Praha - Už jen z tradice musela v pátek Slavia vyhrát.

Vítkovice totiž v Praze od roku 2003 nevyhrály a s prázdnou odjely i tentokrát. Ale domácí to navzdory jednoznačnému výsledku neměli vůbec jednoduché, rozhodl až gólový uragán v poslední třetině.

Na konečném výsledku 7:0 se jedním gólem a dvěma asistencemi podílel i útočník Pražanů Jaroslav Bednář. Mimochodem, zkušený útočník mohl mít dokonce čtyři kanadské body, ale asistenci u třetího gólu domácích nechal přepsat obránci Tomáši Žižkovi.

Dále čtěte:

• Hokejová přestřelka na jihu Čech, Budějovice dál v čele - čtěte ZDE
• Kladno porazilo Pardubice. Je však stále poslední - čtěte ZDE
• Zápasy jsme sledovali ON-LINE přímo na stadionu

Pomohl vašemu týmovému sebevědomí fakt, že Vítkovice v Praze od roku 2003 nevyhrály?
O tom před zápasem nepadlo jediné slovo. Tady se nehraje na tradice, tady se musí hrát zápas od zápasu, to je jediná možnost, jak být úspěšní. A to se nám dnes povedlo, i když tomu zkraje tak nebylo.

Nehráli jsme tak, jak jsme si před zápasem řekli, od druhé třetiny jsme ale byli lepší a po zbytek zápasu dominovali: hráli jsme aktivně, dobře bruslili a Vítkovice jsme v podstatě od druhé třetiny k ničemu nepustili.

Tak trochu se rodí i jiná tradice, v posledních dvou zápasech jste dali čtyři góly v oslabení Na Kladně i teď v zápase s Vítkovicemi jste dali po dvou brankách v oslabení. Je to náhoda?
To tak spíše vyplynulo ze situace. Musím přiznat, že i pro mne ty dnešní góly byly nečekané.

Myslel jsem si, že mě bránící vítkovický hráč dohraje na mantinelu, ale nestalo se, naopak jsme šli do přečíslení, Roman (Červenka) toho využil, našlápnul a jakmile jsem viděl, že Pavel Trnka tam otevřel prostor pro přihrávku, tak jsem mu to dal a byl z toho první gól. My se při oslabení snažíme hrát hodně aktivně, snažíme se brzy napadat, aby si nemohli nakrátko přihrát.

Není to riskantní, pouštět se v oslabení do přečíslení?
Je a není, taktika je to výborná, jde jen o to, aby náš útočící hráč nepropadl, aby nedošlo k přečíslení pět na tři.

Od druhé třetiny jste na ledě působili hokejovějším dojmem. Byli jste aktivnější na puku, dokázali jej podržet i přesně přihrát, zatímco soupeř hrál spíše na náhodu...
Od druhé třetiny určitě, první třetina ale byla z naší strany ještě hodně vlažná. Myslím si, že Vítkovice dokonce měli více šancí, takže jsme měli štěstí, že jsme nakonec tu první třetinu vyhráli dva nula. Jeden gól jsme dali v oslabení a druhý, strašně důležitý, který dal Tomáš Žižka, pak do šatny.

To byla krásná akce celé čtvrté pětky. Výborně nás v první třetině podržel Áda (Svoboda). Za to, že jsme ji přežili, můžeme poděkovat pánu bohu a Svobodovi. Od druhé třetiny jsme již začali hrát tak, jak jsme si představovali a pak už se ten brankostroj rozjel (úsměv). Pak už ta Slavia byla taková, jako těch předešlých dvanáct utkání.

Bodové dostihy

Pamatujete si, kdy naposledy vyhrála Slavia třetinu pět nula?
Nevzpomínám si, je to odměna za tu tvrdou práci, kterou tady všichni do jednoho předvádíme.

Tak trochu to mezi vámi a Radkem Dudou vypadalo na bodové dostihy, alespoň co se týče kanadských bodů dosažených v zápase s Vítkovicemi. Nakonec jste měl v zápase navrch a získal čtyři kanadské body...
ale ta druhá nahrávka u třetího gólu nepatří mně, ale Tomáši Žižkovi. Už jsem to říkal rozhodčímu, který to původně špatně nahlásil. Nicméně tady se nikdo o kanadské body nepřetahuje. Každý z nás hraje pro mužstvo.

Jednou sedne utkání první pětce, další utkání ji třeba zastoupí jiná lajna. To je strašně důležité a v tom je síla našeho mužstva, kdy prostě jedeme všichni naplno a makáme. Momentálně nám to vychází, k tomu máme i trošku toho potřebného štěstíčka. To je podstata toho, proč jsme tam, kde jsme, to je důvod, proč jsme teď v tabulce druzí...

I bez té asistence u druhého Červenkova gólu ale máte tři kanadské body...
Jsem hlavně rád, že se mužstvu daří, že je tady pohoda, jaká tady vloni vůbec nebyla. Jsem ve věku, kdy se nepotřebuji tahat za tričko a chlubit se, kolik jsem dal gólů a nahrávek, ostatně takový jsem ani nikdy nebyl.

Za každou nahrávku a gól jsem přesto rád, strašně to celých šedesát minut prožívám. Těší mě, že můžu mužstvu pomoci. Důležitější ale je, že vyhráváme.

Přitom se ale utkání mohlo vyvíjet úplně jinak. První velkou šanci měl už ve čtvrté minutě soupeř. Viktor Ujčík ale trestný nájezd neproměnil...
To jsem měl na mysli, když jsem mluvil o tom vlažném úvodu. Můžeme poděkovat Ádovi (Svobodovi), že nás podržel.

Mohl to podle vás být rozhodující moment zápasu?
Nevím, ale určitě to byl hodně důležitý moment zápasu, ale zápas se vyvíjel tak, jak se vyvíjel a myslím si, že těch sedm branek jsme si zasloužili, že jsme si je vybojovali.

Dva zápasy bez gólu

Sedmý, poslední gól padl opět po spolupráci Červenka Bednář. Tentokrát jste si role vyměnili - Roman přihrával a vy jste 31 vteřin před koncem zápasu určil konečnou podobu skóre. Byť to byla změna pouze kosmetická, určitě potěšila?
Každopádně. Už střídání předtím jsem byl v dobré pozici před bránou, ale minul jsem. Pak naštěstí další střídání jsme je zavřeli a Roman (Červenka) mě perfektně našel před bránou.

Už jsem si myslel, že si Roman půjde pro hattrick, ale prý mu tam do toho někdo cvrnknul, tak mi to dal prakticky do prázdné brány. To už pro mě nebyl problém.

Uvědomujete si, že jste už dva zápasy nedostali gól?
Je pravdou, že jsem si během zápasu na to vzpomněl, že jsme ani na Kladně nedostali branku. Asi za stavu pět nula jsme si říkali, že začneme hrát pro Ádu (Svobodu), aby měl nulu, že uděláme pohodu i pro něj. Jsem strašně rád, že to vyšlo. Zaslouží si to, strašně na sobě maká. Dneska tady všichni hrajeme jako jedna rodina, jako jedno mužstvo, a myslím si, že to je i vidět.

Jste druzí, v neděli vás tady v Sazka Areně čeká první tým - České Budějovice. S čím do zápasu půjdete?
Hraje se o pět bodů, budeme-li hrát jako dosud, nemáme se co bát.