Výběr kouče Vladimíra Růžičky, který čítal osm nováčků, přitom vstoupil do šampionátu dobře. V prvním utkání přehrál Francii jistě 6:2 a zapsal poklidné tři body na úvod. Druhou "povinnou" výhru pak ale nepřidal.
11. května 2010 se v Mannheimu zrodila historicky první a dosud jediná porážka národního týmu proti Norsku. Skóre otevřela vycházející hvězda světového hokeje Mats Zuccarello, a na Jágrovu vyrovnávací branku reagovali Norové dokonce dvěma trefami do sítě Ondřeje Pavelce.
V 54. minutě ještě vykřesal naději na bodový zisk druhým gólem Jágr, ale závěrečný nápor českého mužstva Seveřané úspěšně otupili. Skleslí Češi stáli na modré čáře s upřenými pohledy a do hlav se jim vkrádal červíček pochybností. Budeme na tuhle úroveň stačit?
Národní tým stál v tu chvíli před třetím zápasem základní skupiny proti silnému Švédsku a v případě zopakování bídného výkonu a další porážky by si výrazně zkomplikoval cestu do čtvrtfinále.
Nikoli v kabině, ale před diktafony novinářů si vzal po prohře 2:3 slovo dvougólový střelec Jágr. S českými žurnalisty mluvil na turnaji vůbec poprvé. A vypálil několik přesně mířených štiplavých vět.
"Buďme upřímní. Podívejte se, kolik kluků v Americe odmítlo," začal tehdy 38letý útočník, jenž přijel na MS po sezoně v Omsku. Vadila mu nebývalá smršť omluvenek, kterých Růžička s asistenty Ondřejem Weissmannem a Josefem Jandačem napočítali dvacet pět.
Z různých důvodů chyběla zvučná jména jako Patrik Eliáš, Milan Hejduk, Milan Michálek, Martin Erat, Václav Prospal, Marek Židlický, Filip Kuba, Tomáš Fleischmann, Radim Vrbata, Martin Hanzal nebo Martin Erat.
Růžička však nemohl počítat ani s nejlepším zbožím z Evropy. Jiří Hudler, v té době v Dynamu Moskva nejproduktivnější Čech v KHL, necítil důvěru trenéra, poté co chyběl v olympijské nominaci do Vancouveru. Podobné dusno panovalo i kolem osoby Petra Průchy, hrajícího tehdy za Phoenix.
Omluvili se také Petr Čajánek z Petrohradu, pardubický kanonýr Petr Sýkora či finští krajánci Michal Birner s Tomášem Plíhalem. Jedinými posilami ze zámoří byli brankáři Tomáš Vokoun s Pavelcem, bek Michal Rozsíval a tehdy dvacetiletý mladíček Jakub Voráček. Stěží čtyři.
"Vadí mi, že hráči odmítají jezdit na šampionáty. Kluci, kteří jsou v NHL, by si měli uvědomit, kdo jim tam pomohl. Hráči jako Dopita, Výborný, Patera, Procházka, Reichel, Ručinský, Kabelkové. Vyhrávali zlaté medaile a i díky nim se právě kluci, kteří byli tehdy mladí, dostali do NHL," soptil po zpackaném zápase před deseti lety Jágr.
"Kdykoliv mohli, přijeli na MS, a skoro vždycky vyhráli. Nikdo je nemusel přemlouvat. Těm hráčům by měli ti současní líbat zadky," vyřkla potom osmašedesátka důrazně větu, která rezonovala celou republikou.
Trenér Růžička se za Jágra postavil, stejně jako některé zmiňované legendy ze zlaté reprezentační éry na přelomu století. Naopak proti se ozval bývalý dlouholetý útočník národního mužstva Jaroslav Holík, Eliáš zase prosil, aby veřejnost neházela omluvené hráče do jednoho pytle.
Hlavně však Jágrova slova padla na úrodnou půdu reprezentační šatny.
"Bral jsem to tak, že nás chce Jarda nakopnout. Řekl jsem si, že i když my na turnaji nejsme takoví hráči jako kluci z NHL, tak se můžeme vypnout k lepším výkonům," prozradil později útočník Jan Marek v dokumentu České televize Tým na hraně.
Vedle Jágrových výroků a touhy předvést naplno vlastní schopnosti motivovala hráče svým způsobem i místy velmi nesoudná kritika, která se po porážce s Norskem v médiích strhla.
"Všude se psalo, jaká je to katastrofa, že prohrát s Norskem se ani nedá," shrnoval po turnaji kapitán Tomáš Rolinek. "Přečetli jsme si o sobě, že v dalším zápase můžeme prohrát s Křováky," doplnil Marek. Norové přitom před deseti lety rozhodně nepatřili mezi nejslabší výběry MS, platili za houževnatého soupeře, který může čas od času zaskočit favorita.
A o překvapení nebyla na šampionátu v Německu nouze. Dánové, tým podobné výkonnostní úrovně jako Norsko, porazili v základní skupině Finsko i USA a spolu s Němci odsoudili tradiční hokejové mocnosti k přímému souboji o to, kdo se vyhne zápasům o udržení.
V základní fázi dále Švýcaři zaskočili Kanadu výhrou 4:1, a rozjetí Dánové pak v osmifinálové grupě dokonce deklasovali Slováky 6:0. Zaváhání s Nory v tomto světle nevyznívá až tak tragicky, jak bylo prezentováno.
"Dávno to nejsou Norové jako před deseti lety. Tím nechci omlouvat náš výkon, ale realita už je dnes jiná," říkal po uplakaném zápase také Jágr. A zatímco Norové nakonec v Německu neprošli ani do čtvrtfinále, Češi dokráčeli k senzačnímu a dosud poslednímu zlatu.
Dva dny po oné porážce přetlačili Švédsko a vylepšili si vstupní pozici do dramatické osmifinálové skupiny. Překonali její nástrahy a po zvládnutém play off se vraceli do Prahy jako hrdinové.
"Prohra s Norskem měla v obrazu celého turnaje svou cenu. Kdybychom vyhráli, nemuseli jsme se stát mistry světa," uznal forvard Jakub Klepiš.
