"Nebudu lhát, ze začátku to bylo hodně těžké. Po olympiádě jsem byl vhozen do neznáma, do nové země s novou kulturou. Začátek byl slušně řečeno peklo," prohlásil Balvín.
Bývalý hráč Sevilly, Bayernu Mnichov, Gran Canarie či Bilbaa si musel zvykat především na odlišnou kulturu, samotu a skromné prostředí dvousettisícového města Óta.
Podle Balvína jde spíše o větší vesničku a shluk budov, kterému chybí tradiční centrum. Do města na ostrově Honšú se tým přestěhoval z většího Maebaši poté, co jej získal nový majitel.
"Po čtyřech dnech jsem byl tak vypsychovaný, že jsem volal svému agentovi Phillipovi Parunovi, že to tu nezvládám a jestli nemá něco v Evropě. Ten mi ale řekl, ať toho nechám, že jsem sem chtěl a mám se snažit, ať to dopadne," vylíčil muž, který patřil k oporám národního týmu na mistrovství světa v Číně i olympijských hrách v Tokiu.
"Doporučil mi navštívit Patrika (Audu - reprezentační spoluhráč působící v Jokohamě), což jsem udělal a jsem za to rád. Kdybych se z Japonska stáhl, litoval bych toho do konce své basketbalové kariéry," přiznal nyní Balvín.
Právě Auda a několik lidí v týmu Gunmy mu s aklimatizací nejvíce pomohli. S podkošovým hráčem Jokohamy je Balvín denně v kontaktu, hrají spolu také počítačové hry na internetu.
Vedle odlišné kultury a života v menším městě si 217 centimetrů vysoký pivot zvykal i na jazykovou bariéru. Z japonštiny umí jen základní slovíčka. "Co se týče týmu, tam je to v pohodě. Komunikujeme anglicky a máme i překladače. V normálním životě ve městě je to ale už horší."
Japonská liga podle něj nedosahuje kvalit elitních evropských soutěží, přesto jej svou úrovní překvapila. "Znám tu spoustu hráčů, kteří působili v Eurolize nebo Eurocupu. A nejde o to, že by tu byli na sklonku kariéry, jsou v produktivním věku. Jde o konkurenceschopnou soutěž. Určitě je lepší než česká liga, i když zase ne o tolik," uvedl Balvín.
Navzdory potenciálu a financím však v japonské lize chybí kvalitní trenéři, kteří by byli schopní rozvíjet místní hráče na vyšší úroveň. Soutěž proto těží hlavně z cizinců. Ligové kvóty povolují každému týmu maximálně tři hráče ze zahraničí.
Balvínovi se líbí, že se všichni těší úctě. "Máme dva hráče, jimž je čtyřicet a jednačtyřicet, což jen podtrhuje jejich kulturu respektu ke starším. V Evropě platí, že čím jste starší, tím jste víc postradatelný. Ve 33 nebo 34 letech se utne produktivní věk a máte problém sehnat práci za dobrých finančních podmínek. To tady neexistuje," všiml si český reprezentant.
Fascinovala jej také podpora diváků i v případě neúspěchu. "To se ukázalo v prvním soutěžním zápase s Čibou, který jsme prohráli snad o 30 bodů. Ze Španělska jsem zvyklý, že by po vás div neházeli věci a na internetu by vám nadávali, co to bylo za ostudu. Tady nám ale zatleskali, my se uklonili a jelo se dál," popisoval Balvín.
"To je další věc, se kterou jsem ze začátku bojoval. Z pohledu hráče a fanouška basketu se mi tohle nelíbí, protože to nevytváří správný tlak, ale prostě to patří k jejich kultuře," usmál se odchovanec USK Praha.
Elitní evropské soutěže mu nechybí a naopak považuje za výhodu, že v době, kdy jsou basketbalové kluby a trhy postiženy koronavirovou pandemií, v Japonsku se dopady promítly jen minimálně. Ve zdejší lize, která se hraje o víkendech stylem dvojzápasů, může absolvovat i 60 utkání za sezonu.
"Když budu moct, tak tu s radostí dohraju kariéru. Ze začátku to bylo těžké, ale už jsem si zvykl, mám to tu rád a vidím to jinak než první dva měsíce. Pokud bude možnost, chtěl bych v Japonsku pokračovat," uvedl Balvín, jenž má kontrakt do konce sezony.
Ročník v Japonsku se uzavře v dubnu a od té doby bude mít možnost se připravovat na zářijové mistrovství Evropy, v němž Česko hostí jednu ze základních skupin.
"Bude to dlouhé léto. Od konce sezony budeme čekat na evropský šampionát čtyři měsíce, ale zatím to neřeším. Pořád do toho turnaje zbývá hodně času a nevíte, co se za tu dobu může stát. Na Evropu se těším, ale zatím nemá cenu se na ni teď soustředit," dodal Balvín.
