Oulu, Praha – V patnácti letech vykročil do neznáma. Ze Zlína se přestěhoval o téměř dva tisíce kilometrů dál do finského Oulu. Kousek od polárního kruhu začal hokejový útočník Zdeněk Sedlák oblékat dres tamního Kärpätu. V Oulu hraje druhou sezonu a cítí se tam jako doma. "Už se domluvím i finsky, i když do větších debat se nepouštím,“ líčí hokejový útočník.
V zimě jezdí na tréninky na kole, i když teplota padá i více než třicet stupňů pod nulu. "Moc jsem si na to nezvykl, ale dělají to tak všichni,“ vysvětluje. Loni s Kärpätem ve dvou různých věkových kategoriích vybojoval zlato a bronz.
Letos si skvělými výkony za starší dorost (U18), kdy v 18 zápasech získal 29 bodů (12+17), řekl o start za juniorku. Po jednom zápase ale přišlo zranění kolene a následně i zápal plic. Sedlák vypadl na dva měsíce ze hry, ale stále zůstává nejproduktivnějším hráčem svého týmu.
Už od mládeže se hraje hodně na výsledky
Co vás na finském hokeji nejvíc zaujalo, když jste přišel ze Zlína?
Byl to velký skok, všichni jsou tady na tom bruslařsky o hodně líp. Daleko méně se i fauluje. Všichni hráči jsou pohyblivější, hraje se ve větším tempu a od staršího dorostu se hraje strašně moc na výsledky. Opravdu hodně. Všichni chtějí vyhrát a udělají pro to všechno.
Jak to vypadá v praxi?
Měníme taktiky podle soupeře, na každého hrajeme úplně jinak. Ze začátku jsem s tím měl problém, protože v Česku se tak takticky nehraje. Pak jsem pochopil, že střídáme čtyři různé varianty podle toho, jak hraje soupeř. Od staršího dorostu mají i mládežnické týmy sponzory a hraje se na výsledky. Starší dorost a juniorka se berou profesionálně. Například máme v týmu sedm nebo osm kluků, kteří nejsou odsud a přišli sem hrát, protože si je klub vybral a nabídl jim smlouvu. Takže skoro polovina týmu přišla odjinud.
To byl i váš případ?
Ano, našli si mě. Přijel jsem se do Oulu podívat, líbilo se mi tu, takže jsem si řekl, že zůstanu. Ve stejné době jsem mohl jít i do Švýcarska, ale byl jsem od začátku rozhodnutý. Nechtěl jsem nad tím ani moc přemýšlet, abych si to potom třeba nevyčítal. Navíc Kärpät má ve Finsku jednu z nejlepších mládeží napříč všemi kategoriemi. Z loňska mám zlato a bronz. Vnímám, že mě to tu posouvá dál.
Jaké to pro vás bylo, se v tak mladém věku přesouvat do jiné země, soutěže, kultury?
Mně to ani nevadilo. Šel jsem do Finska hlavně kvůli hokeji. Kabina mě vzala úplně bez problémů. Kluci mě vůbec nebrali jako konkurenci, byli kamarádští a hodně mi pomohli. Jasně, doteď se mi občas zasteskne, ale to je asi normální. Navíc v poslední době je to čím dál tím míň. Zabydluju se tady a vidím tu i svou budoucnost.
Co vás do Finska lákalo?
Taťka tu hrával a říkal, že je to pěkná země. Hlavní důvod byl ale ten hokejový, abych se někam posunul. Jsem tady rád. Šel jsem hlavně za hokejem, ale nakonec se mi tu zalíbilo a chci tu zůstat.
Chybí mi srandy z české kabiny, ve Finsku se chodí jen dřít
Přestože jste letos vynechal šestnáct zápasů, stále jste nejproduktivnější hráč svého týmu. To tak vyčníváte?
Těžko říct, protože v našem týmu má každý hráč jinou úlohu. Někteří mají za úkol pořád bránit, já mám zase za úkol všechno zakončovat. Mám velký prostor na ledě, v přesilovkách, když potřebujeme dát gól. Nejsem hráč na bránění, ale mám velký prostor v útočné hře. Tým hrál hodně na mě, protože se mi letos dost daří, jsem produktivní. Tato role mi samozřejmě sedí, jsem odjakživa střelec. Rozhodně radši střílím góly než nahrávám nebo bráním. Myslím, že tady na to přišli.
V Oulu vás vytáhli i do týmu dvacítek. Jaké bylo hrát s o tolik staršími hráči?
Ze začátku jsem byl nervózní, ale hned v prvním střídání jsem srazil nějakého dvacetiletého borce, takže to ze mě všechno spadlo. Mohl jsem dát rovnou i gól, protože jsem jel dvakrát i sám na brankáře, ale byla z toho jen tyčka. Byla to krásná zkušenost, jen mě mrzí, že jsem se tam neudržel, protože jsem se v dalším zápase zranil. Myslím si, že bych dostal víc šancí. Teď nebude jednoduché se tam zpátky dostat.
Když přijedete na reprezentační sraz, je vidět nějaký výkonnostní rozdíl mezi vámi a hráči, co hrají v Česku?
To se těžko hodnotí. Na reprezentaci se ale vždycky těším kvůli kabině, protože je tam český humor. To mi ve Finsku trochu chybí, protože v české kabině je vždycky sranda. Tady kluci spolu potrénují a odejdou. Nejsou tu moc vtípky. V české kabině je sranda, ale tady se hraje hokej. Ne že by tu byli suchaři, ale v Česku se smějeme víc. Tady se chodí jen dřít.
Potkáváte v Oulu nějaké Čechy?
Ano. S Radkem Koblížkem jsme mívali rituál, že jsme chodili každé pondělí na sushi. Bývalo to dobré, ale jak začal hrát první ligu, tak to opadlo. Seznámil jsem se tady i s Jirkou Tlustým, se kterým jsme občas chodili na jídlo. Dal mi hodně rad, řekl, jak to chodí v NHL. Teď je tady zase bývalý hráč Komety Jan Hruška, ale toho ještě moc neznám, protože je tu nový a potkali jsme se jen jednou.
Táta mi radí, ale mám svou hlavu
Co vás na Finsku nejvíc zaujalo?
Na první dobrou mě zaujali lidi. Všichni jsou hodní, ochotní a pomáhají mi. Můžu jim cokoliv říct, je tu pohoda. Líbí se mi i skvělé prostředí. Město je mezi lesy, jsou tu všude cyklostezky. Centrum je malé, zbytek města je různě rozprostřený.
Jaká další specifika obnáší hrát za Kärpät?
Slunce vychází v zimě asi na dvě hodiny denně, jinak je tma. Na ranní trénink jdu za tmy, pak si dvě hodiny užiju světla a na odpolední tréninky chodím zase za tmy. Oulu leží hodně na severu Finska, takže na zápasy jezdíme hodně dlouho. Často sedíme v autobuse osm nebo devět hodin, když jedeme na zápas, což samozřejmě není moc příjemné.
Radí vám otec Zdeněk Sedlák starší jakožto bývalý hokejista?
Ve Zlíně si dáváme tréninky navíc. Na každý zápas se může dívat online, takže mi natočí, co jsem udělal dobře a co špatně. Potom mi volá a říká, jak jsem hrál, ale já už si to stejně většinou dělám podle sebe. (smích) Vyslechnu ho, ale mám svou hlavu.
Jaký je váš cíl?
Snem každého kluka je NHL, ale já mám postupné cíle. Nejdřív se chci usadit v juniorce, potom v áčku a pomalu se posouvat. Nemám za cíl přímo skočit do NHL.
