Nejlepší vizitkou se z českých reprezentantů před MS může pochlubit koulař Tomáš Staněk, který je úřadujícím halovým mistrem Evropy a z posledního světového šampionátu v Birminghamu si přivezl bronzovou medaili. Jak blízko k ní bude mít v Bělehradě?
Mužská koule, na rozdíl od ženské, kráčí v atletickém světě mílovými kroky kupředu, a proto je hodně těžké hovořit o Staňkových šancích na nějaké přední umístění. Mezi jeho největší soupeře budou patřit tři vynikající Američané, dva Novozélanďané, Brazilec a několik výborných Evropanů.
S jakým receptem by tedy měl do souboje s těmito favority vstoupit?
Půjde hlavně o to, aby byl spokojen se svým výkonem, a na co bude stačit, se uvidí až v samotném závodě. Jsem s ním v častém kontaktu a snažím se mu pomáhat svými závodními zkušenostmi a radami. Proto jsem mu před odletem do Bělehradu řekla, aby se nedeprimoval některými hody svých soupeřů přes 22 metrů, ale soustředil se pouze na sebe, aby se mu podařilo dosáhnout svého současného maxima.
Myslíte si, že má někdo z českých atletů podle letošních výsledků reálnou naději na postup do finále?
Myslím si, že za optimálních okolností by se to mohlo podařit mužské štafetě na 4×400 metrů. Je to disciplína, v které se může stát leccos, především v hale nejsou výjimkou různé kolize. Hlavně však bude záležet na tom, aby všichni členové tohoto kvarteta byli na startu ve svůj správný den D. Pěkného výsledku by mohla dosáhnout Dorota Skřivanová v pětiboji, a pokud je po virovém onemocnění v plné síle, tak také čtvrtkařka Lada Vondrová, úřadující mistryně Evropy do 23 let.
Před čtyřmi lety Pavel Maslák si na čtyřstovce doběhl pro zlato, Staňka zdobil bronz a mezi deseti nejlepšími skončili další čtyři čeští atleti. V čem vidíte v porovnání s letošními ambicemi příčiny tohoto velkého rozdílu?
Česká atletika prožívá generační problém a naopak světová královna sportu se ve většině disciplín trochu posunula. Jakub Holuša a Eliška Klučinová ukončili svoji závodní činnost, Zuzanu Hejnovou zabrzdily zdravotní problémy a Maslák má své nádherné výkony už za sebou, což platí i pro několik dalších atletů. Ze současných reprezentantů pak zdravotní problémy nepustily na šampionát půlkaře Filipa Sasínka a covid-19 měl pak hlavní slovo u mílařky Kristiny Mäki.
Není to však pouze jedna z příčin tohoto ústupu z někdejších pozic?
Samozřejmě, když se podíváme pravdě do očí, tak zjistíme, že například není dostatek kvalitních trenérů, kteří by svým talentovaným svěřencům předávali své životní poznatky a pomáhali jim ve výkonnostním růstu. Chybí dokonalý školský systém, takže ztrácíme talentované chlapce i děvčata.
Většině pak chybí potřebná láska k disciplíně, v které by mohli něčeho dosáhnout, a mnohým se při cestě vzhůru nelíbí příliš velká tréninková náročnost. V neposlední řadě pak hodně poznamenala celý náš atletický život covidová pandemie.
Skoro až neuvěřitelný propad je ve vaší disciplíně, tedy ve vrhu koulí. Mistryní republiky se minulý týden stala Brzyszkowská s výkonem téměř o sedm metrů slabším, než je dodnes váš platný světový rekord z roku 1977. Čím si to vysvětlujete?
Jako patnáctiletá jsem házela koulí u nás na dvoře, aniž bych k tomu potřebovala trenéra. V závodních letech jsem trénovala kolem šesti hodin denně, ale dnes tato dřina děvčata nebaví a jdou si raději zahrát volejbal nebo basketbal. Nejde přitom jen o kouli, ale celou atletiku.
Takže vidíte spíše černé mraky?
Vidím nedostatky i problémy, které jsou i odrazem současného života celé naší společnosti. Zároveň jsem však optimistka a věřím v lepší časy. Chce to, aby současné talentované mládí s řadou pěkných výsledků na mezinárodní scéně u atletiky vydrželo. Potom bude za odvedenou náročnou přípravu také dobře odměněno. Třeba už na podzimním mistrovství Evropy v Mnichově.
