Zatímco většina závodníků poběží na svém pětikilometrovém úseku sama, bývalý specialista na nejkratší tratě bude mít doprovod. Jako zcela nevidomý spoléhá na oči svého parťáka. Právě spolu tvoří skvěle vyladěný pár.
"Při běhu jsme spojeni gumičkou. Běžíme vedle sebe a vodič má navíc v jedné ruce menší chrastítko. Je to jednoduché, když běžíme doprava, tak do sebe ťukneme, když doleva, tak se gumička natáhne a já vím, že si musím dát pozor. V mírných zatáčkách si ho potáhnu k sobě a hlavně spolu hodně komunikujeme," přibližuje Petr vzájemnou spolupráci.
A Miloš doplňuje: "Když máme někoho oběhnout, je nějaká překážka, hned to hlásím. Petr má navíc jednu obrovskou výhodu, jeho prostorové a časové vnímání je na neuvěřitelné úrovni. Navíc v poslední době Péťa začíná nosit vestu s nápisem nevidomý a okolí ho víc respektuje."
Hlavně nepřepálit!
Na samotný závod se z nich stává jedno tělo. Milošovy oči svého kamaráda navigují, upozorňují před překážkami a varují před dalšími závodníky. Petrovy zkušenosti z velkých závodů ženou oba k další předávce.
"Snad to tentokrát bude klidnější. Minule jsme se báli, že to nestihneme, protože Miloš letěl s fotbalovými fanoušky do Moskvy na mistrovství světa. Bylo to těsné. Chtěli nás posunout až na závěrečný úsek. Nakonec to vyšlo v pohodě. Jen jsme to hodně přepálili a nakonec jsme doběhli úplně z posledních sil. Náš první kilometr byl hodně rychlý. Z toho se musíme poučit," shodují se.
Přípravu na prestižní závod zvolili různě. Společně mají rádi turistiku, občas zajdou plavat a k běhání se dostanou tak jednou týdně.
"Víc mi práce nedovoluje," přiznává Miloš Krasňan, který se živí jako kapitán letecké společnosti ČSA.
Dřív běhání moc nedal. Výš v jeho sportovním žebříčku byl hokej a tenis. Až problémy s koleny z rychlých změn pohybu ho posunuly k běhu.
"Snažím se díky tomu udržovat, při běhu relaxuji. Občas se zúčastním různých závodů vozíčkářů. Není to vůbec sranda, jak se na první pohled v mém věku může zdát, ale baví mě to," říká.
Nezapomenutelný šampionát v Seville
Jeho nevidomý kamarád naopak běhal od patnácti let. Když v deseti letech po mnoha operacích definitivně přišel o zrak, pomalu se v něm začal objevovat zájem o atletiku, s kterou definitivně začal v patnácti letech. Na reprezentační paralympijské úrovni běhal od roku 1990 až do 2003. Od té doby jen pro zábavu. Hlavní motivace? Kondice na lumpárny s jeho dvěma dcerami.
Zrakový handicap si Petr Novák snaží připouštět co nejméně. Problémy měl už v dětství. Ale prvních deset let měl aspoň orientační vidění a zvládl trochu číst. Chodil bez bílé hole a v deseti se to výrazně zhoršilo, až oslepl úplně.
"Zhruba od patnácti jsem měl specializované tréninky na sprint. Když člověk přijde o zrak během života, má samozřejmě představivost ve sportu daleko lepší, je to určitá výhoda. Na druhou stranu je to daleko těžší psychicky," přiznává dlouholetý český reprezentant a účastník dvou paralympiád. Největším zážitkem je pro něj ale účast na atletickém šampionátu v Seville v roce 1999.
"V rámci mistrovství světa IAAF v Seville byl i šampionát nevidomých. Bylo neskutečné si zaběhnout na takové akci, před absolutně vyprodaným stadionem, ve skvělé atmosféře. Nic takového jsem do té doby nezažil," vzpomíná Petr a zároveň společně se svým parťákem dodávají:
"Štafeta v nás znovu vzbuzuje chuť soutěžit. Bereme to opravdu prestižně a v nově vytvořené ČSA štafetě chceme uspět."
