Praha - Po téměř devítileté přestávce se na srazu hokejové reprezentace hlásil i útočník Martin Ručinský. Třiačtyřicetiletý veterán v této sezoně táhne Litvínov, a tak se trenér Vladimír Růžička rozhodl, že zkusí probudit tápající ofenzivu i s jeho pomocí.

Ručinský kývl na pozvánku i díky velmi přátelskému vztahu. Znají se od dětských let, vždyť jsou oba mostečtí rodáci.

"Růža bydlel ve vedlejším baráku, a tak jsem ho viděl odmalička. On je trochu starší, a tak jsme spolu nevyrůstali, nicméně jsme se viděli prakticky pořád. Když mi bylo osmnáct, vytáhl si mě do lajny a umožnil mi hokejový vývoj, který mi pomohl, abych se vypracoval," popsal trojnásobný mistr světa a olympijský vítěz známé hokejové kamarádství na srazu v pražských Letňanech před dvojutkáním s Ruskem.

Trenér Růžička o vás říká, že patříte mezi nejlepší hokejisty v extralize a že byste v národním týmu mohl plnit roli lídra. I když ještě nemluvil přímo o mistrovství světa, jeho důvěra vás asi hodně těší, je to tak?
"To mě samozřejmě těší. Trenér mi zavolal, jestli bych neodehrál tyto dva zápasy s Ruskem, a já říkám, že reprezentační dres se neodmítá, a taky jsem to nikdy neudělal a neudělám. Samozřejmě je tady ten můj věk, což je zase trochu jiná situace, ale když je u týmu Láďa Růžička, se kterým se dobře znám a mám k němu velký respekt, tak se těžko říká ´ne´. A tak jsem tady a udělám maximum, abych mužstvu pomohl."

Z čeho pramení ten váš velký respekt k němu?
"Má přirozený respekt nejen u mne, ale u celé hokejové veřejnosti. Měl ho už jako hráč a pak i jako trenér. To, co dokázal, ty velké výsledky, hovoří za vše."

Kdyby u týmu nebyl Vladimír Růžička, bylo by těžší se rozhodovat?
"Asi bych přemýšlel jinak."

Co kdyby u reprezentace zůstal Alois Hadamczik?
"(přemýšlí) To bych moc nekomentoval."

Jste nejstarším reprezentantem v historii. Co na tento rekord říkáte?
"Je to sice takový smutný rekord, ale nedá se nic dělat. Moc jsem nad tím nepřemýšlel, nic to neznamená."

Jste známý jako skvělý bruslař. Pomáhá vám to ve vašem věku hodně, abyste se udržel ve špičce?
"Jako malý jsem se to takhle naučil, možná to je to dar, co jsem dostal do vínku, protože jsem s ním nikdy neměl problémy. Ale už mi není pětadvacet, takže je to už něco jiného. V naší extralize je to ještě v pohodě, ale mezinárodní hokej je něco jiného, za ty roky se posunul, takže fakt nevím, co od toho očekávat. Sám jsem trochu na trní a plný očekávání."

Díváte se už také k blížícímu se mistrovství světa, že byste se na něj mohl dostat?
"Vůbec, to teď nemám v hlavě. Nic bych v nominaci nehledal, prostě odehraju tyto dva zápasy. Myslím, že mně samotnému napoví, jak na tom jsem. Pak se uvidí."