Medaile ukovaná z úsměvů a chladnokrevného klidu. Vítková odmítla korejské prokletí

Aleš Vávra Aleš Vávra
11. 2. 2018 6:35
Veronika Vítková se v devětadvaceti letech dočkala první individuální medaile z vrcholných akcí. Doplnila tak početnou sbírku štafetových úspěchů.
Veronika Vítková slaví s týmem olympijský bronz.
Veronika Vítková slaví s týmem olympijský bronz. | Foto: ČTK

Pchjongčchang - "Na Koreu nemám dobré vzpomínky. Ale snažím se vytěsnit myšlenky na to, kde se olympiáda pojede," tvrdila Veronika Vítková s ledovým klidem těsně před odletem na olympijské hry.

Pchjongčchang jí dosud žádnou velkou radost nepřinesl. Naopak.

Poprvé zde pocítila zklamání v roce 2009, kdy jí v rámci světového šampionátu unikla medaile jen o pár příček, přestože závodila mezi dospělými ještě v juniorském věku. Před rokem byly dojmy z jihokorejského prostředí ještě o dost horší.

Po stíhacím závodě Světového poháru skončila v nemocnici na kyslíku kvůli vyčerpání organismu.  

Jak ale vrchlabská rodačka řekla, tak udělala. Jihokorejské prokletí si nepřipustila k tělu a v sobotu podala svůj letošní standardní, tedy po všech stránkách vynikající výkon. 

Vítková potvrdila nejlepším možným způsobem, jak v devětadvaceti letech vyzrála. Roční výsledkové trápení je dávno pryč, místo toho je tu sebevědomá a zvláštní vnitřní klid vyzařující hvězda. 

Výmluvné jsou zprostředkované výpovědi masérky Petry Sedláčkové. Ta popsala jak na Vítkové bezprostředně před sobotním sprintem nepozorovala prakticky žádnou nervozitu.

"Vypadala v pohodě, nebrala si nějak k srdci, že je to olympiáda. Nedávala to najevo," řekla Sedláčková v rozhovoru pro ČTK.

Vítková je letos viditelně uvolněnější, ničím se nestresuje, její bezbřehý klid leckdy působí až flegmaticky a chladnokrevně. Rozdává úsměvy, nedělá tragédii z drobných nezdarů a výsledky se dostavují.

Olympijský bronz je sladkou odměnou za její až neuvěřitelně vyrovnanou výkonnost.

Jestliže v minulých letech byla Vítková častokrát ve stínu úspěšnější kolegyně Gabriely Koukalové, letos z něj důrazně vystoupila a zapsala se do historie českého sportu svou první individuální olympijskou medailí.

V Pchjongčchangu si pořídila vhodný doplněk ke své pestré sbírce týmových kovů. Ze smíšené štafety má doma zlato z MS 2015, stříbro z olympiády v Soči a bronz z MS 2013. Dodatečně obdrží také olympijský bronz z ženské štafety.

Tenhle seznam navíc může už brzy nabobtnat o další lesklou a chladnou položku. Vždyť už v pondělí je v Koreji na programu stíhací závod, v němž bude mít Vítková více než slibnou výchozí pozici. Pomoci jí může i pocit, že už má medailově splněno.

Češka už v letošní sezoně dostatečně předvedla, jak vynikající umí být, když si nepřipouští jakýkoli tlak. Na sebe ale česká biatlonová hrdinka nemyslí.

"Přála bych si, aby můj úspěch nakopl i další z našeho týmu, a mohli jsme se tady na olympiádě ještě všichni radovat," prohlásila po bronzovém úspěchu.

Snad nakazí svou klidnou pozitivní silou biatlonové kolegy. Potom by i úchvatná pětipoložková medailová meta ze Soči mohla být nedostižná pouze zdánlivě.

 

Právě se děje

Další zprávy