Finové na MS v Bratislavě překvapili asi všechny, když se stali mistry světa. Jak jste jejich šance před turnajem odhadoval vy?
Viděl jsem, že mají tým převážně z finské ligy, a tipoval jsem je maximálně na čtvrtfinále. Překvapili nakonec asi úplně každého.
Co jste říkal na způsob, jakým vyřadili ve čtvrtfinále silné Švédy, v semifinále suverénní Rusy a ve finále přehráli Kanadu?
Z toho, co jsem viděl, si troufnu říct, že se ukázala finská mentalita. Všichni hráči se drželi vytyčeného plánu na daný zápas na sto procent, projevila se jejich obětavost, pracovitost a morálka. Harri Pesonen dal ve finále gól a v dalším střídání zablokoval tři střely. To je ono, tím to ubojovali. Možná Finové nehráli nejhezčí hokej, ale nahradili to bojovností.
V poslední minutě semifinále s Rusy bránili Finové vedení 1:0 a v jednu chvíli snad všichni leželi na ledě, do střel padali po hlavě.
Přesně. Na konci proti Rusům to bylo něco neuvěřitelného. Finové se váleli po ledě a blokovali střely úplně vším. Navíc se jim zbláznil gólman Kevin Lankinen a pochytal spoustu šancí. Potřebovali jeho podporu a turnaj se mu hodně povedl.
Byl kádr z hráčů působících v Evropě pro Finy výhodný i v tom, že se zřejmě naposledy hrálo MS na širokém kluzišti?
Určitě jim to pomohlo. Pro hráče USA, Kanady nebo všechny kluky, kteří hrají v NHL, bylo těžké přejít z malého kluziště. Finové navíc měli mladý tým plný skvělých bruslařů. Líbil se mi 23letý Joel Kiviranta, který teď podepsal do Dallasu. Bylo vidět, že svým bruslením dokázal soupeře předčít. A nejen on, byl to styl celého finského týmu.
Výraznou měrou se na zisku titulu podíleli i vaši spoluhráči z Oulu Atte Ohtamaa a Jani Hakanpää. Sledoval jste je?
Jasně, Atte byl asi jeden z nejzkušenějších členů týmů, výborný obránce. Jani je také vynikající bek a na to, jaké má parametry, skoro dva metry a sto kilo, je rychlý bruslař, velice silný. Oba Finům pomohli, ale opravdu si myslím, že to šlapalo celému týmu. V tom to bylo.
Přejete Finům na velkých turnajích poté, co jste v Oulu strávil už skoro šest let?
Na prvním místě jsem samozřejmě fandil Čechům a chtěl jsem, aby vyhráli. Upřímně jsem jim věřil i proti Kanadě, bohužel se to nepovedlo. A když jsem viděl, jak Finové postupují, přál jsem jim, ať to dotáhnou do konce. Navíc vedle Atteho a Janiho tam byli z Kärpätu ještě trenér Mikko Manner a brankář Veini Vehviläinen, i když toho moc neodchytal. Přál jsem jim to.
Vloni vyhráli Finové MS do 18 let, letos dvacítky a dospělý světový šampionát, navíc i ženám vzala zlato z MS jen chyba rozhodčích. Kde se vzala tato finská dominance?
Jejich největšími přednostmi jsou pokora a pracovitost. Pracují každý den, funguje jim to. Mládežnické výběry vozí pravidelně medaile, vyhráli velké MS, ženy prohrály až ve finále s USA. Je to tím, že respektují autority i sami sebe navzájem.
Přitom co do počtu obyvatel má Česká republika oproti Finsku dvojnásobnou základnu. Opravdu se způsob práce tolik liší?
V českém hokeji se už nějakou dobu úplně nepohybuju, ale asi všichni víme, že my Češi až tak pracovití a pořádní nejsme. Někdy nám chybí pokora a respekt. Měli bychom si vzít z Finů příklad. Protože když člověk pracuje každý den na sto procent, a ještě dělá věci navíc, musí se to pak ukázat.
Bývalý útočník Jan Čaloun, který odehrál ve Finsku sedm sezon a má jeden finský titul, nedávno v médiích říkal, že Češi jsou hokejovější, šikovnější než Finové. Sedí to?
Asi to odpovídá, možná trochu šikovnější jsme, i když už i tohle se teď vyrovnává. Finové jsou také šikovní, ale souhlasím, že hokejové myšlení máme v hlavě jako Češi asi lépe nastavené. Jenže ta vyčůranost a pohodlnost je někdy na škodu, neumíme se úplně kousnout. Finové jsou pravý opak. Co nemají v dovednostech, to urvou bojovností.
Vy jste šel do Finska v 15 letech a zpočátku jste se divil, s jakým nasazením se tam trénuje. Existují na tréninku vůbec nějaké legrácky, alespoň v minimální míře?
Jedině v minimální míře. Hlavní část tréninku, ten hlavní dril, odjedou Finové na sto procent a potom třeba přijdou srandičky. Ale tu hlavní část skutečně vždycky odjedou naplno. Ať už je to v létě, v sezoně, nebo před play off.
Čeští mládežničtí trenéři jezdí do Finska často na stáže a snaží se určité prvky přenést do českého hokeje. Morálku a pracovitost je potřeba vštípit mladým hráčům co nejdříve, že?
Bavili jsme se o tom, jak se Finům momentálně daří. A vždycky se jezdí nejvíce tam, kde jsou úspěchy. Vím, že i v Oulu se bylo pár trenérů podívat, jak se v Kärpätu dělá hokej. Musíme si od Finů vzít ty správné věci a předávat je dále doma.
Vaše sezona ve finské lize skončila těsně pod vrcholem, Kärpät Oulu ve finále prohrál s Hämeenlinnou. Jaké bylo play off?
Bohužel jsme v play off nehráli tak dobře jako v základní části, kde jsme udělali 137 bodů a snad nový finský rekord. V play off jsme s Ilves Tampere na úvod vyhráli 4:0, ale klidně to po těch čtyřech zápasech mohlo být 2:2. V semifinále to bylo proti Helsinkám vyrovnané, vyhráli jsme 4:2, ale mohlo se to přehoupnout na jakoukoliv stranu. Ve finále hrála Hämeenlinna výborně a porazila nás 4:3. Nehráli jsme v play off s takovou lehkostí, nelepilo nám to. Tlačili jsme to spíš silou.
I tak musel konec finálové série zabolet, ne? V sérii jste vedli 3:2, ale pak jste v Hämeenlinně prohráli 0:1 a rozhodující utkání doma jste ztratili poměrem 1:2 v prodloužení.
Už je to měsíc od posledního zápasu a já jsem to pořád nevstřebal. Šestý zápas u nich jsme měli dobře rozehraný, měli jsme hodně šancí. Ale prohráli jsme a doma jsme ztratili sedmý zápas v oslabení v prodloužení. Takhle prohrát před vyprodanou halou bylo nepříjemné. Druhé místo je krásné, ale v tu chvíli chtěl každý zlato a mistrovský double. Pořád jsem zklamaný.
Mrzelo vás, že jste pak nedostal pozvánku do národního týmu? Anebo jste nad ní po tak dlouhé sezoně ani neuvažoval?
Hráli jsme opravdu hodně dlouho. Sezona ve Finsku skončila 4. května a MS začínalo za šest dní. Čas na zapojení do týmu by nebyl, a navíc vím, že ještě nejsem žádná velká hvězda. Očekával jsem, že nepojedu. Na konci sezony jsem ani tolik nebodoval, měl jsem v sezoně lepší části. Ani jsem o MS moc nepřemýšlel.
Ale do národního týmu jste nakoukl v únoru na Švédských hrách, v Kärpätu jste se uchytil v A-týmu. Byla to z osobního hlediska dobrá sezona?
Pokud to mám nějak zkráceně okomentovat, tak ano. Chtěl jsem se v té sezoně hlavně udržet v áčku, abych už nemusel do nižší soutěže Mestis. Začal jsem ve třetí lajně se Slovákem Michalem Krištofem, povedla se nám příprava, ale po prvních 12 ligových zápasech jsem neměl ani bod. V tu dobu jsem neměl nejlepší sebevědomí a vedle lidí z klubu mi hodně pomohli i Péťa Hubáček a Roman Erat, kteří byli zrovna v Oulu na nějaké stáži, podívat se, jak to tam chodí. Říkali mi, že se jim moje hra líbí, že se zlepším. Trenér mě později zničehonic poslal do první lajny a všechno se otočilo. Pak už jsem hrál s lehkostí.
Ale do konce sezony forma nevydržela.
Po návratu z reprezentačního srazu přišel do Kärpätu Jussi Jokinen, místní legenda. Vzal mi místo v první lajně a od té doby jsem trochu přišel o svou roli. Lítal jsem mezi formacemi, nebylo to takové, jak bych si představoval a jak jsem byl zvyklý. Byl jsem trochu zklamaný, ale kdyby mi před sezonou někdo řekl, že budu mít v součtu s play off 30 bodů, nevěřil bych mu. Musím být k sobě upřímný a říct si, že to dopadlo z osobního hlediska nad plán.
Další cíl je tedy vybudovat si výraznější roli v týmu nastálo?
Určitě. Chci se výborně připravit na sezonu, pořádně přes léto potrénovat. Rád bych odehrál celou sezonu v první nebo druhé lajně, hrál přesilovky, zlepšil se a zase to posunul o kousek dále.
Zjistil jste po první kompletní sezoně v dospělém týmu Oulu, že vám vyhovuje finská liga?
Myslím, že ano. Sedí mi i ten styl, jakým teď Kärpät hraje. Hodně bruslíme a napadáme, nehrajeme žádného zanďoura. Jsem celkem dobrý bruslař, tohle mi pasuje. Finská liga je celkově o bruslení, hraje se jednoduchý styl s tlakem do branky.
Možná bude na finskou soutěž upřena větší pozornost poté, co v Bratislavě 12 hráčů z Liigy vybojovalo titul mistrů světa.
Může to lize pomoct. Nebylo to jen těmi hráči z finské ligy, Finům na MS klapalo více věcí. Ale ukazuje to, že ta soutěž musí mít nějakou kvalitu. Možná teď stoupne i v očích jiných lidí.
