Když se ohlédneme za loňským rokem, tak kterého výsledku si nejvíc ceníte?
Jsou dva. Na mistrovství světa v Londýně jsem v maratonu doběhla čtrnáctá, ale jako druhá Evropanka, a navíc v osobním rekordu. A koncem roku na maratonu v New Yorku jsem skončila sedmá, což spolu s pátým místem v lyžařském běhu na 30 kilometrů na Zimní olympiádě v Soči považuji za životní úspěch.
Jaká byla vaše letošní zimní příprava?
Určitě náročnější než v minulých letech. Tréninky byly zaměřeny hlavně na rychlost a dost bolely, k radosti jsem měla daleko. Celý leden jsem se připravovala na sněhu v Itálii a potom v domácím prostředí. Jediným zpestřením byly únorové televizní přenosy z olympiády.
S jakými pocity jste hlavně lyžařské soutěže sledovala?
Musím přiznat, že slzička mně občas ukápla, moje dlouhá minulost na zasněžených tratích se ve mně nezapřela. Lyžování jsem měla ráda, ale už je to za mnou. Teď se těším na teplo při soustředění na Kanárských ostrovech.
Řekla jste, že s vystoupením na šampionátu ve Valencii jste spokojena nebyla. V čem vidíte příčiny tohoto zklamání?
Bylo jich víc. Velice špatné počasí, neměla jsem možnost pořádně se rozcvičit a možná ještě doznívaly následky tvrdé přípravy. Po pěti kilometrech jsem si myslela, že do cíle nedoběhnu. Nakonec z toho bylo až 44. místo v čase 1:12,54 hod. Skončila jsem jako třináctá Evropanka, což zase nebyla tak hrozná tragédie, ale ke spokojenosti jsem důvod neměla.
Zítra vás čeká Pražský půlmaraton. Už se cítíte lépe?
Po lehčích trénincích a regeneraci jsem v pohodě a věřím, že v tradiční báječné pražské atmosféře se mi zase vrátí radost a napravím reputaci po nevydařené Valencii. Za měsíc se Pražského maratonu nezúčastním, a proto bych ráda i z tohoto důvodu dosáhla pěkného času a dobrého umístění.
Jaký je váš aspoň nejbližší program?
Chtěla bych zvládnout půlmaratony v Olomouci a Karlových Varech, v srpnu pak závod na 10 kilometrů v Berlíně a opět jsem dostala pozvání z New Yorku, tentokrát na desetikilometrový závod.
