Mistrovství Evropy vám podle představ nevyšlo. S jakými pocity jste po předchozích zdravotních problémech do Berlína odjížděl?
Už šest týdnů před šampionátem jsem cítil bolesti na různých místech v zádech. Přestože tělo nebylo v optimální pohodě, tak jsem z něj dokázal dostat výborný výkon. Například na závodech v Šamoríně jsem poslal oštěp až k 90 metrům, ačkoliv jsem se předtím nemohl dva dny ani pohnout. Proto bylo pro mě velice těžké říci, že na vrchol sezony do Berlína nepojedu. Do poslední chvíle jsem věřil, že se představím v dobrém světle.
Co tedy rozhodlo o tom, že na své předchozí vynikající výkony jste v Berlíně nenavázal?
Problém nebyl ani tak v bolavých zádech, jako v tvrdé realitě, že šest týdnů jsem nemohl pořádně trénovat. Tělo nebylo připravené na velký závod. Místo abych ladil formu, tak jsem dva týdny ležel v posteli a léčil se klidem.
Jaké dny následovaly po šampionátu?
S trenérem jsme řešili dilema, zda ukončit sezonu a dát se zdravotně stoprocentně do pořádku, nebo se dokonale připravit na finále Diamantové ligy a Kontinentální pohár s tím, že uvidíme, co tomu tělo řekne. Zvolili jsme druhou variantu a jsem rád, že mohu bez nejmenšího omezení naplno trénovat. Fyzicky se cítím mnohem líp než před mistrovstvím Evropy.
Jak se díváte na dvě zmíněné velké akce?
Ve čtvrtek na Diamantové lize v Curychu bude pro mě moc těžké prorazit německý blok, stejně jako přehodit Estonce a Inda. Byl bych spokojen s kvalitním výkonem. Potom bude následovat zhruba týden plného tréninku směrovaného k ostravskému Kontinentálnímu poháru. Po letošním triumfu na Zlaté tretře chci být zase úspěšný, tentokrát v barvách evropského týmu. Je pro mě obrovská čest, že Český atletický svaz mě do této zcela výjimečné akce nominoval.
A máte už program aspoň do konce roku?
V září tři týdny odpočinku a od 1. října tříměsíční vojenské povinnosti.
