Lauda před 40 lety získal titul. Tam, kde skončili Rivalové, začala cesta "Krysy" mezi nesmrtelné

Radek Vičík Radek Vičík
2. 10. 2017 16:52
Od děsivé havárie, při níž Niki Lauda málem uhořel, po zisk dalšího titulu mistra světa formule 1 uplynulo jen 427 dní. Každý z nich ale byl obrazem odhodlání rakouského pilota, jeho vůle a touhy vítězit.
Niki Lauda měl na konci sezony 1977 důvod se usmívat, podruhé v kariéře se stal mistrem světa formule 1.
Niki Lauda měl na konci sezony 1977 důvod se usmívat, podruhé v kariéře se stal mistrem světa formule 1. | Foto: ČTK

Praha - Holywoodský trhák Rivalové, který popisoval soupeření Nikiho Laudy a Jamese Hunta v boji o titul šampiona formule 1, utnuly závěrečné titulky v roce 1976. Skutečný příběh zarputilého rakouského šampiona tím ale zdaleka neskončil.

Až v následujícím ročníku totiž začala Laudova cesta za druhým titulem mistra světa formule 1. A 2. října 1977, tedy právě před čtyřiceti lety, byla završena v americkém Watkins Glenu.

Ovšem odstartovala vlastně už mnohem dřív. Muž se svérázným smyslem pro humor, svými soupeři přezdívaný kvůli předkusu "Krysa", vyhrál světový šampionát v roce 1975 a také v následující sezoně patřil mezi hlavní favority. 

Seriál se vyvíjel tak, že pilot Ferrari měl nakročeno k obhajobě. Po triumfu ve Velké ceně Británie, který získal díky vyloučení v cíli prvního Hunta, měl před svým rivalem z McLarenu velmi slušný náskok 23 bodů (nezapomeňme, že tehdy bylo za vítězství jen 9 bodů).

Nelidská bolest a osudný déšť

Pak přišel osudný 1. srpen 1976 a děsivá havárie, při níž Lauda přežil ohnivé peklo jen díky neohroženosti soupeřů. Kvarteto Arturo Merzario, Brett Lunger, Guy Edwards a Harald Ertl se vrhlo do plamenů a vyprostilo rakouského pilota. Ten i přes snahu kolegů utrpěl vážné popáleniny hlavy a nadýchal se jedovatých zplodin, které ohrozily plíce a přenos kyslíku v krvi.

Lauda však projevil nezlomnou vůli. Procházel doslova nelidskými procedurami, při nichž mu lékaři z plic vysávali odumřelou tkáň. Ještě šest neděl po havárii, při návratu do kokpitu během závodu v Monze, novinář Nigel Roebuck hovořil o tom, jak v pedoku viděl Rakušana sundávajícího si z popálené hlavy fáč plný koláčů zaschlé krve.

Přesto chybělo jen málo a Ferrari slavilo titul i v roce 1976. V posledním závodě se však Lauda, který moc dobře znal cenu svého života, rozhodl v japonském Fudži zbytečně neriskovat. V Grand Prix, která mohla skončit jeho korunovací, v prudkém lijáku zajel do boxů, a šampionem se tak o jediný bod stal miláček žen Hunt.

Zatímco britský playboy se pak věnoval hlavně milostným dobrodružstvím a nekonečným večírkům, vyhrál už jen dvě Velké ceny a v půlce roku 1979 kariéru ukončil, Rakušan byl úplným opakem.

Cílevědomě se připravoval na rok 1977, kdy měl znovu k dispozici výborný monopost Ferrari 312T2. V úvodním podniku v Argentině sice kvůli poruše palivového systému nebodoval, ale pak v pěti ze šesti závodů stál na stupních vítězů. 

Titul díky spolehlivosti

Průběžnému pořadí dlouho kraloval Jihoafričan Jody Scheckter ve Wolfu. Jenže zatímco vůz kanadského podnikatele rakouského původu Waltera Wolfa začal v druhé polovině stávkovat, Lauda poctivě sbíral body a od devátého podniku sezony se ujal vedení.

Závěrečnou tečku přidal závodník Scuderie v americkém Watkins Glenu. První říjnový víkend roku 1977 mu k potvrzení titulu stačilo při Scheckterově třetím místě dojet těsně za ním a dvě minuty za vítězným Huntem. V té chvíli už nemusel závodit v Kanadě a Japonsku, takže věrný své pověsti "velkého kalkulátora", závěrečné dvě Grand Prix vynechal.

Na americkém okruhu naposledy závodil za Ferrari, další dva roky pilotoval monopost Brabham. Před sezonou 1980 sice Lauda oznámil konec kariéry, ale už dva roky nato se proháněl na trati v McLarenu. Pro tým, v němž dřív bojoval jeho sok Hunt, získal v roce 1984 svůj třetí titul mistra světa. Bylo to o fous, týmového kolegu Alaina Prosta porazil o pouhý půlbod. Je to dodnes nejmenší rozdíl, který na konci sezony F1 rozhodl o šampionovi.

Formulovou derniéru Lauda absolvoval roku 1985, nyní je nevýkonným šéfem stáje Mercedes. Právě zkušenému Rakušanovi, jenž letos oslavil 68. narozeniny, je přičítána největší zásluha na tom, že Stříbrné šípy před čtyřmi lety "přetáhly" z McLarenu Lewise Hamiltona.

 

Právě se děje

před 56 minutami

Vyčerpaného Čecha na ferratě v Rakousku zachraňoval vrtulník

Protože v té době na vrchol stoupalo vícero lidí, takže by pěší pomoc byla obtížná, vyzvedl 34letého Čecha vrtulník, napsal portál nachrichten.at.

Čecha postihlo vyčerpání v dolní čtvrtině trasy, která je považována za jednu z nejhezčích v Rakousku a kterou ročně projde na 10 tisíc lidí. Portál rakouské oblasti Solná komora, kde se neštěstí událo, uvádí, že ferrata neboli zajištěná cesta není příliš obtížná, přesto však vyžaduje dobrou kondici. Pro výstup je vyžadována kompletní horolezecká výbava včetně helmy.

Na stejné zajištěné cestě se již v pátek dostala do problémů 31letá Slovenka, která těsně před koncem dostala do rukou i nohou křeče, takže nemohla zdolat závěrečnou stěnu. Kvůli soumraku k ženě nemohl vyletět vrtulník, proto záchranáři museli na vrchol vystoupit normální cestou a poté Slovenku pomocí kladky přes stěnu vytáhnout. Turistce následně pomohli do údolí, kde v noci na sobotu záchrannou operaci ukončili.

Zdroj: ČTK
před 1 hodinou

Tenistka Hibinová získala v Hirošimě obě trofeje

Japonská tenistka Nao Hibinová ovládla domácí turnaj WTA v Hirošimě. Krajanku Misaki Doiovou porazila 6:3 a 6:2, společně pak vyhrály čtyřhru. Finálový zápas dvouhry mezi dvěma Japonkami se na okruhu WTA dnes uskutečnil po 22 letech.

 

Obě finalistky byly nenasazené a figurují ve druhé stovce světového žebříčku. Čtyřiadvacetiletá Hibinová, 146. tenistka žebříčku, v Hirošimě získala druhou singlovou trofej v kariéře. První vybojovala v říjnu 2015 v Taškentu.

 

S Doiovou, 107. hráčkou světa, v deblovém finále přehrály americko-ruskou dvojici Christina McHaleová, Valeria Savinychová 3:6, 6:4 a 10:4.

 

Tenisový turnaj žen v Hirošimě (tvrdý povrch, dotace 250.000 dolarů):

Dvouhra - finále:

Hibinová - Doiová (obě Jap.) 6:3, 6:2.

Čtyřhra finále:

Hibinová, Doiová - McHaleová, Savinychová (USA/Rus.) 3:6, 6:4, 10:4.

Další zprávy