Získá Robert Lang vytoužený Stanley Cup?

Jan Cigánik
19. 5. 2007 0:00
Praha - Letošní boje o Stanley Cup jsou v plném proudu. V týmu jednoho z největších favoritů Detroitu září v brance nesmrtelný Dominik Hašek, na druhého z tahounů se však zapomíná.

Přitom Robert Lang patří k nejdůležitějším článkům týmu Rudých křídel.

Nikdy nebyl typem hokejisty, který by na tréninku dřel do krve. Památné jsou jeho kuřácké koutky, kdy během zlaté olympiády v Naganu s trenérem Hlinkou schovaní v koutku s cigaretou v ruce řešili "taktickou přípravu" na další zápas. Když ale přišlo na lámání chleba, vždy byl schopný za svůj tým na ledě vypustit duši.

Teplický rodák, který už jako jedenáctiletý zamířil za hokejovým štěstím do Litvínova, je prototypem hráče s velmi rychlýma rukama a velkým přehledem.

Nebyl bůhvíjaký bruslař, Martinu Ručinskému se rozhodně rovnat nemohl, ale svou šikovností a schopností v pravém okamžiku dostat protihráče pod tlak získával spoustu puků, které neomylně rozděloval svým spoluhráčům do gólových šancí.

Ostatně kvůli tomu si ho cenili ve většině týmů, kde Lang ve své bohaté kariéře působil. Jeho současný spoluhráč z Detroitu  Thomas Holmström o něm řekl: "Je to velký hráč, dokáže podržet puk, i když se ocitne v potížích, patří k velmi silným hokejistům, je schopen bojovat v rozích kluziště, stal se velkou osobností našeho týmu".

Litvínovský odchovanec si však svoji pozici v nejkvalitnější lize světa musel tvrdě vybojovat.

Zámořský příběh

Poté, co jako osmnáctiletý vlétl do československé nejvyšší soutěže, si ho v roce 1990 jako 133. v pořadí draftu vybrali Králové z Los Angeles. O dva roky později odehrál v kalifornské metropoli první zápas. Svůj vstup do NHL si však představoval jinak. Kreativní hráč s přesnou přihrávkou se nehodil do tehdejší koncepce Los Angeles.

Trenér Barry Melrose se ho snažil předělat na bránícího hráče, jehož úkol je tvrdě napadat, bourat rozehrávku soupeře a občas se i poprat. Tohle ale šikovnému centru litvínovské líhně vyhovovat nemohlo. Robert se bouřil, přemlouval trenéry, stávkoval. Vše marně. Následující sezony se trápil ve třetích čtvrtých formacích.

Svůj první gól v dresu Králů dal až 27. ledna 1994 brankáři Miku Richterovi z New Yorku Rangers.

Po poměrně dlouhých čtyřech sezonách byl vyměněn tehdy neproduktivní a neperspektivní hráč do Bostonu. Ale ani zde se situace nezměnila. Body zajišťující první dvě elitní řady jakoby pro českého reprezentanta byly zakleté. Ve městě vzdělání se opět neprosadil a čekalo ho další stěhování.

Šťastná trojka, dalo by se říct. Langovou třetí zámořskou štací se stal klub Pittsburghu. Zde se setkal s plejádou českých hráčů v čele se superstar celé NHL Jaromírem Jágrem. Mezi Tučňáky Lang pookřál.

V druhé úderné lajně se Strakou a Rusem Kovaljovem sbíral body jak na běžícím pásu. Dalších pět sezon v Pittsburghu bylo hokejově velmi bohatých. Postupem času se vypracoval v klíčového centra týmu a společně s Jágrem patřil mezi největší osobnosti klubu.

Tým z Pittsburghu se ale dostal do finančních potíží. Ač se mu od Tučňáků nechtělo, byl po sezoně 2001/02 vyměněn do Washingtonu. I když se mu v novém klubu z počátku nedařilo, postupem času si zvykl, sehrál se v jedné formaci s Jaromírem Jágrem, kterého byl Pittsburgh nucen rovněž prodat.

Robert Lang ovládá svoji hůl opravdu skvěle
Robert Lang ovládá svoji hůl opravdu skvěle | Foto: Reuters

Spolupráce dvou českých parťáku Langovi náramně seděla a rázem se vyšvihl na čelo bodování celé NHL.

Přestupy patří k životu profesionálních hokejistů. Robert Lang jich zažil opravdu dost. Tým z hlavního města přecenil své finanční možnosti a Lang se v půlce druhé sezony opět stěhoval. Tentokráte však produktivního centra získal jeden z nejlepších klubů celé soutěže. Rudá křídla z Detroitu jsou bezesporu snem každého hokejisty.

A hned v prvním zápase se ukázalo, jak kvalitní posilu Detroit získal. Lang si připsal tři asistence a rázem se stal oblíbencem náročného publika. Rozjetého Langa poté bohužel vyřadilo zranění ze hry téměř na měsíc.

Do kolotoče NHL opět naskočil na poslední tři zápasy základní části a právě vinou zraněného žebra nemohl bojovat o Art Ross Trophy pro nejproduktivnějšího hráče ligy.

V dalších sezonách se zkušený centr zabydlel v základní sestavě a v těchto dnech bojuje s Detroitem v play off o svůj první Stanley Cup.

Robert Lang a reprezentace

Jeho jméno bude navždy spojeno se zlatou generací českého hokeje. V roce 1992 byl členem týmu, který vybojoval bronz na olympijských hrách v Albertville a bronz na mistrovství světa. V nezapomenutelném vídeňském finále 1996 vstřelil dvě branky a pomohl Česku poprvé získat honosný přívlastek - hokejoví mistři světa.

Ze světového šampionátu o rok později si odvezl další bronzovou medaili.

Olympijské hry v Naganu byly pro český hokej nadočekávání úspěšné. Zlatá medaile byla splněným snem mnoha hráčských i fanouškovských generací. V roce 2002 se účastnil pro český tým méně úspěšné olympiády v Salt Lake city.

Na dalších olympijských hrách v Turíně vedl českou reprezentaci jako kapitán. Sám toho ale Robert Lang moc nepředvedl, turnaj zastihl útočníka Detroitu v ne příliš oslnivé formě, jakoby si s kapitánskám céčkem, které mu svěřil nový muž na lavičce české reprezentace Aloiz Hadamczik, nevěděl rady.

Na turnaji nedal gól, nevynikal. Téměř jste ho neviděli tým hecovat, jako kapitán byl až příliš tichý.

Navíc se mu nedařila komunikace s médii. Bronzová medaile byla pro českou hokejovou veřejnost, čekající zlato, slabá náplast.  Marné bylo Langovo vysvětlování, že skončit na tak kvalitním turnaji třetí je velký úspěch. Nepovedlo se. Po turínské olympiádě se zklamaný kapitán raději reprezentace vzdal.

Robert Lang patří mezi ty, kteří z hokeje nedělají vědu. Umí se radovat z výher i přijímat prohry. Stejně jako jeho největší hokejový učitel Ivan Hlinka, tragicky zesnulá legenda litvínovského i českého hokeje. Na jeho pohřbu se sešla skoro celá litvínovská parta zlaté generace: Robert Reichel, Martin Ručinský, Jiří Šlégr, nemohl chybět ani Robert Lang.

Ač si ve Spojených státech našel manželku Jennifer, se kterou má dvě  děti, Robert Lang se vždy cítil být Čechem. A kdo ví, možná se snad jednou po vzoru svého přítele Ivana Hlinky také postaví na trenérský stupínek a povede český tým za úspěchy na světových turnajích.

 

Právě se děje

Další zprávy