Zdeno, po tak těsném vítězství vám určitě spadl kámen ze srdce, že ano?
To určitě ano. Chtěl bych hráčům poděkovat za toto vítězství a doufám, že nás posilní. Začali jsme dobře, bohužel si kluci za stavu 1:0 asi mysleli, že už to půjde samo. Ale tak to nejde. Bohužel jsme se pak dostali pod psychický tlak a vůbec jsme nevěděli, co děláme.
Čím to bylo?
Italové vyrovnali, pak dali druhý gól a na kluky to najednou hrozně spadlo. Bylo vidět, že strašně chtějí, ale ta bezmoc je někdy hrozná. Já ale věřím, že je to posune a že se budeme zlepšovat.
Přišla ta nervozita v důsledku první třetiny, ve které jste mohli dát více branek?
Určitě ano. Ve druhé třetině jsme nějak odstoupili od našeho systému, od jednoduchosti, s jakou jsme hráli doteď. Ve středním pásmu nesmíme vymýšlet, ztráceli jsme tam hodně puků. Dělali jsme spoustu chyb a pouštěli soupeře do šancí. Chyběl nám moment překvapení, nějaká přihrávka do strany, kterou bychom rozhýbali gólmana.
Za stavu 1:2 už to s vámi vypadalo opravdu špatně. Co jste v těch chvílích prožíval na střídačce?
Je to těžké. Člověk neví, co by udělal, a nejraději by skočil na led. Ale jak říkám, jsem rád, že to kluci zvládli a dovedli těžký zápas do vítězného konce.
Co v takových chvílích platí na hráče? Spíše je uklidnit, anebo okřiknout?
Člověk zkouší všechno možné. To je taková věc, která se ani nedá pochopit. Za stavu 1:0 si myslíte, že je všechno v pohodě, že se takové věci nestávají. A najednou se to stane. Musíme se poučit a do druhého zápasu vstoupit jinak.
Není to za stavu 1:0 příliš brzy, myslet si, že to půjde samo?
Nemělo by se to stávat. Je třeba se odrazit, máme před sebou spoustu zápasů. Budeme to řešit, budeme to rozebírat a věřím, že to kluci pochopí, a bude všechno jinak.
Skřípalo vám to v přesilovkách. Co říci k tomu?
Přesilovky jsou o vyspělosti hráčů. Musí tam předvést něco navíc. Bavíme se, že budeme více střílet. Když zase vystřelíme, tak v situaci, kdy bychom to měli řešit jinak. Je třeba na přesilovkách pracovat.
Július Hudáček inkasoval dvě trochu zvláštní branky, ale v prodloužení vychytal samostatný únik Italů…
To vypovídá o celkovém výkonu mužstva. Byla tam nervozita, bylo to vidět. Najednou bylo takové ticho, které nesnáším. Naštěstí se to ve třetí třetině nastartovalo, začalo to více žít. Z toho vyplynulo to vyrovnání na konci. Kdyby zůstalo ticho nadále, byla by to velká chyba.
To se nenašel nikdo, kdo by spoluhráče vyburcoval?
To bylo tím stresem. Všichni jsme sami sebe dostali pod velký tlak. Ale věříme, že nás to nastartuje.
Mohlo to být nováčkovskou daní?
Asi částečně ano. Nováčci dělají více chyb. Samozřejmě potom chybí někdo zkušený. Čím více je zkušených hráčů, tím je to lepší. Protože ukážou ostatním správnou cestu, jak to nastartovat.
Jak jste vnímal incident s hymnou? Spokojíte se s omluvou, která vám byla na tiskové konferenci přednesena?
Já myslím, že tohle vůbec nemám jak řešit. V mé pozici musím řešit něco úplně jiného. Určitě jsem z toho nebyl nadšený. Po celé měsíce řešíme každý den něco, co bychom vůbec řešit nemuseli, a navíc si ještě ani nemůžeme vychutnat hymnu. Bylo to velké zklamání.
