Praha - Je poslední lednové dopoledne. I do útrob motokárové trati v Radotíně zabloudí téměř jarní paprsky. "Se sluníčkem je to hned větší radost," prohodí dobře naladěný Lukáš Pešek, který právě začíná hodinu své motoškoly.
Vítěz dvou Velkých cen mistrovství světa silničních motocyklů sice oficiálně ohlásil konec kariéry, motorek se ale vzdát nedokáže. "Když mi loni padlo už téměř domluvené angažmá ve světovém šampionátu endurance, tak jsem si řekl, že je čas skončit v nejlepším. A pak přišel nápad s motoškolou," vysvětluje 32letý rodák z Prahy, jenž svoji závodní kariéru spojil se startovním číslem 52.
Oficiální ukončení kariéry předcházelo deset sezon ve světovém šampionátu, jejichž vrcholem byly vyhrané Grand Prix Číny a Austrálie v roce 2007 a celkově čtvrté místo v konečném hodnocení třídy do 125 ccm v téže sezoně. Čeští milovníci rychlých kol si z úspěšného ročníku určitě vybaví emotivní třetí místo v Brně a oslavy s fanoušky na "stadionu".
Ze závodníka učitelem u tabule
Jenže další podobný úspěch se už nedostavil a sezonu 2010 Pešek v MS ani nedokončil. Pak se nečekaně vrátil o tři roky později, to bylo dokonce v královské třídě MotoGP. Poslední comeback přišel v sezoně 2016 v MS ve vytrvalostních závodech, jenž byl završen třetím místem v závodě na německém Oscherslebenu.
Pešek ale nežije minulostí, je zcela pohlcen novou výzvou. I když z minulosti vlastně celou dobu těží. Snaží se svým žákům předávat zkušenosti z let závodění. A jako učitel si vede dobře. Výukovou lekci totiž začíná teorie u velké bílé tabule, na niž bývalý tovární jezdec Derbi maluje ideální průjezd zatáčkou, který popisuje svým čtyřem "žákům" v průměrném věku blížícím se čtyřicítce.
"Na brzdě získáte minimum, tak desetinu na celém kole. Ale rozhodující je akcelerace ze zatáčky, protože ta se s vámi pak táhne i do následující rovinky. Nejsou to žádné vymyšlenosti, taky jsem si na začátku myslel to samé. Ale ty nejlepší časy jsem zajel v klidu, když jsem měl pocit, že jedu pro housky," rozesměje posluchače, kteří za tříhodinový kurz s kompletním servisem zaplatili 5500 korun.
"Jakmile jsem pořád brzdil, přidával a byl celý rozházený, tak to nebylo ono. Sice jsem si myslel, že jsem tak deset vteřin před ostatními, a přitom jsem tři sekundy ztrácel," popisuje držitel stále platného motocyklového rekordu Slovakia Ringu.
Na motokárové trati se samozřejmě neprohánějí klasické motorky, ale jejich trochu menší "sestřičky". Dnes už bývalý závodník využil svých kontaktů v Itálii a do Prahy si přivezl malé motocykly Ohvale.
"Je to mezistupeň mezi minibikem a klasickou motorkou, který vyvinuli bývalí závodní inženýři Ducati a Aprilie. Má optimální výkon, nejezdí tak rychle, takže případné pády končí hned na zemi. Důležité je, že se na nich sedí jako na motorce. To, co se na nich naučí, pak mohou přenést na ty svoje," objasňuje Pešek.
Kvarteto zájemců dychtících po radách od druhého nejúspěšnějšího českého motocyklového závodníka na silnici všech dob se mezitím rozděluje na dvě skupiny. Ti, kteří dorazili na kurz poprvé, postupně procházejí na kratší trati základní abecedou včetně správného posezu, držení motorky nebo práce s nohama.
Profesionál do posledního detailu
Druzí dva, zjevně už ostřílení mazáci, to rozjíždějí na sousední delší trati naostro. Po pár zahřívacích kolech začíná regulérní závodnický dril, dnes zaměřený hlavně na předjíždění.
Když už padlo slovo "zahřívacích"… Pešek jako motocyklový profesionál nenechává nic náhodě a pneumatiky jsou před lekcí i ve chvílích, kdy motorky zrovna stojí v improvizovaném pedoku, obepnuté ohřívači známými ze světa Grand Prix. Tyto elektrické "bačkůrky" zajišťují, že gumy budou mít hned po rozjezdu optimální přilnavost.
To už se do kombinézy převléká sám lektor a ujímá se role demonstrátora toho, o čem předtím jen povídal. Po celou dobu jízdy má se všemi žáky spojení prostřednictvím vysílačky, okamžitě reaguje na jejich počínání a dává jim rady či úkoly.
V posledních minutách se někteří absolventi až moc vehementně snaží ukázat, že se něco naučili. "Podívej se na něj, to je divočák," směje se Pešek při pohledu na jezdce, který profrčí rovinkou, aniž by si všiml malých kuželů simulujících slalomovou dráhu.
"Asi je nejlepší čas skončit," prohodí instruktor při ohledu na hodinky, které neúprosně odpočítaly vyměřenou hodinu. Tím však sešlost nekončí, u oběda si všichni vyměňují zkušenosti a poslouchají historky z bohatého závodnického života svého instruktora. Největší ovace sklidí ta, jak zelenáč ve světě vytrvalostních závodů při svém prvním nočním tréninku v Le Mans bezstarostně kroužil bez zapnutých předních světel.
A jestli se Pešek ještě někdy vrátí do světa závodů? "Nikdy neříkám nikdy. Když se objeví zajímavá nabídka, tak se ještě rád svezu. Ale hlavní je pro mě teď tenhle projekt. Až to bude možné, chci vyrazit s těmahle motorkama na venkovní motokárové dráhy," těší se.
Také má v plánu udělat kurz pro motorkáře na jejich vlastních strojích. "Dopoledne teorie a odpoledne bychom si to všechno vyzkoušeli rovnou v provozu. To je nejdůležitější," doplňuje motocyklový nadšenec, který po domluvě s jedním z dnešních klientů začíná obratem vyjednávat čas na mimořádnou večerní lekci. "Bude to takový radotínský Katar," směje se a odkazuje na populární noční závod.
