Rio de Janeiro - Z rozběhů a semifinále se mohlo zdát, že Zuzana Hejnová míří za olympijskou medailí. Dlouho to tak vypadalo i ve finále, ale nakonec obhájkyně bronzu a dvojnásobná mistryně světa skončila v běhu na 400 metrů překážek čtvrtá.
"Zdálo se mi, že běžím dobře, a pak mi došlo. Víc jsem asi udělat nemohla, mám úplně čisté svědomí," řekla Hejnová. O medaili přišla až za poslední překážkou, kde nestačila na finiš Američanky Ashley Spencerové. Závod dokončila ve svém letošním maximu 53,92.
"Po tom všem, co jsem prožila tuhle sezonu, tak musím být spokojená. Kdybych nebyla, nebyla bych pokorná. Ta achilovka mě fakt bolela, tréninky stály za prd a začalo se to zlepšovat až před olympiádou. Myslím, že jsem z toho vytěžila maximum," řekla devětadvacetiletá Hejnová. "Nejde o život. Šla jsem do závodu s tím, že chci podat nejlepší výkon, zlepšila jsem se, podala jsem maximum, co jsem mohla v daný moment. Nehroutím se z toho, jen mě to mrzí."
Spencerová se přes dvojnásobnou mistryni světa přehnala zezadu. "To se předbíhá líp, ale já myslím, že jsem podala maximum, na co jsem v danou chvíli měla. Nic jsem tam nenechala. Těžko říct, jestli jsem to trochu přepálila a pak mi chybělo v konci, to mi asi řekne až trenér," řekla a dodala: "Kdyby před třemi týdny někdo řekl, že tu poběžím 53,9, tak bych nevěřila."
Věřila si na medaili
Dlouho se nemohla pořádně rozběhnout. Ze zraněné achilovky nešťastná. "Moc mi to nešlo, necítila jsem se dobře a bolela mě noha. Musím říct, že čtvrté místo je super s ohledem na to, jak se to vyvíjelo," podotkla. V cíli ale cítila zklamání. "Na medaili jsem si věřila. Říkala jsem si, že bronz to být musí. Ale když se na to podívám reálně, běžela jsem dobře. Pod 54 je dobrej čas na to, že jsem vůbec nezávodila."
Kvůli zdravotním problémům běžela Hejnová před olympiádou pod širým nebem jen čtyři závody a všechny v Česku, jen jeden ale na své hlavní trati. V Riu se tak mohlo projevit, že nemá tolik natrénováno. "Nemyslím si, protože jsem se každým závodem zlepšovala. Spíš mi chyběly starty. Kdybych měla o tři starty víc, poběžím mnohem rychleji a medaile z toho je. Takhle jsem to riskla a bohužel jsem z toho čtvrtá. Medaili jsem mít mohla, ale nejsem nespokojená. Samozřejmě to mrzí," řekla čtvrtkařka.
Olympijské finále se běželo v dešti. Navíc čtvrtkařky čekaly dlouho v útrobách, než dokončí desetibojaři čestné kolečko a než oštěpařky doházejí. "Člověk vychladne, bylo to nepříjemné, ale měly jsme to všechny stejné," řekla Hejnová.
Dopředu ji hnala i Špotáková
Před startem viděla slavit oštěpařku Barboru Špotákovou bronz. Doufala, že by ji mohla napodobit. "Pak jsem ji slyšela v zatáčce, jak mi fandí, to bylo fajn. Jo, chtěla jsem aspoň bronz taky. Bylo by to hezké slavit spolu, ale bohužel," zalitovala.
Za rok se uskuteční světový šampionát v Londýně a Hejnová by se ráda potřetí stala světovou šampionkou. "Příští rok bych ještě závodit chtěla a věřím tomu, že kdybych byla zdravá, tak na mě nikdo nemá. Zase ukážu, když budu zdravá," řekla.
O příští olympiádě v Tokiu nepřemýšlí. "To je strašně daleko a je to hrozná dřina. Tak daleko nekoukám," řekla Hejnová. "Kdo to nežije, neumí si představit, jaká je to dřina a co všechno tomu musí člověk obětovat. Čtyři roky jsou fakt dlouhá doba," doplnila. Letos plánuje ještě dva starty v Diamantové lize. "Byla by škoda to zabalit, když jsem nezávodila," poznamenala.
