S čím jdete do nového ročníku? V tom minulém jste se konečně po celou sezonu udržel v týmu první švýcarské ligy.
Rozhodně chci na minulou sezonu navázat. Odehrál jsem přes 40 zápasů, chvilku jsem byl ještě zraněný. Chtěl bych hrát stabilně, vybudovat si lepší pozici, co se týče času na ledě, přesilovek, oslabení nebo bodů. Chci se uchytit opravdu naplno v prvním týmu.
Ve čtyřech zápasech Ligy mistrů jste v sestavě Rapperswilu různě putoval útočnými formacemi. Jaký z toho máte pocit?
Pocit mám docela dobrý. Zranilo se nám pár hráčů, kteří jsou v žebříčku formací přede mnou, a proto jsem místy zaplňoval jejich role. Beru to pozitivně, hrál jsem třeba 12 nebo 13 minut na zápas. Není to sice ještě to, co bych si představoval, ale jsem za tu šanci rád. Hrál jsem třeba v první lajně s Victorem Raskem, který má přes 500 zápasů v NHL.
Ve švýcarské lize jste debutoval v dresu Ženevy už před čtyřmi lety, ale od té doby se pohybujete stále na hraně této soutěže. Je to prostředí, kde skutečně nedostanete nic zadarmo, že?
Potvrzuju. Prošel jsem různá místa napříč Švýcarskem, Ženevu, Lausanne nebo Ambri. Poznal jsem, že liga jde neustále nahoru, i kvůli válce na Ukrajině chodí kvalitní hráči více sem než do Ruska. Jsou tady hokejisté se stovkami zápasů v NHL, Valtteri Filppula v Ženevě je členem Triple Gold Clubu. Nic jednoduchého, navíc zvedli počet cizinců, kteří mohou hrát, ze čtyř na šest. Což mi také moc nepomáhá.
To může vyznít paradoxně, ale je to tím, že vy za cizince považován nejste, viďte?
Přesně tak. V době, kdy jsem přicházel do Švýcarska, platilo, že po pěti letech odehraných v mládežnických kategoriích jste se stal "hokejovým Švýcarem". Teď už to pravidlo zrušili, ale pro mě to z minulosti platí a na soupisce se počítám jako švýcarský hráč, i když švýcarský pas nemám. Nezabírám místo "importa", ale tím, že je míst pro cizince více, je to pro mě těžší.
Jak se vám jinak v Rapperswilu líbí ve srovnání s minulými působišti?
Jsem tady hodně šťastný. Jinde mi to třeba tolik nevyhovovalo, ať už to bylo dáno trenéry, nebo filozofií klubu. Tady je to na vysoké úrovni a tým se neustále zvedá, i když nemá zdaleka takový rozpočet jako Curych, Ženeva nebo Lausanne. Tvrdou prací jsme se vypracovali nahoru, patříme mezi nejlepší pětku v lize. Hodně k tomu přispěli švédští trenéři Stefan Hedlund a Bert Robertsson. Ani po životní stránce si nemůžu na nic stěžovat.
Jak hokejový rozmach v Rapperswilu prožívají fanoušci? Třeba při utkání Ligy mistrů v Třinci v jednotné barvě obsadili celý hostující sektor a ani na minutku nebyli potichu.
Jsou neuvěřitelní. Já jsem tady hrál už v dorostu, v té době se áčko pohybovalo mezi první a druhou ligou. Ale Rapperswil je malé městečko a lidé hokejem doopravdy žijí. V Třinci bylo snad 400 fanoušků, cestovali po vlastní ose. Dělají různá chorea, jsou hlasití. Je to skvělé.
Fanoušci @lakers_1945 dnes v Třinci nejen ve velmi sympatickém počtu, ale především taky dokonale sladění👌 #CHL #ChampionsHockeyLeague #championsgobeyond pic.twitter.com/vBFUMD3OHp
— Rostislav Niedoba (@RN_Hockey) September 1, 2023
Na soupisce se už nepočítáte jako cizinec, neuvažujete do budoucna o tom, že byste Švýcarsko mohl reprezentovat?
Ne. Kdyby ta možnost přišla, Česko by pro mě vždy bylo na prvním místě. I kdybych švýcarský pas měl. Prošel jsem mládežnickými reprezentacemi Česka, v Česku jsem se narodil a cítím se jako Čech. Ve Švýcarsku je to krásné, ale celou rodinu mám v Česku. Navždy budu Čech.
Ale za deset let s výjimkou jedné sezony v Americe musíte být se Švýcarskem už výrazně srostlý, ne?
Je to opravdu dlouho. Přišel jsem někdy v pubertě, střední školu jsem vystudoval tady, mám tady kamarády. Jenže jsem hodně střídal týmy a pokud člověk mění kantony a často se stěhuje, Švýcaři jsou na to při udělování občanství přísní. Proto myslím, že jsem pořád daleko od toho, abych o něj vůbec mohl požádat. Nepřemýšlím o tom.
A co se týče klubové stránky, tak pokud se prosadíte ve švýcarské lize, v evropském měřítku nemá smysl odcházet jinam, viďte?
Za těch deset let vidím, jak všechno kolem hokeje ve Švýcarsku roste. Staví se nové stadiony, chodí sem kvalitní hráči. Není důvod se táhnout někam jinam. Samozřejmě bych si někdy rád zahrál v Česku, před odchodem do Švýcarska jsem byl ve Spartě. V budoucnu si budu chtít zahrát před rodiči a kamarády doma, ale v blízké době není co řešit, pokud se ve Švýcarsku prosadím. Dost jsem obětoval, abych tady mohl hrát.
Jaké je nastupovat v jednom mužstvu s Romanem Červenkou?
Je to fajn. Člověk kouká na to, jak on v 38 letech dře na ledě i v posilovně. Není to jen o tom, že je výborný hráč, ale jde mladším hráčům příkladem. Všechno bere vážně, přípravu na zápas, regeneraci po zápase. Je to takový tichý lídr. Určitě jsem měl hlasitější kapitány, kteří se v šatně zvedli a tým seřvali. Roman takový moc není, ale tím, jak se chová a pečuje o své tělo, je právoplatně kapitánem a dosahuje velkých úspěchů.
Snažíte se od něj věci odkoukávat? Je pro vás motivací?
Nikdo z kluků tomu nedává tolik, co on. Ne že by nemakali a nedělali věci navíc, ale u něj to jsou opravdu dlouhé hodiny denně. Určitě k němu i já vzhlížím.
Červenka hraje ve Švýcarsku sedm let, v posledních dvou sezonách ovládl bodování ligy. Je znát, že je v tamním prostředí velkou personou?
Rozhodně. Skvělé sezony měl i před příchodem k nám, ale tady se podle mě stal jedním z kousků, které Rapperswilu dříve chyběly. Hodně tým pozvedl, dvakrát po sobě vyhrál bodování, navíc byl dvakrát v řadě zvolen jako nejužitečnější hráč soutěže. Po Andrési Ambühlovi je ve Švýcarsku možná druhým nejpopulárnějším hokejistou.
