Praha - Že byl dopsán na soupisku mu řekl trenér Růžička teprve na obědě, odpoledne už Michal Vondrka zářil proti Německu v prvním útoku. A svůj debut ještě ozdobil gólem.

"Člověk nesmí přestat doufat," řek pak novinářům. V útrobách O2 areny pak jen sklízel slova chvály a gratulace. Od spoluhráčů, ale i od Roberta Záruby, který přišel sparťanskému útočníkovi potřást pravicí.

První zápas na turnaji a rovnou gól, jaké jsou pocity?

Kdybych včera večer věděl, že se ráno probudím a bude den vypadat takhle, tak mu neuvěřím. Ale potvrdilo se mi to, že se člověku splní, po čem touží.

Co to s vámi udělalo, když vás trenér poslal na led?

Tak už mi není dvacet, tak že by ze mě padaly bobky, to ne. Ale těšil jsem se. Když mě dal do první lajny, tak jsem věděl, že z toho můžu jen profitovat.

Váš gól ještě musel potvrdit videorozhodčí, pochyboval jste?

Já věděl na sto procent, že to gól byl, jen jsem nevěděl, jestli se to odrazilo ode mě. Nakonec jsem byl docela rád, že mě to trefilo.

Bylo těžké to čekání, jestli nakonec do turnaje budete moct zasáhnout?

Těžké to bylo, ale člověk nesmí přestat doufat. Součástí týmu jsou i maséři a náhradníci, takže jsem to tak bral. Musel jsem makat, nehrál jsem asi dvanáct dní, což je docela dost. Ale cítil jsem se dobře.

Pozoroval jste, jak to vypadá s příjezdem hráčů z NHL?

V noci jsem se zrovna probudil a bylo 4:44, tak jsem se kouknul, jak hraje Montreal. Když jsem viděl, že vyhrál, tak mi to bylo jasný, že to je šance pro mě, tak jsem zase usnul (směje se).

Jaká byla atmosféra dole na hřišti oproti tribuně?

Je to veliký rozdíl. Ta atmosféra je výborná, to jsem asi nikdy nezažil. Na ledě je to ještě dvakrát tolik. Zahrát si na mistrovství a ještě v Praze, to je sen všech.