Minsk (od našeho zpravodaje) – Jakub Kovář byl hodně smutný. Konečně dostal zase šanci ve velkém utkání, jenže ho opět nedochytal. Proti Kanadě inkasoval čtyři góly a trenér Vladimír Růžička ho v 38. minutě stáhl.

Češi prohráli s Kanadou 3:4 a Kovář po hořké premiéře na turnaji cítil, že mohl a především měl týmu pomoct mnohem víc.

„Asi přitahuju takové blbé štěstí. Je to úplně to samé, co se mi stalo na olympiádě,“ řekl nešťastný gólman. Připomněl si nešťastný zápas na nedávné olympiádě, kde ho Švédové třemi góly vyhnali z brány už za jedenáct minut.

Vyčítáte něco obráncům?
Vůbec ne. To já jsem tam od toho, abych jim pomáhal. Přemýšlím, co dělat líp. Snažím se pracovat na všem možném a zase to dopadlo špatně.

Co je špatně?
Cítím se dobře, ale chybí mi to štěstíčko, že když ten puk nevidím, tak aby mě trefil do prsou či to proletělo kolem tyčky. Ono mi to tam spadne, ani nevím, odkud to přiletělo. Fakt nevím, co k tomu říct.

Máte kvůli tomu nahlodané sebevědomí?
Byly to takové už dva zápasy, ale nahlodaný jsem nebyl. Když vyjedu z branky, tak si řeknu, že to není možné. Snažím se dělat všechno možné, pak se to tam nějak odrazí a proletí mi to tam a já si řeknu, že už je to tady zase. Příjemné to není.

Je to už deprese?
Já snad do deprese nespadnu, ale mrzí mě, že jsem další velký zápas začal v bráně a skončil na střídačce.

O to je teď pro vás asi horší, že stejně jako vy nedohrál zápas ani váš brácha, který dostal trest do konce zápasu, že?
Skončil on a hned já. Asi jsme si to představovali jinak. Nemyslím si, že bych něco podcenil, na něco se vyprdnul či se špatně připravil. Prostě to štěstí nemám, asi jsem ho v únoru někde ztratil a pořád ho tak nějak hledám.