí, zvlášť jeden z nich, také trošičku ovlivnil vývoj utkání. Ne že by mi ujely nervy směrem k sudím, ale předvedl jsem v jedné chvíli takový povzdych, který skončil malým kopnutím do banneru. Nic velkého, ale jelikož byl posunutý, dostal jsem technickou chybu. Myslím, že trošku necitlivé rozhodnutí, ale beru na sebe, že i tak jsem se toho mohl vyvarovat.
Tým je pro vás na prvním místě. Přesto: vyzdvihnete některé jednotlivé hráčky, kterým mistrovství vyšlo nadstandardně?
Odpovím jinak. My jsme ve statistikách šampionátu byli druzí nejlepší v počtu asistencí ze všech týmů. To je jeden z klíčových aspektů naší hry, de facto každý na hřišti mohl být bodový. Kromě toho, že šlo o vysoce týmový výkon, byly holky celkem s nejvyšším počtem nastřílených bodů na zápas, nejlepším v útočném doskakování a třetím v ziscích. Což jsou faktory, které definovaly jejich styl hry. Samy na to byly hodně pyšné. Ano, v týmu figurují opory, okolo kterých se to točilo, ale všechny hráčky přijaly kolektivní mentalitu. To je důvod, proč nikoho konkrétně nebudu jmenovat.
Oslavili jste společně alespoň trošku šestou příčku?
Šampaňským jsme si nepřiťukli. I proto, že v týmu je stále hodně hráček nezletilých. Holky spolu určitě chvíli pobyly a užily si postup na svět. Já to mám tak, že když skončí velký turnaj, končí práce s týmem. Tady je to jinak, nemám co ukončovat. Doufám v to, že v tomto složení budeme pokračovat a přípravu budeme směřovat na mistrovství světa příští rok. Proto nic neuzavírám, máme před sebou další cíle.
Teď už přepnete myšlenky na klubovou úroveň?
Přesně tak. V pondělí ráno jsme přiletěli z Kréty a rovnou z letiště jeli dalších pár hodin na soustředění do Hnanic u Znojma. S kondičním trenérem, který se mnou rovněž působí na reprezentační i klubové úrovni. Nyní už postupně začne klasický kolotoč. Kondiční příprava, hala, přípravné turnaje a zápasy… I další dny pro mě budou s basketbalem, ale teď tím klubovým.
