Teprve osmnáctiletá Namibijka kvůli vyšší hladině testosteronu nesměla nastoupit do závodu na 400 metrů, ke startu na poloviční trati ale dostala zelenou. Dvoustovka se totiž dle pravidel neřadí mezi disciplíny, které vyžadují kombinaci rychlosti a vytrvalosti. Neplatí tak pro ni "testosteronová" omezení.
V úterním finále pak excelovala. Z pátého místa se v cílové rovince fantastickým finišem prodrala až na stupně vítězů a v Namibii rozpoutala sportovní šílenství.
Jihoafrická země se olympijské medaile dočkala po dlouhých pětadvaceti letech, v Atlantě v roce 1996 získal dvě sprinterská stříbra legendární Frankie Fredericks.
Mbomaovou dokázala porazit jen zlatá Jamajčanka Elaine Thompsonová-Herahová, přičemž stříbrná Namibijka zaběhla skvostný čas 21,81.
Šlo o nejlepší dvoustovku historie v podání sprinterky mladší dvaceti let.
Cílem proběhla s nadšeným kříkem a po závodě zářila euforií. "Nejlepší závod mého života," nepochybovala. V zákulisí a ve veřejném prostoru už to ale pochybami vřelo.
Pro španělský deník Marca se ostře vyjádřil bývalý úspěšný polský sprinter Marcin Urbas. Podle něj má Mbomaová nespravedlivou výhodu proti soupeřkám.
"Chtěl bych požádat o důkladné otestování Mbomaové, aby se zjistilo, zda je to skutečně žena," uvedl a rovnou přidal vlastní názor.
"Její testosteronová výhoda oproti jiným účastnicím je viditelná pouhým okem. Ve stavbě těla, pohybu, technice, rychlosti i vytrvalosti," podotkl halový mistr Evropy na dvoustovce z roku 2002.
Urbas porovnal své vlastní časy s výkony Mbomaové a nevyšel z nich jako vítěz.
"V její věku jsem měl nejlepší čas 22,01. Ona v semifinále v Tokiu zaběhla 21,97, ve finále ho ještě výrazně vylepšila."
Urbas si je jistý, že Mbomaová se bude dál zlepšovat a brzy pokoří i hranici 21 vteřin a dvoustovce a 47 vteřin na dvojnásobné trati.
"Můžeme si dál myslet, že je to o férovosti a rovnosti, ale přitom je to jasná a drzá nespravedlnost vůči ženám, které ženami doopravdy jsou," dodal.
Strhující výkon Mbomaové ještě více zmátl veřejnost a znovu otevřel složitou debatu o tom, kdo by měl mít povoleno soutěžit na konkrétních tratích v ženské kategorii.
Kromě Mbomaové byla z olympijské "čtyřstovky" minulý měsíc vyřazena ze stejného důvodu i její krajanka Beatrice Masilingiová. Obě zaznamenaly v letošním roce tři ze čtyř nejlepších časů v běhu na 400 metrů. Na poloviční trati doběhla Masilingiová v Tokiu šestá.
Zákaz běžet svou silnější "čtyřstovku" označila za "nesmírně krutý". Namibijský olympijský výbor přitom v prohlášení uvedl, že obě sprinterky o svých vyšších hladinách testosteronu nevěděly.
Světová atletika své "zákony" vehementně brání, kritiků současného nastavení ale přibývá. Pravidla totiž v tuto chvíli říkají, že fyziologická výhoda žen s vyšší hladinou testosteronu vlastně začíná přesně po 399 metrech běhu a končí na jedné míli.
"Není to pravidlo, které by bylo založené na důkazech. Je to spíš o tom, jak Světová atletika subjektivně vnímá, kdo je správně ženou a kdo ne," prohlásil pro New York Times Roger Pielke, profesor environmentálních studií na coloradské univerzitě, který dlouhodobě zpochybňuje vědecký základ omezení.
Sprinterka Christine Mbomaová: Nečekala jsem, že si to rozdám s nejlepšími atletkami
