Zlín - Čtyřikrát byl Petr Čajánek ve zlínském dresu v extraligovém finále, čtyřikrát však na samotném vrcholu play off neuspěl.

Trojnásobný mistr světa (2000, 2001 a 2005) a dvojnásobný účastník olympijských her (2002 a 2006) tak bude muset odložit čekání na vytouženou trofej o další rok.

"Tak to prostě je a život jde dál. Jestli vyhraju nebo ne, tím se mi život neotočí kolem dokola," řekl novinářům po prohře 3:4 ve druhém prodloužení rozhodujícího zápasu finálové série s Plzní.

"Musím pogratulovat soupeři. Věřil jsem, že my budeme ti šťastnější, ale bohužel. Také musím poděkovat všem spoluhráčům. Klobouk dolů před nimi," dodal vicemistr republiky z let 1995, 1999, 2005 a 2013.

Věří, že se dočká příští rok. "Vždycky se o to snažíme. Kdybych tomu nevěřil, tak bych sem nemusel vůbec chodit. Teď jsme dohráli, jdeme na pivo a pak uvidíme, jak to se mnou bude," nechtěl Čajánek naznačit svou budoucnost v klubu.

"Sedmý zápas se musel všem líbit"

Sedmatřicetiletý zlínský kapitán byl jednoznačně největší postavou série, možná i celého play off. U zlínských fanoušků je modlou, u fanoušků soupeře naopak sklidil kvůli svému důraznému hokeji řadu urážek.

Bylo na něm vidět, jak moc po vysněné metě touží. Po nejdelším finálovém utkání v historii se však z premiérového triumfu radoval soupeř, o jehož vítězství rozhodl v čase 96:15 Čajánkův dlouholetý spoluhráč z reprezentace a plzeňský kapitán Martin Straka.

"Jsem samozřejmě hrozně rád za ten zápas, protože byl parádní. Sedmý zápas ve finále, druhé prodloužení, lidi si to užili a muselo se to všem líbit," uvedl Čajánek.

Při přebírání poháru pro stříbrné medailisty mu však zmizel jeho tradiční úsměv, stříbrnou medaili si ihned po převzetí sundal z krku a schoval ji do dlaně.

Plzni a především Strakovi premiérový titul v extralize však přál. "Mrzí mě samozřejmě, že jsme to nevyhráli my, ale projít celou sezonu a dostat se až do finále, vyhrát sedmý zápas. Když mužstvo dojde tak strašně daleko, tak si to vždycky zaslouží," přiznal Čajánek.

"Nehraje se na to, kdo je lepší"

Zlín měl přitom k výhře v rozhodujícím zápase na svém ledě velmi blízko. Po vyrovnání na 3:3 deset sekund před koncem třetí třetiny po vyhraném Čajánkově buly měli ´ševci´ v prvním prodloužení velké šance zápas rozhodnout.

"Hraje se na vítězství, ne na to, jestli je někdo lepší. Důležité je, kdo dá rozhodující gól. Hraje se pod tlakem a šance přicházejí, někdy je dáte, jindy zase ne," zůstal nad věcí Čajánek.

"Myslím, že jsme si všichni sáhli na dno, makali jsme a nechali tam všechno," těšilo ho.

Nevymlouval se ani na to, že rozhodčí v prodloužení povolili tvrdší hru a nevylučovali v něm.

"Podle mého to bylo v pořádku, vyplývalo to ze hry. Nějaké fauly tam byly, ale bylo to tak v pořádku, že se rozhodovalo takhle," schválil rozhodčími nastavený metr.

"V prodloužení se ukáže, kdo natrénoval"

Útočník, který si v rozhodujícím finále připsal dvě asistence a s bilancí dvou gólů a deseti asistencí byl nejlepším zlínským hráčem v play off, si podle svých slov prodloužení užíval. Až do rozhodnutí by se podle něj mělo hrát ve vyřazovacích bojích vždy.

"Je to spravedlivější, mužstvům pak dochází síly a opravdu se projeví, jak je kdo šikovný a kolik má natrénováno. Ale to je otázka pro někoho jiného," uvedl Čajánek, který litoval absence svého stálého pravého křídla Antonína Honejska, který musel po semifinálové sérii s Třincem na operaci.

"To byla určitě škoda, protože Tony by to tam v takovém zápase třikrát frnknul, protože toho nejde zastavit a je navíc strašně šikovný. Ale každý hráč pak chybí, když nemůže hrát, protože každý má v tom týmu roli," zdůraznil Čajánek.

Po zápase pak litoval, že týmu ve finále play off nepomohl ani jednou brankou.

"Mně samotnému ty góly nechybí, ale mužstvu samozřejmě jo. Když se na nás ale podívám, jsme vyrovnané mužstvo, a proto jsme se dostali tak daleko. Hráli jsme celou sezonu týmově," dodal Čajánek.