Zlín - Česká hokejová veřejnost má nového hrdinu. Není jim však žádný ze střelců či brankářů nedělního rozhodujícího zápasu finále extraligového play off mezi Zlínem a Plzní, ale obránce, který se nepodílel ani na jednom z gólů. I když...

Třicetiletý slovenský bek Plzně Tomáš Slovák tečoval helmou jako poslední ze všech hráčů na ledě nahozený puk do obranného pásma indiánů.

Ti drželi 14 sekund před koncem třetí třetiny vedení 3:2, hráli však v oslabení, navíc Zlín hrál při power-play v šesti mužích v poli.

Čároví rozhodčí však Slovákovu teč nepostřehli a v klíčovém okamžiku nařídili vhazování ve středním pásmu, čímž se výrazně zmenšily zlínské šance na vyrovnání.

"Jsem na to rozhodnutí hrdý"

Po silné intervenci zlínských hráčů, kteří teč postřehli, se hlavní rozhodčí Antonín Jeřábek Slováka zeptal, zda puk helmou netečoval, a on se přiznal.

Vhazovalo se tak v obranném pásmu Plzně a po vyhraném buly pouhých 10 sekund před koncem třetí třetiny vyrovnal bombou od modré Filip Čech na 3:3. Silně věřícímu Slovákovi se však jeho čestnost vrátila. V čase 96:15 rozhodl o premiérovém extraligovém titulu pro Plzeň Martin Straka.

"Asi tomu tak chtěl osud, mělo to tak být a Martin Straka měl rozhodnout zlatým gólem," přiznal Slovák po zápase novinářům.

"Dívala se celá republika, jsem čestně vychovaný a nechtěl jsem, aby první historický titul pro Plzeň byl vybojovaný podvodem. Záleželo mně na tom, aby byl získaný čestně. Několik hráčů už mi řeklo, že na to mám být hrdý a to taky jsem," dodal.

"Bůh zařídil, aby to Martin rozhodl"

Pravý bek třetí plzeňské obrany navíc věří, že osud nahrál i tomu, aby vítězný gól vstřelil čtyřicetiletý kapitán a zároveň majitel plzeňského klubu Martin Straka.

"Moc to Martinovi přeju, je to borec a smekám před ním klobouk. Vážně si to moc zasloužil. Přál jsem si, aby tento zápas rozhodl on. Martinovi to přáli všichni, ať už hráči nebo fanoušci. Bůh to zařídil, aby ten zápas Martin rozhodl," přiznal Slovák.

Druhé prodloužení už absolvoval v první obraně vedle svého tradičního parťáka Jiřího Hanzlíka, protože Hanzlíkův dosavadní spoluhráč a zároveň asistent plzeňského trenéra Jaroslav Špaček se rozhodl po první nastavené části kvůli únavě v zápase nepokračovat.

"Musím říct, že vidět naši první obranu, která měla dohromady osmdesát let, to bylo velmi zábavné," poznamenal Slovák k faktu, že Hanzlík i Špaček mají oba 39 let.

"Od Jardy se všichni beci učili"

"Pátý zápas jsem byl nemocný, díval jsem se v televizi a byly to strašné nervy. Spoluhráči to ale zvládli. Jsem proto teď velmi rád i za Jardu. Určitě toho rozhodnutí nelituje a je rád, že si mohl zahrát o titul a že mohl být u toho," doplnil.

Podle Slováka zvýšila účast olympijského vítěze a trojnásobného mistra světa na ledě ještě více motivaci plzeňských hráčů.

"Jarda je Pan obránce a všichni beci jsme se od něj učili. Po roce naskočil do finále a prokázal přehled ve hře," chválil svého kolegu třicetiletý bek.

"Beru to tak, že člověk na to musí mít velkou kuráž, aby to udělal. Jarda se ukázal jako pravý srdcař a velmi mu gratuluji k tomu, že mohl být strůjcem titulu," dodal Slovák.

Špaček: V tom prodloužení už to nešlo

Sám Špaček, který získal svůj jediný ligový titul v roce 1998 ve švédské lize s Färjestadem, přiznal, že se mu v zápase obnovilo zranění kolena, a po prvním prodloužení se proto rozhodl přenechat místo v sestavě zdravým spoluhráčům.

"Věděl jsem už před zápasem, že to koleno trošku pobolívá. Další dva beci byli připravení a záleželo, jak dlouho vydržím. První prodloužení to šlo, pak to bolelo tak, že jsem to nemohl ani rozcvičit," popisoval svou absenci v závěru utkání Špaček.

Hrát v sedmém zápase sice nechtěl už od začátku, trenéři ani spoluhráči mu však podle něj nedali na výběr.

"Moje role byla stejná jako před pátým zápasem. Upřímně jsem nechtěl hrát vůbec, ale pak jsem říkal, že se nedá nic dělat," uvedl obránce, který nastoupil ke třem soutěžním zápasům po téměř roční přestávce, během níž téměř netrénoval.

"Vždycky byl připravený někdo za mě zaskočit. Když netrénujete celý rok, tak se to nedá. Ale hráli jsme na čtyři pětky a to bylo hrozně důležité," dodal.

"Potřebovali jsme titul víc než Zlín"

Po zápase Špaček přiznal, že si Plzeň zasloužila premiérový ligový titul o něco více než Zlín.

"Klobouk dolů před Zlínem, jakou sezonu měli. Ale oni už jeden titul mají, my ho potřebovali," poukázal na zlínský triumf ze sezony 2003/04.

"A Martin Straka si ten vítězný gól zaslouží. Za to, jaký je hokejista, co dokázal za celou kariéru. I za to, že přišel do Plzně a klub zvedl," doplnil.

Lichotku vrátil i Slovákovi za jeho sportovní gesto v závěru třetí třetiny.

"On je hrozně pobožný. Věří, že kdyby zalhal, vyčítal by si to do konce života. Klidně by za to mohl dostat cenu. Tomáš do toho dává všechno, celé srdce, celého člověka a je jeden z největších tahounů našeho týmu," pochválil svého spoluhráče z obrany Špaček.

"Teď tu výstroj nejradši spálím"

Sílu plzeňského týmu dokazuje nejen to, že se jeho hráči dokázali otřepat z neproměněného mečbolu v šestém zápase, ale i to, že dokázali zareagovat i na zlínské vyrovnání 10 sekund před koncem třetí třetiny.

"Udělali jsme za tou porážkou velkou čáru. My jsme strašně chtěli vyhrát doma, ale jsme mančaft, který hrál celou sezonu líp u soupeřů. Věřili jsme, že to bude platit dál," upozornil Špaček.

"Když u nás začal Zlín nebo někdo jiný bránit, nebyli jsme doma schopní dodržovat, co jsme měli. Venku to dokážeme," doplnil.

I kvůli tomu, že byl jeho třízápasový záskok vynucený, další prodloužení kariéru neplánuje.

"Tu výstroj radši spálím, abych měl klid. Já chci vidět svoji ženu a děti. Užiju si to s klukama, ale já už jsem skončil. Už budu hrát jenom za staré pány. Na ně se těším, bude pohoda. Oni v sobotu vyhráli turnaj. Chtěli, abych naskočil, ale nějak mi to nevyšlo. Musel jsem do Zlína," smál se.

"Ať jede Martin raději na dovolenou"

Minimálně sezonu by podle něj měl i jeho souputník Martin Straka, o jehož služby na mistrovství světa stojí trenér reprezentace Alois Hadamczik.

"Martinovi bych doporučil, aby zamknul zimák, odjel někam na dovolenou. Asi bude slavit, doporučuju mu odjet s rodinou, vyčistit hlavu," poradil na dálku Strakovi v jeho rozhodování Špaček.

Jeho spoluhráč z olympijských her v Naganu teď bude podle Špačka moct hrát ve větší psychické pohodě.

"Na Martina už nebude tlak, dotáhl Plzeň k titulu. I když bude nebo nebude hrát příští rok, může si to už jen užívat. Všechno dokázal a spadlo to z něj," dodal plzeňský obránce.

Vlasák: Titul mi nebyl souzený

Stejně jako Straka, Slovák a Špaček získal svůj první extraligový titul i další plzeňský veterán - osmatřicetiletý útočník Tomáš Vlasák.

Jediný ligový titul získal v roce 2004 s Omskem, v extralize se dosud dostal do finále dvakrát, v roce 1996 s Litvínovem i o deset let později s pražskou Slavií ve finále prohrál.

"Jsem nesmírně šťastný, že jsem se toho dočkal. Ty pocity ani neumím popsat. Když jsme deset vteřin před koncem třetí třetiny dostali gól na tři tři, tak jsem si říkal, že to není možné, že nám to asi není souzené," řekl novinářům po zápase Vlasák.

"Ale stylově to pak zakončil Martin (Straka), což je krásné. Asi to tam nahoře bylo tak napsané. Jsem nesmírně šťastný, že jsem se na konci kariéry extraligového titulu konečně dočkal. Je tady, kluk..." smál se další trojnásobný mistr světa, přičemž se mu v očích leskly slzy dojetí.

"Trošku s námi to vyrovnání zamávalo"

Po zápase přiznal, že se radoval, jako by mu bylo dvacet let.

"Cítil jsem euforii, neskutečnou radost, štěstí, prostě nával všeho. Děkuju klukům, celé mužstvo bylo fantastické. Na konci základní části jsme si prošli krizí, moc se nám nevěřilo, ale ukázali jsme obrovskou sílu a myslím, že zaslouženě vyhráli," liboval si Vlasák.

Sílu týmu podle něj ukázalo, že jej nezlomilo zlínské vyrovnání deset sekund před koncem třetí třetiny.

"Nebylo to nic příjemného, trošku to s námi zamávalo, ale říkali jsme si, že nás to nesmí položit, že musíme být pořád aktivní," naznačil Vlasák, v jakém rozpoložení šli indiáni do prodloužení.

"Když ale Okál na začátku prodloužení netrefil prázdnou bránu, bylo to infarktové. Jde o vteřinu, kdy se vám málem zastaví srdce. Bylo to o jedné střele, my jsme byli šťastnější," doplnil.

"V tom prodloužení jsme se smáli"

V prodloužení panovala na plzeňské střídačce podle Vlasáka nezvykle dobrá nálada.

"Bylo to neskutečné, už jsme se tomu chvilkama i smáli. Bylo to to nejkrásnější rozuzlení, které mohlo přijít," těšilo ho.

Až se Vlasák rozhodne ukončit kariéru, bude se mu to dělat mnohem lehčeji.

"Teď už můžu s lehkým srdcem skončit. Nechci ale tvrdit, že konec přijde už teď, když bude držet zdraví, ještě sezónu bych chtěl vydržet," přiznal.