"Už samotnou nominaci na šampionát jsem považovala za úspěch," říká třiadvacetiletá atletka v rozhovoru pro Aktuálně.cz.
Jak jste se dostala k atletice?
Jako malá holka jsem běhala, jezdila na kole, a protože mě bavily bojové sporty, tak jsem ve svých dvanácti letech přišla v Pelhřimově na nábor. A u thajského boxu jsem vydržela tři roky. Hodně jsem trénovala, stále se zlepšovala a bojovala i o pěkné výsledky. Začala jsem i zápasit, ale to už mě nebavilo a téměř rok jsem nesportovala. To se mi však také nelíbilo, a tak jsem to v 16 letech zkusila s atletikou.
Proč právě s atletikou?
Z různých školních akcí jsem k ní měla nejblíž. Ve svém prvním dorosteneckém věku jsem zkoušela různé disciplíny, dařilo se mi a těšilo mě závodit ve víceboji. Neměla jsem disciplínu, v níž bych vynikala, ale zároveň žádnou, v které bych propadala.
Jak vaše seznamování s královnou sportu probíhalo a čeho jste si do konce loňského roku nejvíc cenila?
Toto období má dvě části. To první patří do let, kdy jsem ještě byla v Pacově, kde jsem sice trénovala, ale byla to pro mě spíš jen zábava. Hlavně jsem běhala, skákala do výšky, házela koulí. Byla jsem spokojená, protože navíc se nám podařilo postoupit do první ligy. V 19 letech jsem však začala studovat v Praze na vysoké škole a na doporučení trénovala pod dozorem Rudolfa Černého na Dukle, čímž jsem se protlačila do vrcholového sportu. Bylo samozřejmě příjemné setkat se například s Bárou Špotákovou či Nikolou Ogrodníkovou, které se také připravovaly pod jeho taktovkou. Nejvíc jsem si cenila loňských domácích titulů z haly v pětiboji a venku v sedmiboji.
Letos jste sice obhájila titul halové mistryně republiky v pětiboji, ale čekala jste, že 4560 bodů bude stačit k účasti na světovém šampionátu?
Cítila jsem dobrou formu, v hale pražské Stromovky jsem si vytvořila čtyři osobní rekordy, ale zároveň jsem věděla, že kromě už nominovaných se bude moci do Bělehradu vydat už jen pět atletek. Byla jsem proto velice příjemně překvapená a samozřejmě moc spokojená. Vždyť to byla v reprezentačním dresu vůbec moje první zahraniční cesta a navíc hned na mistrovství světa.
S jakými představami a přáním jste do Bělehradu odjížděla?
Závod jsem si chtěla hlavně užít a podat pěkný výkon, což se mi osobním rekordem povedlo. Dařilo se mi, postupně jsem se dostávala do vyšších příček a nakonec jsem skončila jen kousek pod stupni vítězů. Velkou zásluhu na tom má trenérka Martina Blažková, která mě na šampionát skvěle připravila.
Jaké zkušenosti a poznatky jste si s nádherným vysvědčením ze šampionátu odvezla?
Je jich víc. Především jsem zjistila, že mám na to, abych se mezi špičkovými pětibojařkami neztratila. Potěšilo mě, že při případných dalších soubojích s výbornými zahraničními atletkami nemusím mít obavy z nějakého propadáku. Šampionát mě tedy posílil i psychicky. A v neposlední řadě se potvrdilo, že kvalitní tréninková práce přináší i dobré výsledky, což je pro mě velká motivace do další činnosti. Celá pětibojařská soutěž se mi moc líbila, probíhala v hezké atmosféře.
Teď vás budou čekat sedmibojařské soutěže, v nichž je navíc dvoustovka a hod oštěpem. Jaký to pro vás bude rozdíl?
Trošku bojuji s oštěpem, a i když se v něm lepším, tak to určitě nebude disciplína, v které získám hodně bodů. Chybí mi asi potřebný talent (smích). Naopak hodně se těším na dvoustovku, v které bych mohla být úspěšná. Jinak ve všech ostatních disciplínách mám vyrovnané výkony.
Začátkem týdne jste se vrátila z dvoutýdenního soustředění v Portugalsku. Splnilo vaše záměry, s nimiž jste za Pyreneje odjížděla?
Hodně jsem tam trénovala a při celkovém dobrém zázemí jsem zvládla všechno, co jsem měla v programu.
Studujete práva a zároveň jste vrcholovou sportovkyní, což je hodně náročné. Jak je pro vás složité najít cestu k oboustranné spokojenosti?
Jsem ve čtvrtém ročníku a zatím nemám žádné problémy, ale nesmí se moc cestovat a ztrácet tak dny, které jsou ke studiu potřeba. Jinak mě vysokoškolské studium v kombinaci s vrcholovou atletikou těší. Když se učím a přestává mě to bavit, tak jdu trénovat. A když mě trénink moc bolí, tak už se těším na knížky.
Kterých letošních velkých akcí byste se chtěla zúčastnit?
Byla bych moc ráda, kdybych se v červenci mohla vydat na mistrovství světa do amerického Eugene a potom o měsíc později do Mnichova na evropský šampionát. V plánu mám ještě další dva sedmiboje. Bude samozřejmě záležet na tom, zda se mi podaří splnit všechny startovní podmínky. Pokud jde o bodový zisk, tak by snad mohlo stačit kolem šesti tisíc. Můj dosavadní osobní rekord je sice o více než 200 bodů horší, ale ten je ještě z období před covidem a od té doby jsem se ve většině disciplín dost zlepšila.
Už za dva roky jsou v Paříži olympijské hry. Nepatří do vašich přání se jich zúčastnit?
O olympiádě budu přemýšlet až příští rok. Už dnes však vím, že by to bylo krásné. Zvláště kdyby se mi dařilo na atletickém kolbišti a ještě si mohla prohlédnout Paříž (úsměv).
