Podle zámořských zdrojů jste v úterý podstoupil operaci pravého kolene, přičemž mělo jít pouze o drobný zákrok. Jak operace dopadla?
Dopadla dobře, jsem v pořádku.
Začátek sezony vám alespoň dle statistik docela vyšel. Sedmnáct zápasů, devět bodů, k tomu icetime přes 16 minut. Cítíte, že máte důvěru trenérů?
Od začátku sezony se mi hrálo dobře. Trenér mi věřil a já dostával hodně prostoru na ledě. Jen škoda těch neproměněných šancí, co jsem měl. Z nich mohly padnout nějaké góly.
Trenér Peter De Boer vás využívá nejen při útočení, ale také v defenzivní práci a při oslabeních. Musel jste kvůli tomu nějak měnit styl hry a ovlivnilo to třeba vaši přípravu?
S něčím podobným jsem před začátkem sezony vůbec nepočítal. Ale po pár zápasech jsem se vrátil na pozici centra a začal chodit i na oslabení. Zpočátku jen kvůli vhazování, ale pak už normálně. Pamatuji si, že ve Slavii jsem občas oslabení hrával, ale v NHL je to poprvé, co chodím standardně.
Kvůli doléčování zranění z minulého ročníku jste vynechal zářijový Světový pohár, avšak možná i vy jste na ledě pozoroval jeho důsledky. Třeba Dmitrij Jaškin nám vyprávěl, že takové tempo na začátku sezony nepamatuje. Máte podobný pocit?
Hodně lidí říká, že takové tempo od začátku sezony nebývá, většinou se to láme okolo půlky sezony. Ale jestli se chcete dostat do play-off, tak nesmíte zaspat.
Samotný Světový pohár jste asi sledoval hodně pozorně. Co podle vás chybělo českému týmu k postupu do semifinále?
Dívali jsme se tady s kluky. Myslím, že jsme odehráli dobrý turnaj. Škoda že jsme začínali proti silné Kanadě. Kdybychom nejprve hráli proti USA a s Evropou, kterou jsme skoro porazili, nikdo by neřekl ani slovo. Když Kanada přijde o hráče, je schopná ho nahradit někým pomalu ještě lepším, to ostatní týmy nemají.
Z NHL mizí mnozí čeští veteráni a dalším včetně Jaromíra Jágra se blíží konec kariéry. Více na očích jste třeba vy, David Pastrňák, Ondřej Palát, Radek Faksa. Cítíte, že nastupuje nová generace? Že to budete vy, na kom budou záviset medaile z velkých akcí?
Nemyslím, že by se úplně měnily generace. Ale mladí hráči mají v týmech svou roli. Je bohužel vidět, že českých jmen v NHL ubývá, ale já věřím, že se to zase vrátí a přijdou noví kluci. Máme v zámoří pořád dost kvalitních hokejistů, kteří se mohou na mezinárodních akcích poprat o nějaké úspěchy.
Mladíci se obecně prosazují čím dál víc. Blíží se doba, kdy bude nejlepší nováček sezony běžně přebírat i další významné individuální ceny? Jistě je pozoruhodné, co letos předvádí Patrik Laine nebo Zach Werenski.
To je pravda, to se mění, mladí hráči nastupují v prvních dvou formacích. Spoustě nováčků se momentálně hodně daří, ale bude to ještě zajímavé. Přijde play-off a mladí kluci to nemusí zvládnout, tam potřebujete hokejisty, co už mají v podobné situaci něco odehráno, aby vám ukázali cestu a pomohli vám.
Vraťme se ještě k vašemu zranění. Je jistě frustrující, když musíte neustále řešit problémy s tím samým kolenem. Napadlo vás, že už možná nikdy nebude úplně v pořádku?
Snažím se nad tím moc nepřemýšlet. Jdu do toho s tím, že na sobě budu pořád dál makat, abych se dostal zpátky a začal zase hrát. Nic jiného ovlivnit nemůžu.
Alespoň v českých médiích se často prezentuje jako přímý zdroj vašich trablů s kolenem srážka s Dustinem Brownem dva roky zpátky. Berete to také tak?
Takhle to neřeším. Na "kdyby" se nehraje, jsou to tři roky a já na to nemyslím.
Vaše zranění je asi hodně náročné i na psychiku. Prozradíte, kolik doktorů už jste s ním musel oběhnout a kdo vám při léčení nejvíc pomáhá?
Je pravda, že ho vidělo už hodně doktorů. Pomáhá mi samozřejmě celá rodina, kluci z týmu a přítelkyně. Stará se o mě a musí mi pomáhat, nemá to vůbec lehké, když nemůžu hrát.
Pokud hrajete, necítíte někdy, že se podvědomě snažíte koleno při hře šetřit?
Kdybych na to neustále myslel, nemohl bych hrát hokej. Nehraju opatrně, snažím se souboje dohrávat, bojuju před brankou, kde taky schytám hodně ran. Na to prostě nemyslíte, jdete do toho naplno.
Pokud budete i během Vánoc stále ještě v rekonvalescenci, chystáte se podívat do Česka?
O Vánocích budu určitě v Americe. I kdybych byl v pořádku, tak sebrat se a odjet v průběhu sezony je prakticky nemožné. Navíc máme volno jen pár dní.
Do nového roku si nejspíš budete přát především hodně zdraví, ale co by vám kromě toho ještě udělalo radost?
Zdraví je samozřejmě na prvním místě, když nejste zdravý, nemůžete nic. Ale moc si přeju, abychom se s kluky dostali na jaře do play-off a zakončili ho ještě o trochu lépe než v loňské sezoně. I kdybych dal v každém zápase gól a nedostali bychom se do play-off, tak je těch 82 zápasů vlastně pro nic. Ale vyhrávat a postupovat v play-off, to je prostě úžasný pocit.
