Praha - Atletika je královnou sportu, královských výsad se jí však mnohdy nedostává.
Zatímco na té nejvyšší světové úrovni vypadají akce náležitě blyštivě a velkolepě, na národním poli již o nějaké královně mezi sporty nemůže být řeč.
Stadiony zejí prázdnotou, stát, velkorysý mecenáš mnohých fotbalových, hokejových či golfových hřišť, bývá v případě atletických oválů často skoupý, plat extraligových atletů je ve srovnání s hokejisty či fotbalisty mizerný.
To samé platí o zájmu médií a sponzorů.
Zájem ze strany mládeže opadá, dřina a řehole na škváře či tartanu moderní generaci moc neláká.
Takto si nevede chřadnoucí královna jen v České republice, ale i ve většině Evropy. Evropská atletická asociace (EAA) se proto rozhodla učinit radikální krok.
Dost! Jinak, lépe, radostněji
EAA proto představila přelomovou koncepci, kterou chce začít psát novou - slavnější - kapitolu své historie.
Cílem má být inspirovat lidi atletikou, motivovat je k jejímu provozování a sledování. Atletika je "tvůj sport pro život", snaží se veřejnosti vsugerovat.
Královna chce konečně lépe prezentovat své klenoty. Vždyť ona nabízí základní pohybové dovednosti - běhání, skákání, házení. Bez ní by takřka nebylo jiných sportů.
Kde byla v atletickém soukolí chyba, že přestávalo fungovat a zadrhávalo se? Hned na začátku.
Nenabízela nic pro nejmenší děti. Narozdíl od fotbalu, hokeje, tenisu a jiných populárních odvětví, které ji už v tomto momentu předbíhaly, a ačkoliv by atletická královna měla běhat výborně, nebyla je již pak schopná dohonit.
Inspirace baby boomem
Možná to bude znít úsměvně, ale cesta z krize může vést přes molitanované překážky, přes které mohou uhánět pětiletí caparti. A také přes pěnové oštěpy a umělohmotné disky. Jedná se o nový celosvětový trend, zvaný "Kids athletics", tedy "Dětská atletika".
Česká republika nechce zůstat pozadu. Tvrdí to v rozhovoru pro internetový deník Aktuálně.cz místopředseda Českého atletického svazu a manažer oštěpařky Barbory Špotákové Libor Varhaník.
Na té koncepci opravdu něco je. Atletika tak konečně uloví i předškoláky, které jí dříve ukradly před nosem fotbal s hokejem, a ona se pak dostávala až k "přebraným" dětem ve školním věku.
Královna chce dostát své pověsti brilantní běžkyně a ráda by je proto nejen dohnala, ale i předehnala. Inspirovala se mimo jiné i baby boomem a stoupající popularitou aktivit pro nejmenší.
Atletické oddíly se již nemají zaměřovat jen na talentované děti, ale mají začít poskytovat službu, podobně jako třeba mateřská centra.
"Když dneska jdete na cvičení maminek s batolaty nebo na plavání miminek, tak je to prostě služba. Nikdo nebude zkoumat, jestli je vaše miminko talentované na plavání nebo cvičení. Takovýto přístup by se měly naučit také atletické oddíly," říká Varhaník.
Jenže v tomto případě půjde skutečně o "běh na dlouhou trať". Činovníci všeho druhu musejí od základu změnit koncepce v šuplíku i vlastní myšlení, nové náčiní pro "dětskou atletiku" spolyká značné finance, záběr na širší veřejnost vyžaduje příliv nových trenérů do všech oddílů.
Co s puberťáky u počítačů?
Jestliže se opravdu podaří sehnat malé atletické adepty a nadchnout je pro tento starověký sport, není ještě vyhráno. Druhá věc totiž je udržet děcka na oválu i v kritickém pubertálním věku. Jenže tady začíná problém, s kterým se potýká většina sportovních oddílů.
Dnešní mládež, přikovanou k monitorům, už příliš nebaví lámat si tělo na stadioně. Není to zřejmě dostatečně "cool".
"Moje generace si chodila po škole zakopat s míčem na louku. Dnešní mládež vše hraje na počítači a žije nesmírně pasivně. Těch lákadel, která je odvádějí od sportu, je hrozně moc," posteskne si atletický manažer a místopředseda atletického svazu Libor Varhaník.
Jenže s tímto problémem toho atletika až tolik dělat nemůže. Jedná se nejen o potíž všech odvětví, ale i o potíž moderní společnosti. Někdejší sportovní heslo by se dalo modifikovat na "nečinností k trvalé invaliditě".
Před rokem 1989 nejen že neexistovaly počítačové hry, nákupní a zábavní centra, které odvádějí lidi od aktivního života, mládež navíc držela ve sportovních klubech vidina výjezdu do jinak "zakázané" západní ciziny.
"Tahle lákadla pominula a klubový život se tomu nebyl schopen přizpůsobit," uvědomuje si manažer Barbory Špotákové.
Českou atletiku aspoň může těšit, že i po skoro třiceti letech úspěšně funguje Středoškolský pohár, soutěž, které se účastní na 15 000 teenagerů.
"Odstředivým tendencím mladých atletů se snažíme bránit soutěží, kterou nám závidí celá Evropa. Tomu počtu dětí v nejkrizovějším období se skoro nikomu nechce věřit," pochvaluje si Varhaník.
