Tokio (od našeho zpravodaje) - Pověsil si na krk medaili ze stejného kovu, jako vydřel pod pěti kruhy na deblkánoi v Barceloně a Atlantě jeho tatínek trenér Jiří Rohan, a vyrazil mezi novináře, tam se opřel o zábradlí a spustil vodopád nadšení.
"Je to naprosto neskutečné, jsem strašně spokojený s tou finálovou jízdou, byla má životní. Fakt mi to vyšlo, mrzí mě úplně malinkatý šťouch (na čtyřce), ale věděl jsem o něm, ale nakoplo mě to, jel jsem dál, vůbec jsem nezpanikařil," chválil se Rohan mladší.
V cíli už věděl, že zajel velmi pravděpodobně medailový čas, a tak z euforie zahodil pádlo, začal plácat do vody a zatínat pěsti.
"Vůbec nevím, co jsem dělal po dojetí cílem, to bylo naprosto spontánní. Věděl jsem, že jsem druhý a hlavně jsem byl spokojený s tou jízdou, že jsem se nepodělal a jel jsem dál, rval jsem to ze všech sil, byl jsem jsem naprosto nadšený," popsal.
A kde se v něm vzala taková forma? Díky kvalitnímu spánku a v motivačnímu proslovu Herba Brookse z filmového trháku Hokejový zázrak. Tam trenér promlouvá do duše outsiderům, kteří jdou bojovat na led proti Sovětům.
"Skvělé okamžiky se rodí z velké příležitosti a tu dnes máte, chlapci," zní jeden ze slavných citátů této řeči. Pro Rohana hodně znamená a rád si ji pouští.
"Celý ten film je můj oblíbený. Ale když tam mluví v té šatně před těmi outsidery, dokážu se do toho vcítit. To Herb mě dneska namotivoval. Mně role outsidera vyhovuje," culí se šestadvacetiletý rodák z Mělníka.
Úspěchem na olympijských hrách o tuhle značku ale zřejmě přijde. "No tak si musím najít jiný film," přispěchá hned s odpovědí.
Jeho snem bylo překonat tatínka, který už olympijské stříbro do rodiny vybojoval, a sportovní svátek vyhrát. Na to si ale musí minimálně do Paříže počkat.
"Přijde mi, že možná máme takové lehké v uvozovkách olympijské prokletí, které mi tedy momentálně vůbec nevadí. Ale upřímně fakt nevím, co budu dělat příští týden, takže mluvit o tom, co bude za tři roky, by bylo nemístné."
Je hlavně rád, že otci splatil veškeré úsilí, které do něho vložil. "Rozhodně na tom má obrovskou zásluhu, ale to všichni trenéři, kteří mě kdy vedli. Jsem moc rád, že jsem to takhle trochu vrátil i za Víťu Gebase, který na minulé olympiádě v Riu pod tátovým vedením skončil hodně těsně čtvrtý, takže ta medaile je i pro něj a pro všechny, co mi fandili," vzkázal Rohan.
Sezona mu sice ještě nekončí, ale za odměnu by si chtěl dát v létě pauzu v české přírodě. Zamiloval si totiž lezení po skalách. "Chtěl bych lézt nejradši celé léto. Moc se na to těším, jak si vyčistím hlavu. Máme i dobrou partu kamarádů, s nimiž jezdíme, pro mě je to ideální vypnutí a moc se na to těším," dodal.
