Memorial Cup se hraje na závěr juniorské sezony v zámoří jako turnaj čtyř mužstev.
Startují na něm vítězové soutěží Ontario Hockey League (OHL), Western Hockey League (WHL) a Quebec Major Junior Hockey League (QMJHL), plus pořádající tým.
Letos hostil turnaj právě Saginaw se Šapovalivem v sestavě, a přestože v play off OHL vypadl v semifinále, finální šanci na celkový titul proměnil. Kladenský rodák a dvojnásobný medailista z mistrovství světa juniorů vybojoval Memorial Cup jako jedenáctý Čech.
Čeští vítězové Memorial Cupu
Pavel Rosa (1997, Hull), Martin Erat a Ladislav Kouba (2001, Red Deer), Tomáš Plíhal (2002, Kootenay), Petr Kanko (2003, Kitchener), Patrik Valčák (2004, Kelowna), Michal Řepík (2007, Vancouver), Ondřej Roman (2008, Spokane), Martin Frk (2013, Halifax), Jakub Lauko (2019, Rouyn-Noranda), Matyáš Šapovaliv (2024, Saginaw).
Jak vám to zní a jak jste si užil týden po zisku Memorial Cupu?
Zní to dobře, být jedenáctý Čech, kterému se to povedlo. Podle mě to ukazuje, jak těžké je Memorial Cup vyhrát. Jsem strašně rád, že jsme to s týmem dokázali. Až postupem času si uvědomuju, jak velká věc to je.
S turnajem se v Kanadě, potažmo ve Spojených státech pojí značná pozornost diváků i médií. Bylo to letos znát?
Jednoznačně, bylo to obrovské. Té mediální pozornosti bylo strašně moc, pořád nějaké rozhovory. Diváci byli skvělí, na každý zápas jsme měli vyprodáno. Opravdu nám vytvořili vynikající atmosféru.
Play off jste hráli od konce března, přes dva měsíce…
No, je to skutečně dlouhé a opakuju: je hrozně těžké to vyhrát. Pak to ale doopravdy stojí za to.
Saginaw je zhruba 40tisícové město. Jak turnajem žilo?
V průběhu Memorial Cupu žilo město hokejem opravdu hodně, ani jsem to nečekal takhle velké. K zápasům byl bohatý doprovodný program, chodilo strašně moc lidí. Atmosféra byla neskutečná. Celkově to prostředí a úroveň soutěže je velmi profesionální. I z toho je vidět, jak ceněnou a prestižní trofej jsme vyhráli.
Jak vypadaly oslavy?
Byly úžasné, lidi se dostali za námi po zápase na led. Radovali jsme se společně, fotili. Docela dlouho jsme pak byli v šatně, kde jsme si to užili. Na druhý den byly oficiální oslavy s průvodem, šli jsme před fanoušky na pódium.
Finále proti týmu London Knights mělo nevšední průběh. Vedli jste 3:0, pak soupeř vyrovnal a o vaší výhře 4:3 rozhodl gól 22 vteřin před koncem…
Dlouho jsme zápas kontrolovali, ve třetí třetině nám to srovnali, ale naštěstí jsme v poslední minutě rozhodli. Super zážitek a o to je to sladší, pocit z výhry je ještě lepší, když člověk vyhraje po takovém průběhu. Na konci ty emoce propukly naplno a všichni jsme byli nadšení.
Právě London vás přitom v květnu vyřadil v semifinále vaší OHL, následně jste vydělali na tom, že se Memorial Cup hrál zrovna v Saginaw. Jak jste vstřebali vyřazení, po kterém jste 20 dní jen trénovali?
Takhle to bylo nastavené a věděli jsme, že dostaneme ještě druhou šanci. Nechtěli jsme si to nechat utéct. Po vyřazení to bylo nejdříve smutné, nikdo nechce vypadnout z play off. Ale věděli jsme, že ještě budeme mít o co hrát, a dobře jsme se připravili.
S dlouhou cestou za titulem byl spojený váš knírek. Nechal jste si ho?
Ne ne, předevčírem už jsem ho právě shodil. Byla to taková týmová věc, pár kluků si to nechalo i na oslavy. K play off to patří, bylo to fajn.
Jaké jste měl na svou vizáž ohlasy? Mám pocit, že spoluhráči z národního týmu do 20 let se u fotek na Instagramu dobře bavili.
Jasně, byly tam nějaké narážky, srandičky a vtípky. Myslím si, že to celé bylo srandovní a proběhlo to docela dobře. (smích) Ale že bych si to pak chtěl nechat natrvalo? To určitě ne.
V 54 zápasech základní části jste měl 62 bodů (19+43), ve 22 duelech play off jste přidal dalších deset (3+7). Mluvil jste o jiné roli v týmu, jaká byla?
Tým byl nabitý, měli jsme vyrovnanější lajny než v předchozích letech. Snažil jsem se pomoct i jinak než čistě ofenzivně. Hrát dobře při oslabeních, snažit se makat poctivě dozadu a eliminovat nejsilnější hráče soupeře. Dlouhodobě se zaměřuju i na vhazování, to je taková moje věc, která mě drží ve hře.
Po třech letech v Saginaw končíte a čeká vás boj o místo v NHL. Takže jste smířený s tím, že i tam by to bylo nejspíš s touto rolí?
Přesně tak. Budu se snažit najít si tu cestu do NHL a je mi jedno, co po mně budou chtít. Jen je důležité, abych to plnil. Je výhoda, že dokážu hrát dopředu i dozadu. Nezajímám se, v jaké lajně hraju, dokážu zvládnout obě role.
Když k Memorial Cupu přičteme ještě lednový bronz z MS juniorů, byla to v globálu hodně povedená sezona, že ano?
Jsem za to moc rád. Byla to poslední juniorská sezona, teď mě nejspíš čeká AHL. Juniorskou kariéru jsem zakončil takhle úspěšně, je to super.
Předloni po vás na draftu NHL sáhli Vegas Golden Knights. Od nich už víte, že s vámi teď počítají na farmu?
Mělo by to tak být, byli jsme v kontaktu i v průběhu sezony. Záleží, jak se připravím na tu další, jak se mi vydaří kemp. Doufám, že bych měl začít v AHL a postupně si budovat pozici směrem nahoru.
Co říkáte na konkurenci v útoku Vegas, které vloni vyhrálo Stanley Cup? Letos je posílil ještě Tomáš Hertl.
Samozřejmě je tam spousta kvalitních hráčů a bude určitě těžké se do takového týmu dostat. S Tomášem jsme se zatím nepotkali. Nicméně jsem rád, že tam máme Čecha, a těším se, až se potkáme.
Tím, jak byla sezona dlouhá, zbývá vám vůbec čas odpočinek?
Bude to těžší, odpočinku moc nebude. Konečně jsem se dostal domů, teď budu mít nějaké volno a koncem června poletím do Vegas na rozvojový kemp pro mladé hráče. Pak se vrátím a na konci července odletím do Vegas znovu už na přípravu před sezonou.
