Sešli jsme se na kanálu v Račicích během vašeho předolympijského tréninku, není to někdy už únavné pořád ten stejný dril od rána do večera?
Je pravda, že to je pořád to samé, voda, posilování, běhání. Někdy se ten trénink na vodě liší, že je lehčí, nebo naopak náročnější. Někdy na vodu vůbec nejdu a mám třeba jen masáž. Jinak je to steretyp, který mám ale rád. Kdyby mi někdo ráno řekl: Můžeš dělat tohle nebo tohle, vyber si, to by nešlo. Potřebuju nějaký plán, který nemám problém dodržovat. Od toho si můžu odpočinout po sezoně, kdy už je pohodička.
Pořád ale platí, že vaše hlavní základna je v Nymburku?
Ano. Z Nymburka pocházím, takže tam mám hlavní zázemí a tam i nejvíc trénuju. Jezdím sice za Duklu a u ní obvykle všichni kluci musí trénovat v Praze, ale od šéfa Dukly mám dovoleno, že můžu trénovat jak v Nymburku, tak tady v Račicích, kde můžu přes týden u kanálu bydlet. Někteří kluci dělají i nějakou vysokohorskou přípravu, ale já to tak nemám.
Je v těch místech tréninku velký rozdíl?
V Nymburce je to parádní, tam mám všechen servis. Tady v Račicích je zase přímo ideální prostředí pro náš sport. Voda tu neteče, nejsou víry, normálně se tu jezdí závody, letos tu byl Světový pohár a my tu jezdíme i všechny naše nominace. Labe je přeci jen horší v tom, že teče, jsou na něm zatáčky a podobně.
Před červnovým evropským šampionátem jste o olympiádě ještě nechtěl ani slyšet, že je to daleko, co teď, pár týdnů před závodem?
To už je hustý (smích). Ne, že bych na to myslel každý den, ale čas od času mi proletí hlavou myšlenka, že se Rio blíží. Někdy si před spaním představuju, jak asi ten olympijský závod bude vypadat. Ale snažím se to spíš moc neřešit a nestresovat se.
Z mistrovství jste si každopádně přivezl zlato z pětistovky a bronz z kilometru, byl to pro vás dostatečný test, jak na tom jste?
Mě baví závodit, takže jsem nechtěl jet jenom olympiádu, proto jsem se rozhodl tam jet. Doufal jsem samozřejmě, že tam získám i nějakou medaili, protože každá taková mě moc povzbudí. A to se povedlo. Vím, že jsem ještě nebyl tak stoprocentně připravený, protože všechno směřujeme k Riu a tam věřím, že to bude úplně nejlepší.
Bavili jsme se o tom, jak náročný trénink denně máte, přesto jste hodně činný na sociálních sítích, na Facebooku dokonce fanouškům odpovídáte snad na všechny jejich komentáře, jak to stíháte?
To je úplně v klidu. I když se hodně lidí diví, když jim odepíšu. Na komentář pod příspěvkem odpovídám, ale třeba na zprávy, když mi na Facebooku přijdou, už ne. Čas se najde, třeba po večerech, nebo ráno se vzbudím a první, co vezmu do ruky, je telefon, takže není problém. Přijde mi v pohodě poděkovat, když mi tam například lidi píšou po závodech gratulace.
Já a moje fáro v novým SVĚT MOTORŮ mrkej! Jinak teď makám tady, už se to blíííží🤘🏼#bmwcz
Zveřejnil(a) Martin Fuksa dne 4. červenec 2016
Přitom se tam objevují i hlasy, že byste se měl radši věnovat kanoistice než Facebooku…
Je to pravda, hned mě tam i někdo vyhejtoval. S takovými lidmi se nemá smysl hádat, musí pochopit, že mám i nějaké sponzorské povinnosti a i těm musím věnovat čas, takže někdy vymýšlím příspěvky, i když vlastně nevím, co tam dát.
"Kluci si po tréninku pivo dají, mě to neláká"
Zpátky k tréninku, vy jste jako dítě začal s hokejem a až později jste se začal věnovat ryze kanoistice, přenesl jste si něco z ledu do lodě?
Tak hokej jsem trénoval ještě jako hodně malý kluk. V tom věku ještě tréninky nejsou taková dřina, je to spíš zábava. Tehdy jsem to rozhodně nebral tak, že musím strašně makat. Spíš to bylo o tom, že jsem chodil do sportovní třídy, s klukama byla sranda, takže jsem si to hlavně užíval. Někdy asi v 15 jsem pokračoval jen s kanoistikou, a když se mi začalo trochu dařit, časem jsem pochopil, že to dělám pro sebe a musím fakt dřít, abych byl úspěšný.
Proč jste zakotvil u kanoistiky, asi není třeba dlouze rozebírat, trénují vás váš děda a otec, který je v téhle disciplíně také mistrem světa. Nicméně prý vás ani nemusí moc cepovat, to spíš je zpucujete vy, je to pravda?
Jsem hlavně velký perfekcionista. Takže, když mě na tom tréninku něco fakt štve, tak to prostě řeknu. Když například jedeme tréninkovou jízdu, dědovi začne v kapse zvonit telefon a on to vezme, to je věc, která mě dokáže neskutečně vytočit. Vždyť teď se soustředíme na trénink, ten člověk snad může počkat deset minut a zavolat potom. Je to možná trochu drsný, ale já to tak cítím, tak to i dělám. Někdy to se mnou možná není lehký, ale zase mě do trénování nemusí nutit, protože mě baví.
Náročný jste na sebe, i co se týče dodržování životosprávy, dokonce nepijete alkohol, nejste v tomhle mezi vodáky trochu za podivína?
Já se v tom naopak považuju za výjimečného. U vody dokáže chlastat každý a málokdo to právě nedokáže. Člověk vrcholově nesportuje celý život, a já si to teď nechci ničím kazit. Všichni víme, že po alkoholu jste pak druhý den hodně v háji. Znám to i já samozřejmě, nepiju v době, kdy jsem v tréninku, když je sezona, ale po ní se i napiju, protože to patří k tomu uvolnění a zábavě. Tady kluci vodáci si normálně i po tréninku pivo dají, ale mě to vůbec neláká a nechutná natolik, že bych si ho musel dát místo vody.
Obvykle mladí sportovci, když jedou na první olympiádu, říkají, že se jedou hlavně rozkoukat, zvyknout si, jak to tam chodí, ale v souvislosti s vámi se hned mluví o medaili, jak tedy Rio berete vy?
Nijak. Respektive se něčím takovým nestresuju. Sám vím, na co mám nebo nemám. Budu se tam snažit předvést v tom nejlepším světle a uvidíme, na co to bude stačit. Určitě tam nejedu s tím, že to bude medaile, ale ani s tím, že bych se tam jel jen podívat. Samozřejmě že bych tu medaili rád získal.
"Doktor je hustej, dvě zlata najednou jsou nereálný"
Hodně asi slýcháte, že jste nový Martin Doktor, ale ten hned ze své první olympiády v Atlantě přivezl dvě zlata a to mu bylo o rok míň než vám, je to pro vás výzva?
Ne, je prostě hustej. Vždyť to u nás nikdo nedokázal - vyhrát v kanoistice dvě zlata na jedný olympiádě. Navíc měl olympijské tratě půlkilometr a kilometr, což se trénuje mnohem líp než dvoustovka a kilometr, jako je v programu teď. Kdyby se pětistovka jezdila, tak si taky věřím, že dvě zlata někdy udělám, ale takhle je to hrozně těžký. Rád bych ho dorovnal nebo i předehnal, dělám pro to maximum, ale je to dost nereálný.
Doktor stihl tři olympiády, může tedy přijít ten váš absolutní vrchol i později?
To si přesně myslím. Říká se, že na kilometrovou vzdálenost se musíte opravdu vytrénovat a zestárnout. Ale kdo ví, co bude za čtyři roky, teď chci na olympiádě něco ukázat i ve třiadvaceti.
O sportovištích v Riu se toho hodně napovídalo i napsalo, vy jste si to tam byl loni okouknout; jak to podle vás bude v dějišti her vypadat?
Co se týče her jako takových, asi bude záležet hlavně na dopravě, abychom tam nečekali někde v kolonách. Sportoviště ještě tehdy nebyly tak připravené, měli jsme tam jen vodu a to nám celkem stačilo. Každý hrotil její kvalitu, ale když jsme tam byli my, tak mi to přišlo v pohodě. Co se týče čistoty, to bylo, jako když jedete po Vltavě. Já tu vodu nepiju, cáknu na sebe jen občas, pouze po ní pojedu, takže mi to určitě nevadí. Horší bude vítr, tady v Račicích je speciální val, aby tu nefoukalo a nebyly vlny. To v Riu není, protože se závodí na takovém jezeru a hodně fouká od oceánu. To je pro nás horší, ale měli bychom závodit ráno a to snad ještě tolik vítr nebude.
Když to shrneme. S čím byste byl po návratu spokojený?
To je hrozně těžká otázka. Kdybych dojel ten závod s tím pocitem, že jsem tam nechal všechno, ale soupeři prostě byli lepší, tak zklamaný nebudu. Jakmile tam z mé strany bude jen trošku něco špatně, tak mě to mrzet bude. Teď nevím, dám do toho všechno a pak si řekneme po olympiádě, jak jsem spokojený.
