Praha - Myslíte si, že piloti, kteří dostanou ve formuli 1 šanci jen díky tomu, že za nimi stojí bohatý sponzor, jsou fenoménem posledních dekád? Kdepak, příklad Rikkyho von Opela ze 70. let vás vyvede z omylu.
Pravnuk zakladatele slavné automobilky Adama Opela se narodil na právě před 70 lety v New Yorku, ale kvůli daním žil v Lichtenštejnsku. Podobně jako třeba pozdější trojnásobný mistr světa Nelson Piquet senior začal svoji závodnickou kariéru pod pseudonymem, aby případnými neúspěchy nekazil dobrou pověst rodiny. Druhý důvod byl ryze praktický. Nechtěl, aby nebyl cílem pro hochštaplery, kteří by se chtěli přiživit na slavném jménu a penězích.
Ovšem skutečná identita "Antonia Bronca" se brzy prozradila. V roce 1972 přišel ve Formuli 3 do svého osudového týmu Ensign. Díky sponzorským penězům od společnosti Iberia Airlines mohl testovat víc než soupeři a to vedlo k triumfu v seriálu Lombard British F3 Championship. Mezi poraženými přitom byli budoucí mistři světa F1 James Hunt a Alan Jones.
Následující rok tým vizionáře Mo Nunna debutoval ve formuli 1. Ovšem zatímco konstruktér získal brzy respekt svých soupeřů díky monopostu N173, von Opel dostal nálepku boháče bez talentu. Ze šesti závodů tři nedokončil a na body nedosáhl.
To ovšem pilotovi ze slavné rodiny nezabránilo koupit si ještě lepší místo a v roce 1974 stal se pilotem Brabhamu. Deváté místo ve švédském Anderstopu a nizozemském Zandvoortu vypadaly jako blýskání na lepší časy. Jenže měsíc na to se nekvalifikoval do Velké ceně Francie a tím jeho kariéra pilota formule 1 skončila.
Berniemu Ecclestonemu došla trpělivost a místo jediného pilota z Lichtenštejnska v hisotrii F1 angažoval talentovaného Carlose Paceho. Ten se mu za to následně odvděčil triumfem v Grand Prix Brazílie 1975.
Von Opel zůstal po deseti startech ve Velkých cenách bez jediného bodu. A jak rychle do světa formule 1 přišel, tak záhy z něj zase zmizel.
