Jak vnímáte kritickou situaci, ve které se ocitl národní tým?
Dívám se na to jako trenér, ne jako divák. A vím, že k takové situaci může dojít. Nehledal bych chyby v jednotlivcích, je mi jasné, že hráči umí daleko víc, než předvádějí. Něco se stalo, co tomu týmu ublížilo. Chybí v něm pohoda, radost ze hry, všichni se snaží s tím bojovat, ale není to ono. Moc tomu neprospěly ani některé výroky pana Pešána o montérkách nebo větší přísnosti. Nároďák se musí trénovat citlivě. Když máte úvazek v klubu, můžete vyhrožovat, můžete více trénovat, můžete někoho odstavit, ale u reprezentace požadujete výsledek během 14 dnů. A když psychiku hráče narušíte, tak to není nikdy dobré.
Mluvíte o problému uvnitř týmu. Kde byste ho v takový moment hledal vy?
Nechci být rádcem mým kolegům, oni to musí zvládnout sami. Ale já jako trenér si uvědomuju jednu věc: nemůžu hráčům vytýkat, že nedodržovali můj systém. Pokud bych si to myslel, měl bych si to nechat pro sebe a sdělit to pouze tomu, ke komu mám výhrady. A byl bych velmi opatrný, abych to sděloval celému národu. Ale nepletu se do toho, jen se mě ptáte na můj názor.
Co tedy současný tým potřebuje?
Nepotřebuje fráze, potřebuje nakopnout. Říct si. Dopr…, pojďme makat. Vezměte si třeba kluky z NHL - po celoroční dřině přijedou, ještě se musí pohybovat v té bublině, co tam mají, bez diváků. Musíme ocenit jejich vůli reprezentovat naši zemi.
Myslíte, že se podaří reprezentaci zvednout?
Věřím tomu, že postoupí ze skupiny, a pak je úplně jedno, na koho narazí. Na turnaji nevidím soupeře, který by nebyl k poražení. Troufnu si tvrdit, že některé mančafty tu mají béčka, céčka, a kdybychom teď neuhráli medaili, bylo by to pro mě velké zklamání.
Ale nejdřív je potřeba se do čtvrtfinále dostat. Odkud se ve vás bere ten optimismus?
Mužstvo je velmi dobře složené. Máme hráče, kteří umí přitvrdit hru, kteří umějí podržet puk. A co je základ: máme kvalitní gólmany. Všechny tři. Nebýt Hrubce, tak bychom neuhráli dva body s Běloruskem. Prostě si myslím, že ten tým si medaili uhraje. Nedokážu tipnout její barvu, ale uhraje. Bezvýhradně tomu věřím.
Podobný okamžik jste zažil před osmi lety ve Švédsku. V rozhodujícím duelu jste prohráli s Kanadou a museli jste spoléhat na Švýcary, abyste do čtvrtfinále vůbec postoupili. Vy jste ten tlak v médiích odmítal s tím, že se z toho přece nezblázníte. Je metoda určité relativizace způsob, jak udržet mužstvo v klidu?
Ten tlak vzniká sám, vy ho na kluky ani nemusíte vytvářet. Naopak je musíte umět vyhecovat, vytvořit bojovnou atmosféru. Letos na té střídačce vidím, jak hráči hrozně chtějí, ale neví, co mají udělat jinak. A pozor, tím neříkám, že neumějí hrát hokej. Přijde mi, že se bojí udělat něco jinak. Jako kdyby měli obavy jet doleva, když mají instrukce jezdit doprava. Trenér může říct nějaký systém hry, ale na ledě je ten konkrétní hokejista, který se musí každou sekundu rozhodovat, co má udělat.
Řadě kritiků chybí u trenéra Pešána i větší emoce, schopnost hráče strhnout…
Každý je jiný. Růža měl svoje, Vůjtek taky. Trenér Pešán může na střídačce působit dojmem, že všechno ví, všechno zná. Nekouká doprava, doleva, sleduje jen hokej a málokdo okolo ho zajímá. Hokej je hra, ze které se musíte radovat. Pokud vás něčím tíží, je potřeba to odlehčit. Dám příklad - za nás přišel Pavel Kolář (fyzioterapeut) do kabiny, řekl pět dobrých vtipů, všichni se zasmáli a šlo se na led. Tohle mi teď při pohledu zvenčí chybí.
A co říkáte trenérovým tahům? Matěje Stránského s Radanem Lencem po výborné přípravě v prvním zápase nepoužil, stále hledá ideální složení formací…
Konkrétně tito dva toho zase tolik nepokazili, nedostali tolik šancí, aby se s nimi házelo doprava, doleva. Jedno střídání, jedno utkání můžete pokazit, ale když s tím začnete hodně hýbat, tak tím dáváte najevo, že si buď nevíte rady, nebo nevěříte hráčů. A teď si vyberte, co z toho je pravda. Já to nevím, informace z kabiny nemám, ani je nezjišťuji, protože mi to nenáleží.
Už jste zmínil, že na turnaji může každý porazit každého. Čím si vysvětlujete "vzpouru" outsiderů? Taková Kanada urvala první body až ve čtvrtém zápase a ještě proti Norsku…
Když řeknete Kanada, ta mě velmi zklamala, s jakým výběrem přijela na mistrovství světa. Do Lotyšska vzala takovou starší juniorku. Ale bojují s tím i další týmy - než se sžijou s tím, že nemají rozdílové hráče, může docházet k překvapivým výsledkům. Dánové, Bělorusové, Lotyši, všichni umějí dobře bruslit a nakládat s pukem. Spousta kluků hraje v předních evropských ligách.
