Když vypadám krásně, běhám lépe, míní Bendová. Tokio oplakala, energii bere z Ďolíčku

Ondřej Zoubek Ondřej Zoubek
22. 10. 2021 6:15
Nikola Bendová patří už několik let k tuzemské atletické špičce, byť jí v listopadu bude teprve dvaadvacet. Dvojnásobná mistryně republiky na dvoustovce měla vloni vynikající formu, avšak kvůli odkladu olympiády ji nemohla pořádně prodat. A letos ji o Tokio připravilo zranění. V rozhovoru pro Aktuálně.cz mluví nadějná sprinterka o výhledu do budoucna i popularitě na Instagramu.

Poprvé jste republikový šampionát dospělých na dvoustovce vyhrála už v 15 letech. Utvrdilo vás to v tom, že se atletice budete věnovat naplno?

Určitě. Byl to pro mě velký impulz, po tomhle úspěchu se mi otevřela spousta dveří. Byl to takový wow efekt. Zajímali se o mě sponzoři, na Olympu mě zaměstnali v Centru sportu ministerstva vnitra, přišla mi první výplata. Byla jsem nadšená, do atletiky jsem se vrhla, ale naplno jsem se tomu věnovala už od dětství. Sport jsem milovala, nicméně nenapadlo by mě, že se tím jednou budu živit.

V té době jste říkala, že běháte po polích a v lese s veverkami.

(úsměv) To je pravda. V té době mě ještě napůl trénoval tatínek, bývalý reprezentant na čtyřstovce. Maminka zase reprezentovala v překážkách. Chodili jsme u nás v Žebráku za Berounem běhat na pole nebo do kopců. Tenhle typ tréninku zařazuju neustále, ale šlo o to, že už v těch 15 letech byly některé holky skoro profi, kdežto já jsem to měla takové volnější.

V roce 2016 jste byla třetí na mistrovství Evropy do 17 let, ale postupně jste zjistila, jak těžké je ve sprintu bojovat se světovou nebo evropskou konkurencí. Hlavně proti běžkyním tmavé pleti s rychlejšími vlákny.

Neustále poslouchám, že bych se měla dát na delší tratě. Hodně lidí říká, že jako dobrá dvoustovkařka bych mohla přejít na 400 metrů. Nechci se tomu bránit, ale právě tohle mě motivuje, abych dál bojovala ve sprintu. Pořád doufám, že třeba já budu ta sprinterka, která z Česka prorazí do světa více, než kdo v historii dokázal.

Od loňského roku je Bendová národní rekordmankou na 150 metrů.
Od loňského roku je Bendová národní rekordmankou na 150 metrů. | Foto: Moneta Money Bank

Na špičkové úrovni běháte dlouho, přitom vám není ani 22 let.

Jasně, to mi bude teprve v listopadu. Ještě mám spoustu času, na druhou stranu toho mám dost za sebou. V sedmnácti jsem reprezentovala Česko na dospělé akci, bylo to pro mě úžasné. Na to, kolik mi je, mám docela dost zkušeností a doufám, že je ještě dokážu prodat.

Letošní olympiáda v Tokiu vám však unikla kvůli zranění stehenního svalu. Jak dlouho jste se s tím vyrovnávala?

Minulý rok se mi strašně moc povedl, a kdyby byla olympiáda už vloni, jak měla být, určitě bych na ni jela. Letos to bohužel nevyšlo, to zranění bylo vážné. Nebo u stehenního svalu spíš takové zrádné. Nejdete na operaci, ale ani nemůžete naplno trénovat a čekáte, až sval sroste. Na psychické stránce se snažím pracovat pořád, protože když byla olympiáda, bylo to pro mě strašné. Samozřejmě jí bylo všude plno. Všichni se ptali, proč nezávodím. Trénujete na to celý život a pak se stane tohle.

Měla jste sílu sledovat olympiádu v televizi?

Koukala jsem jen na pár závodů, na atletiku minimálně. Spíš jsem viděla jiné sporty, ale u atletiky mi bylo psychicky opravdu úzko. Snažila jsem se dělat, že jsem v pohodě, i když jsem v pohodě samozřejmě vůbec nebyla.

Utěšovat se můžete tím, že pařížská olympiáda bude už za tři roky a na rozdíl od letošního Tokia snad i s diváky.

Lidé mi říkají, ať si z toho nic nedělám, že tohle je jedna z výhod. Ale zase nikdo nevíme, co bude za tři roky. Budu na to makat a uvidím. Je pravda, že zrovna já jsem ten typ atletky, která podá nejlepší výkon na velké akci s mnoha diváky. Vyhovuje mi extrémní nervozita, kdy je mi až špatně. Mám to ráda, Tokio by mě v tomto ohledu možná tolik nenahecovalo.

Patříte mezi sportovkyně, které jsou hodně aktivní na Instagramu. Máte tam skoro 13 tisíc sledujících. Je to něco, co vás baví a zároveň to dnes považujete skoro za povinnou výbavu individuálního sportovce?

Je to tak, že Instagram mě hlavně baví. Začalo to nevinně, čísla rostla a teď můžu říct, že je to - nechci říct moje druhá práce -, ale určitě výborný prostředek k navázání spolupráce se sponzory. Když se třeba zraníte, delší dobu nezávodíte a nejste aktivní na sociálních sítích, sponzorům začne vadit, že nejsou vidět. Pokud tam aktivní jste, sponzora můžete nějakým způsobem propagovat i nadále. Kdo říká, že Instagram je kravina, je blbej. (smích)

Máte výhodu, že vás to baví a neprezentujete se jen z donucení.

To určitě. Mě baví móda, baví mě make-up. Proto jsem strašně ráda za spolupráci s některými značkami i z tohohle pohledu. Stejně bych si ty produkty koupila i tak. (úsměv)

Při cvičení radí Bendové její partner Daniel Köstl, ligový fotbalista.
Při cvičení radí Bendové její partner Daniel Köstl, ligový fotbalista. | Foto: Moneta Money Bank

S kým se vám za poslední dobu podařilo navázat spolupráci?

Udělalo mi velkou radost, když mi manažer řekl, že se mu ozvala Moneta Money Bank. Moc si vážím toho, že mě podporuje tak známé jméno, a jen doufám, že to bude spolupráce dlouholetá. V atletice je opravdu náročné všechno finančně utáhnout, proto mě to moc těší.

Zmínila jste, že nechcete o sociálních sítích a spolupráci s různými značkami mluvit jako o druhé práci, ale jak významná součást příjmu sportovce to je?

Každý měsíc mi chodí výplata od Olympu, to je samozřejmě hlavní část. Vydělávám si atletikou, aktivity na Instagramu jsou přivýdělkem. Navíc je to tak, že si spolupráce rozmýšlím, protože ač se to třeba nezdá, ono to zabere hodně času.

Ráda i při závodech dbáte o svůj vzhled. Máte to tak odjakživa?

Ano, odmalička. V pěti letech jsem kradla mamince řasenky a podobně. O těchhle věcech přemýšlím od doby, kdy jsem nějak začala vnímat svět. Na závodech se pak ještě více vyřádím. Máme na sobě jenom dres, líčením se snažím svůj vzhled povznést. Někomu to přijde zbytečné, někomu by to mohlo překážet. Ale to já si nemyslím, ráda se upravím a cítím se pak dobře i sebevědomě. O to lepší výkon potom podám.

Tady je jasná paralela s vaším vzorem, bulharskou sprinterkou Ivet Lalovovou-Colliovou, někdejší mistryní Evropy na stovce. Ta je také vždy perfektně upravená.

Rozhodně. Nedávno jsem se s ní potkala na soustředění. V minulém roce jsem ji třikrát porazila, takže teď už mě zdraví, má ze mě respekt. (smích) Mám ji ráda. Je krásná navenek a zároveň je to úžasná osoba i uvnitř.

Tvoříte pár s prvoligovým fotbalistou, obráncem Danielem Köstlem z Bohemians. Jaké je soužití dvou profesionálních sportovců a jak moc jeden druhému mluvíte do jeho sportu?

Někdy je to náročné hlavně časově, ale že bychom si mluvili navzájem do sportu, to úplně ne. Spíš si radíme. Podle mě udělal Dan za poslední dva roky velký posun v běhání, snažím se mu poradit s technikou, aby byl rychlejší. On zase hodně rozumí posilovně, radí mi při cvičení.

Ráda chodíte na zápasy Bohemians, takže na začátku října vás musel potěšit první partnerův gól v první lize proti Olomouci.

Když můžu, tak jdu, tu atmosféru miluju. Jak jsem teď navíc byla zraněná, návštěvy fotbalu mi dávaly energii. Když vidím, jak jsou diváci na tribuně do toho ponoření, mě samotnou to motivuje. První ligový gól dal v den našeho čtyřletého výročí, takže o to kouzelnější to bylo. (úsměv) Byla jsem nadšená a pořádně si při gólu zakřičela.

 

Právě se děje

Další zprávy