Praha – Rychlostní kanoista Jiří Čtvrtečka se zúčastnil třech olympijských her a svého největšího úspěchu dosáhl v roce 1968 v Mexiku, kde v závodě na 1000 metrů obsadil čtvrté místo. Ve volném čase chodil povzbuzovat i další československé sportovce, především pak gymnastku Věru Čáslavskou, s kterou později pracoval v Českém olympijském výboru.
"Byla to vzácná žena, která ve svém životě prožila plnou nůši radosti, ale i rodinnou tragedii a do poslední chvíle bojovala se zákeřnou nemocí," prozradil Aktuálně.cz bývalý výborný kanoista po středeční smutné zprávě, že Věrka už není mezi námi.
Velká svatba v Mexiku
Olympiáda v roce 1968 v Mexiku se z českého pohledu zařadila mezi nezapomenutelné. Uskutečnila se krátce po okupaci Československa a navíc zásluhou především Věry Čáslavské patřili Češi mezi nejoblíbenější výpravy.
"Ve volném čase jsme chodili na různá sportoviště, ale díky Věře hlavně na gymnastiku. Stala se dominantní osobou her, velice oblíbenou. Její svatba s atletem Josefem Odložilem byla přímo velkolepá, jen s určitými obavami, aby ji nadšení Mexičané radostí neušlapali. Všichni jsme se tam cítili skoro jako doma," vzpomíná Čtvrtečka.
Infuze si nosila v batohu
Ani s přibývajícími lety se popularita Čáslavské nezmenšila. "Stala se předsedkyní Českého olympijského výboru a členkou Mezinárodního olympijského výboru, což se zatím podařilo jen Janu Železnému.
"Byla příjemná v jakémkoli jednání, pracovitá a ve světě i uznávanou osobností. Její vizitka: výborná kamarádka do každé situace, i do velké nepohody. Zlomila ji teprve rodinná tragédie po úmrtí jejího bývalého manžela, kdy byl obviněn a posléze omilostněn její syn Martin. Téměř dvacet let se s nikým nestýkala, vzdala se všech funkcí a žila v domě s pečovatelskou službou, Ale i v tomto zlém období našla díky silné vůli cestu zpět do normálního života,“ připomíná jeden z jejích velkých kamarádů.
Přibližně před půldruhým rokem se podrobila operaci slinivky břišní, ale ani při léčení kruté choroby se na nic nevymlouvala a stále byla plná aktivity. Ochotně a s nemalou dávkou optimismu se věnovala různým sportovním i společenským akcím.
"Chodila s batůžkem na zádech, v němž měla láhev s infuzí. Patřila mezi vzorné pacientky, nikdy si nestěžovala. Obdivoval jsem ji, co všechno dokázala. Stejně jako na gymnastických nářadích bojovala až do posledních dnů svého života,“ dodává Čtvrtečka.
