Bratislava – Hokejový brankář Dominik Furch prožívá v 25 letech nejlepší období kariéry. Zatímco před rokem se v barvách Slavie postupně řítil až k sestupu, letos září v Kontinentální lize a na listopadovém Karjala Cupu si poprvé zachytá za reprezentační áčko.
V nejlepší evropské soutěži momentálně působí hned sedm českých gólmanů, Furch se úspěšností i odchytanými zápasy jako jediný blíží hvězdné dvojici Alexander Salák – Jakub Kovář. Navíc chytá v ambiciózním Omsku, kde má nahradit reprezentanta sborné Konstantina Barulina.
"Nějaký tlak tam asi je, ale příjemné, že hrajeme nahoře," vykládá Furch v rozhovoru pro Aktuálně.cz. "V loňské sezoně se Slavií, kdy jsme hráli dole, to bylo horší. Teď v top klubu se očekávají výsledky, takže tam tlak je, ale pozitivní. Tak bych ho asi nazval."
Do KHL jste před sezonou přišel s dalšími dvěma brankáři z extraligy – Pavlem Francouzem a Filipem Novotným. Nejvíc se daří vám. Jaký z toho máte pocit?
Nevím, nechci se s nikým moc srovnávat. Navíc třeba Francík (Pavel Francouz) měl smůlu v tom, že se na začátku zranil, takže to teď má těžké. Nevnímám to tak, že když jsme z ligy odešli tři, musím být nejlepší. Jedu sám na sebe a starám se o to, abychom s týmem podávali dobré výkony.
Před startem ročníku jste mluvil o zničujících trénincích Omsku. Už jste si zvykl?
Šlo hlavně o tréninky před sezonou, kdy probíhaly přípravné kempy. Teď při tom zápasovém tempu se v trénincích trochu polevilo, takže už to není takový kalup jako před sezonou. Už se to dá zvládnout normálně.
A co Rusko? Obránci Vladimíru Rothovi podle všeho moc nevyhovovalo, a proto se vrátil zpět do Česka. Vy takové nutkání nemáte?
Zatím ne. (smích) Samozřejmě je to jiná země, jsou tam určitě rozdíly. Co bych vyzdvihnul, tak je jejich styl řízení a pravidla na silnici. Tam bych si snad ani netroufnul řídit. V něčem mě to v Rusku určitě překvapí, ale v Omsku jsme čtyři Češi. I to pomáhá.
Na co je nejtěžší si zvyknout?
Jsou to takové maličkosti. Nevím, co bych přesně vyzdvihnul. Když jsme tam přijeli, největší šok jsem zažil na silnicích. V Česku si každý stěžuje na nějakou menší dírku a tam jsou rádi, že mají vyasfaltováno. (smích) Ale jsou to jen některé oblasti, zase bych nekritizoval celé Rusko.
Říkal jste, že vám v Omsku pomáhá přítomnost dalších Čechů. Jak moc držíte pospolu?
Teď ze začátku, když člověk ještě plynně neovládá ruštinu, to pomáhá, i když s některými kluky se dá domluvit i anglicky. Ruština se každopádně zlepšuje každým dnem. S Čechy ale určitě trávím víc času, chodíme spolu na večeře a tak podobně. Není to tak, že bychom se nějak stranili, ale pokecáme spolu víc.
V Omsku už nastupovala řada českých hráčů včetně Jaromíra Jágra. Je to znát? Setkáváte se s nějakými odkazy?
Určitě. Nějací fanoušci nosí dres Jágra, v naší chodbě k šatně zase visí fotky z historie klubu, kde jsou samozřejmě i Češi, kteří tím Omskem prošli.
Pojďme k reprezentaci. Kouč Vladimír Vůjtek vás nominoval na listopadový Karjala Cup. Jaké z toho máte pocity?
Jsem šťastný, takováhle nominace potěší. Těším se.
Máte nějaký příslib, že byste se mohl podívat i na další reprezentační akce, nebo o tom s vámi trenér Vůjtek nemluvil?
Myslím, že chce vyzkoušet různé varianty. Teď povolal mě, takže pojedu s Kovym (Jakubem Kovářem). Co bude dál, to je ještě daleko. Uvidíme.
