Pchjongčchang - Měla pod okem monokl, při obou olympijských pokusech spadla, ale ze snowboardistky Kateřiny Vojáčkové přesto vyzařovalo nadšení. Účast v Pchjongčchangu bere jako motivaci.
Cesta Vojáčkové na olympiádu byla totiž dost klikatá. Nejdříve mezi nominovanými figurovala, pak dostala přednost korejská závodnice a nakonec Češka narychlo přiletěla před týdnem po zranění jedné ze soupeřek, ale nestihla proto slopestyle.
"Stát na tomhle místě pro mě moc znamená, zvlášť potom, čím jsem si prošla. Je to pro hrozně motivační do budoucna," řekla jednadvacetiletá Vojáčková po neúspěšné kvalifikaci Big Airu, v níž skončila na posledním místě. "Jsem vděčná, že si můžu plnit svůj sen."
Vojáčková se navíc v listopadu po pádu v Číně zranila. Byla v nemocnici, ztratila paměť z měsíce před karambolem a měla poškozené mozkové blány. Přesto se znovu vrhá vstříc obřím skokům a trikům a i na olympiádě pocítila tvrdost sněhu.
Den před kvalifikací spadla, proto měla při závodu monokl. "To jsem se jenom špatně namalovala," žertovala a doplnila: "V tréninku jsem ani zas tak špatně nespadla, ale trefila jsem se o obličej. A takhle hezky se mi to vybarvilo."
Freestyle snowboarding patří k nejrizikovějším disciplínám. Při slopestylu i Big Airu jsou pády běžné a tak to bere i Vojáčková. "Je to riskantní sport, ale miluju to. Je to adrenalin. To mě žene dopředu," vysvětlovala závodnice Dukly.
Vypadá křehce, přesto ji ani ošklivé zranění z Pekingu neodradilo. Nikdo jí nebezpečné kousky nerozmlouval. "Lidé kolem mě mi pomohli dostat se zpět, podpořili mě. K našemu sportu pády a úrazy patří. Ani pro mě to asi nebyl poslední úraz. Bez zranění by to nešlo," usmála se dívka žijící ve Velkých Přílepech u Prahy.
Na prkně měla mezi vázáním fixou napsaný drobným písmem vzkaz: "Jsme s tebou E. H." Byl od přítele Jana, přičemž písmeno E znamenalo jejího psa Ebbyho. "Mám sibiřského huskyho, což je moje největší životní láska," rozzářila se Vojáčková.
